9. 9. 2016

Zbraslavská Závist a tréma před ještědským skyrunningem

V úterý jsme si shodou okolností dali s Jakubem běh po Závisti a Zbraslavských lesích, něco jako 17 kilometrů v kopcích. Závist se to tam jmenuje proto, že ostatním (jmenovitě Jakubovi) závidíte odpich v kopcích, to abychom se uvedli do místopisu.

Místní hradiště miluju, jako většinu (byt z nouze použitých starších) přemyslovských hradišť, to jsme si dali jen tak okrajově, zlatým hřebem výběhu bylo, když jsme nemohli najít cestu nahoru na kopec a rozhodli jsme se pro terénní vlnku, následkem čehož jsme místo běhu a chůze přešli po chvíli do šplhání po skále. To zkazilo rychlostní průměr, ale zase vylepšilo nastoupané metry. Nicméně fakt, že do kopce běžím fakt pomalu, mě nepotěšil.

Nahoře na hradišti už padá listí, my jsme naštěstí nepadali :)

Mazaně jsem se totiž přihlásil na ještědský skyrunning KTRC a pod dojmem “za stejné peníze delší trasa” jsem si vybral půlmaratonskou trasu namísto desítky pro hobíky. Tu, kterou jsem před měsícem nedoběhl, když jsem to zkusil. Jasně, mám výmluvu, že jsem neměl čas to doběhnout, ale dobře si pamatuju, jak jsem byl vyflusnutý. Na Závisti jsem na tom byl líp, ale pořád existuje jistá moje pochybnost, že dám 22 km s převýšením 1350 metrů a vejdu se do čtyř hodin.  A to, i když se snažím trénovat kopce, což v Brandýse jde dost blbě. Včera jsem zmateně pobíhal kolem jediného slušnějšího kopce v Dřevčicích, než se z něj vyklubala neseběhnutelná stěna kamenolomu...

Poslední dobu jsem kromě běhání trávil ve statistikách. My ajťáci věříme, že lepší než se zeptat je, podívat se do čísel a analyzovat je, tak jsem si nastahával běhy lidí ze Stravy a koukal se, co z toho vyčtu. Je to zajímavý extrémně, protože z toho vyčtu věci, který jsem se v knihách nedočetl. Někdy z toho zkusím sfouknout nějakou svodku pro začínající, ale pro teď je podstatné to, že jsem si ujasnil hranice objemů.

V zásadě takovéhle skyrunningové aktivity dávají (tím myslím úspěšně) lidé, kteří běžně naběhají měsíčně přes 200km, což byla taky hranice pro maraton v pohodě pod čtyři hodiny. Pro delší trasy, ultramaratonové trasy lidi naběhají 300-350 km a více, aby je byli schopni odběhnout nějak v pohodě, samozřejmě ani náhodou na prvních místech. Možná se blížím tomu prvnímu, rozhodně ne tomu druhému. To je důvod, proč jsem myšlenky na delší běhy odsunul na později a teď se soustředím na to, abych příští neděli doběhl těch dvacetdva kolem Ještědu… Člověk nemá nic přehánět a nemá si od jednoho roku běhání slibovat, že bude šlapat na paty machrům. Stejně tak se ale může tu a tam decentně přetestovat pro případ, že by těm machrům na paty přeci jen funěl a dělal čelo závěru peletonu :)

4 komentáře:

  1. Na ultramaratonu rozhoduje hlava! I ten, kdo naběhá míň km může dát lepší výsledek, pokud to má správně nastaveno v hlavě. Bolí to totiž strašně ať má člověk naběháno kolik chce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bych řekl, že platí až od určité chvíle. Přeci jen, když to ty nohy ani neodšmajdají, tak je vymalováno :)

      Vymazat
  2. Zbraslav, pekne to bylo. Jen jsi opomenul napsat, jak se mi pri sebezich tlacis na zada, div si nerozbiji hubu. Nekdy by ses mohl zacist do odborne literatury, ve ktere se pise, ze kvadricepsy maji i kancelarske krysy a obvykle se pri sebezich zapojuji pri brzdeni.

    No ja nevim, moc se mi ta uvaha maraton - 200 km, ultra - 300 km nezda. Tak urcite, je moc pekne mit pravidelne takoveto objemy a rozhodne to nicemu neuskodi. Spis jde ale o to, ze samotne objemy ti nic nereknou o tve vytrvalosti. (50 km tydne das deseti vybehy stejne jako pouze jednim). Kdyz bezis "dospele ultra", tj. stovku a vice, tak je klicova hlava, jak zminuje PT, ale i to, jak dlouhou dobu jsi schopen podstoupit urcitou zatez. Na to nemusis trenovat jenom behem (ony objemy km). Stejne se pocita i kolo nebo jen turistika s batohem. Spousta lidi, kteri dnes u nas behaji spicku v ultra, se na ni dostali prave diky predchozi vytrvalostni priprave v jinych sportech. Kdyz tedy rikam, ze si muzeme na podzim zabehnout v prubehu jednoho dne nejakou 50 jako pripravu na tvuj prvni maraton, myslim to prave jako trenink obecne vytrvalosti, kdy nejde o cas, ale o to udrzet telo dlouhou dobu v nejake zatezi. Vedlejsim efektem pak je, ze tim potrenujes i onu hlavu - maraton uz pro ni nebude takova dalka, prinejmensim ty prvni tri hodiny od startu, a zaroven ji mozna docvakne, ze k ultra dokaze ukecat i zbytek tela :) Jednu vec si ale muzes osvojit pouze samotnym dlouhym behem, a sice ze krize ma sice 1000 + 1 podob, ale ze kazda z jich jednou pomine (aby uvolnila misto dalsi) a kazda te posune dal.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, moje hlavní výhoda pro rychlý seběh je hmotnost. Vážím dvojnásobek toho, co ty a gravitace toho oceňuje. Navíc kulová plocha klade nižší odporu vzduchu, co vychrtlý běžec a aerodynamika prostě taky funguje. To k těm seběhům ...

      No a k tomu tréninku, máš pravdu, kdybych před tím jezdil dvacet let každý den do práce padesát na kole, asi by mě naběhaný objem netrápil, ale to jsem nejezdil, takže začínám od nuly :)

      Krize mě netrápí, tu já mám jako životní standard a za krizi považuju, když nemám co dělat a jakou sračku řešit ...

      Vymazat

Chcete dostávat Krysu do emailu? Zadejte svůj email:

Doporučuju si přečíst:

Placené funkce Runkeeperu a Stravy a jejich přínos pro běhání

Vedli jsme tuhle s Jakubem debatu o tom, jaké softy na běhání používáