Jak jsme zakládali tradici elektrikářského běhu

Tuhle jsme si usmysleli s kamarádem, že když už běháme oba, tak že si založíme nějakou tradici. Něco tak jako pro nás. A vymysleli jsme elektrikářský běh.
Jak takový elektrikářský běh vypadá? To se běží podél vedení velmi vysokého napětí. Kolem Brandýsa, kus nám za barákem, zrovna jedna taková trasa vede až do Mělníka a do Horních Beřkovic do elektrárny, respektive rozvodny před ní. Takže jsme si malovali, že to bude takový trailový běh po polích a lesech, VVNko většinou nevede přes oplocené pozemky, takže se kolem toho dá krásně běžet. A jednou, plánovali jsme, až se namakáme, doběhneme do toho Mělníka a to bude jako náš maraton, který jednou budou běhat tisíce běžců.
My míníme, Bůh mění. Vyrazili jsme v devět večer a nějakou chvíli, od státovky z Brandýsa přes pole z Dřevčic do Popovic to ještě šlo, jen se namoklá hlína lepila na nohy, ale to se asi na trailu stává. Za Popovicema směrem na Brázdim přišly první problémy. Překonávali jsme pár stružek. První v pohodě, přeskočili, druhou v pohodě prošlápli. Třetí byla ještě větší, už taková větší meliorace. Já jsem ji prošlápl, pak jsem uslyšel žblunknutí, otáčím se na Jindru a ten vězí po pás ve vodě.
"Tyvole, ty jsi Ježíš nebo co?" řve na mě a já se dusím smíchy.
"Ne, já jsem přeběhl po tom betonovým přepadu, co je tam ve vodě," vysvětluju mu a tahám ho z vody. "Ten, co od něj deset centimetrů stojíš a co je úplně zatopený", snažím se vytřít si z očí slzy.
Jindra je po pás mokrý, venku je šest stupňů, takže se pucuje bundou a vracíme se na základnu.
Tradice elektrikářského běhu tím byla zřejmě ukončena ...