12. 12. 2015

Minus deset kilo čili interní rozprava o tom, jak zhubnout

Dneska jsem si stoupl na váhu a je tam mírně přes 97 kilogramů. To znamená, že jsem mínus deset od té doby, co jsem začal běhat. A mínus ještě víc od doby, kdy jsem si tak řekl, že by to chtělo zhubnout.
To je tak. Někdy na jaře a v létě jsem absolvoval nejrůznější kolečka po doktorech, konečně se ukázalo, že ten stín na rezonanci je v pohodě, ale doktor říká, že ať se stejně neraduju, že bych měl zhubnout tak alespoň deset, spíš patnáct kilo. A já, jak jsem ještě byl v tom šoku, tak jsem si říkal, že bych fakt měl. Že je to dobrý impuls. No a protože jsem analytická povaha, tak vznikl plán. Nejdříve jsem prozkoumal možnosti, analyzoval vědecké práce, řádně obodoval nejrůznější diety a postupy, až jsem zjistil, že jsou v zásadě dvě možnosti:
  1. liposukce
  2. nežrat víc, než vydám energie
Na margo liposukce: za prvé jsem dost líný, takže se mi nechtělo to řešit, za druhé mi bylo jasné, že tam přesně hrozí ten jojo efekt. Navíc mi to nepřišlo právě levné. Škrtám.

Ve věci energetického výdaje to bylo jednodušší, protože jsem rychle kouknul na net, jestli zákon o zachování energie nezrušili, ale furt platí, z čehož mi stále plyne zázračná poučka, že toho musíte sníst energeticky méně, než kolik energie spotřebujete. No a jelikož dlouhodobě používám Fitbit, hned jsem si to přes něj šel spočítat.

Ukázalo se několik věcí. Tak za prvé, proti předpokladům se pohybuju vcelku hodně, ve srovnáni Fitbitu jsem se svým průměrem 15000 kroků za den v jednom procentu nejaktivnějších uživatelů. To mám z toho, že jsem líný čekat na tramvaje, když to jde, jdu radši pěšky. Z toho také plynulo, že nebude jednoduché navýšit energetický výdej nějakým cvičením.

Fitbit a percentil mého pohybu
Takhle vypadá moje statistika kroků na Fitbitu v porovnání s ostatními lidmi. 

Za druhé se ukázalo, že nezřízeně žeru a že zvyk dát si ke kafíčku dortíček, na cestu banánek v čokoládě nebo ledový kaštánek a tak dále - že jsou to sice malý věci, ale neférově energeticky narvané. Jeden dortíček je asi tak jako oběd. A protože jsem povaha analytická, tak jsem je škrtnul ze dne na den a přestal jsem žrát sladké. Téměř důsledně, už ani nesladím kafe, jedinou výjimkou jsou návštěvy babiček a tak, kde si ke kafi vezmu kousek štrudlu, to by vypadalo divně a nic se nemá přehánět.

To zafungovalo dobře a za tři měsíce jsem zhubl asi dvě kila. Ne moc, ale dobrý začátek. V srpnu jsem se rozhodl, že abych proces urychlil, začnu si i vybírat jídla. Doma jíme vcelku zdravě - žena vaří, vaří dobře, ale horší to bylo v práci, kde člověk pořád tláskal hranolky s něčím. Tak jsem se rozhlédl a zjistil, že v Ugově Salaterii a Greenhouse factory dělají jedlé saláty, které jsou tak drahé, že po nich nemám chuť se něčím dojíždět. Tak jsem masově přesedlal na zeleninové saláty.

No a v září, když jsem přijel z dovolené, jsem si řekl, že bych mohl začít běhat. Proč běhat? Pro mě je to jediný pohyb, který mohu přidat vcelku bezbolestně. Fitko je zavřené, když já mám čas, kupovat si domů nějakou mašinu, to se mi nechce. Kolo mi ukradli a v zimě je to s ním blbé. Ale vyběhnout do polí, to jsem měl vždycky rád. Tak jsem začal běhat a na váze jsem měl 107 kg.

Já jsem tedy vždycky nějak mírně běhal, dva kiláčky a tak, navíc se dost napohybuju přirozeně, takže začátek nebyl nijak těžký. Jen jsem musel brát ohled na to, že s váhou kolem sta kilogramů si nemůžu dovolit to, co o dvacet kilo lehčí běžci.

Výpadek na přelomu října a listopadu kvůli antibiotikům a veletrhu - tři týdny v čudu. Ale rychle se to zacelilo. Po čtyřech měsících je deset kilo pryč.

S tou váhou je to vtipné. Samozřejmě, jsem geek, mát na ruce Fitbit, tak jsem si říkal, že si koupím tu váhu od Fitbitu, co mi data hned přenese na internet. Jenže stojí třiapůl. Žena na to kouká a pak mi říká, že když si koupím normální váhu bez WiFi za pětikilo a budu si data opisovat do Fitbitu ručně, tak ušetřím trojku, za kterou si můžu pořídit boty. A tak se i stalo a měla pravdu - fakt mě to nesere, vlézt na váhu a ty dvě čísla (váha a BMI) z ní opsat. A boty už taky čekají pod stromečkem :)

Co s tím dál?

Nedávno jsem byl u svého kardiologa, ten kouká do mojí zdravotní karty a pak říká, že jsem nějak dost zhubnul. Tak mu vysvětluju situaci, popisuju postup. Kývá hlavou. Vypadá udiveně. Tak mu připomínám, že to byl on, kdo mi doporučoval zhubnout. 
“To jo,” říká ten vážený pan doktor, “jenže to já tady doporučuju každýmu. A za tu dobu, co to dělám, jste první, co mi sem po půl roce nakráčí a opravdu zhubnul, ostatní jen řeknou, že vědí, ale nic s tím nedělají.”
“No a co teda se mnou,” ptám se.
“Nic, zhubněte na sedmaosmdesát a pak to budeme řešit dál,” směje se doktor, jenže já jsem dost dobrý manager na to, abych věděl, čemu se říká relokace problému v čase.

Dávám si krátkodobé cíle. Teď třeba bez velkých následků přežít vánoce, tedy nežrat a když, tak to vyvážit běháním. Pár triků mám. Například vím, že se změnou stravy je dobré v podstatě jíst pořád. Dříve jsem si nedělal svačiny a když, tak to byly právě dortíčky a sladkosti. Nahradil jsem to jogurtem, mussli, banány, jablkem, vím, že žádná sláva to není, ale je to pořád lepší, než dort. Špenát jsem se jíst nedonutil, zato dobrý salát je dobrý salát.

Pomáhá hodně pít. Pocit plného žaludku to přinese, takže průběžně na stole sklenice vody nebo čaje. Kafe, který mi dřív neslazené nechutnalo, už zase chutná. Naopak smažené věci na hospodském přepáleném starém oleji, z těch už je mi totálně blivno. On se nakonec ten jídelníček upravuje sám.

Pomáhá, když vidíte, že vám oblečení, co jste před půl rokem kupovali a stěží dopnuli, najednou není. Když musíte udělat do pásku další dírku nebo z něj deset čísel uříznout, aby se dal nosit. Vlastně mi ani nevadí, že mi ty kalhoty nepadnou, že v nich vypadám jak strašák, baví mě, že ještě před tím půlrokem to bylo jediné číslo, co mi bylo.

Tož tak. Tohle mi pomohlo. Důležité bylo začít a neskončit. Jak na to, to je podle mě nepřenosné a každý si musí najít své. Stíny na rezonanci pomáhají, ale nedoporučuju to. Asi proto je miliarda diet. Placebo efekt funguje, je skoro jedno, jakou byste si vybrali, hlavně kdyby vás víra v její funkčnost udržela v kolejích.

Držte mi palce na dalších deset.

5 komentářů:

  1. Ha, tak tohle jsem přesně řešil, dokonce jsme začínali i na stejné váze. Jednou ráno jsem přišel a vidím na váze 107, to bylo zas o 2kg víc než předchozí měsíc. Tak jsem se nasral a zaplatil si výživové poradenství.

    První měsíc/dva jsem hubnul 2/3 kg měsíčně, teď se to hodně zpomalilo, protože mě nebaví furt vařit a připravovat si vše. Věnuji tomu o hodně méně času, ale postupně to jde, je to rok co jsem začal hubnout, a ze 107kg teď ráno vážím 93 kg.

    Sice jsem chtěl víc, ale i tak jsem spokojen, během ještě jednoho roka bych chtěl tak 83 kg a to si udržet...

    Důležité je ovšem to, že člověk často nehubne jenom tuky, ale sem tam i vodu a hlavně svaly. Ne vše co jsem zhubnul byly tuky (bohužel).

    Co beru jako základ je zrušit závislost na cukru. Pokud čokoládu, tak jednou za čas (2 měsíce) a 80% hořkou, ještě jí sním zpravidla celou za 5 minut, aby mi z ní bylo zle a neměl jsem na ní chuť :)

    Další věc je dost odstranit mléčné výrobky. Ano, ke svačině je bílý jogurt dobrý, ale mléčné výrobky je potřeba dát dost s rezervou a hlavně brzdit i mléko...

    Fajn je přesně to jak píšeš, že člověku se ten jídelníček upraví sám. Mě už smažené taky nechutná + mi naopak začíná chutnat zelenina (v poslední době se furt láduji mrkví, kterou bych před rokem snad ani ve snu nepozřel).

    Do toho sport je samozřejmě dost důležitý. Mě funguje pravidelné (=denní) malé cvičení a zvyšování dávek. Ono 20 minut denně je 140 minut týdně což je jak 2x týdně si zajít do posilky a to už se počítá. Hlavně se člověk cítí o dost lépe.

    Ledové kaštany a takové ty levné čokolády moc nedoporučuji. To je samý ztužený tuk, nějaké emulgátory, a nějaký ten tuk je často i živočišný (paradoxně čokoláda není vegetariánská). Já když si dám dneska nějakou levnou čokoládovou tyčinku, tak je mi z toho spíš zle. Opravdu, pokud člověk jednou za čas chuť má, chce to kvalitní čokoládu co obsahuje kakao a ne cukr s tuky.

    OdpovědětVymazat
  2. Hezkypěkně! Bych si dovolil trochu inspirovat.

    http://www.dailymile.com/people/petr_kotous/entries/31034779
    http://e.thusian.com/dailymile-com/

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkný, gratuluji. I když je to tvůj první text, který neumím docenit na základě vlastní zkušenosti. Můj problém je přesně opačný: tím, jak se běh stal návykem (někdo, kdo neví, o čem mluví, by řekl závislostí), musel jsem začít řešit, abych nehubnul víc, než je mi milé. V srpnu jsem byl na 66 kilech a musel jsem sakra zabrat, abych se dostal na 72. Na původních 75 to už asi nedotáhnu, to by znamenalo běhat méně než 250 km měsíčně a bez tohoto objemu bych už asi nemohl pomýšlet, že si v létě zaběhnu vysněné závody. Takže jedno asi přeci jenom máme společné: když nemyslíme na běhání, myslíme na jídlo :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dost by mě zajímal hlubší vhled do tábora "těch co už nechtějí zhubnout víc". Co je špatně na 66 kilech a proč je lepší mít 75?

      Vymazat
    2. Na 66 kilo není špatné nic, běhá se s tím docela rychle :)
      Jen musíš řešit stejné věci, které jsou zmiňovány v článku, v mém případě přechod z velikosti oblečení M na S a košilí s velikostí krku 41 na 38-39. Dost to leze do peněz. A pak ještě taková drobnost: ono je to docela otrava slýchat okolo sebe zděšené údivy, jak člověk STRAŠNĚ zhubnul.

      Vymazat

Chcete dostávat Krysu do emailu? Zadejte svůj email:

Doporučuju si přečíst:

Placené funkce Runkeeperu a Stravy a jejich přínos pro běhání

Vedli jsme tuhle s Jakubem debatu o tom, jaké softy na běhání používáme a zda mají pro nás hodnotu jejich placené funkce. Leží mi to v hlavě...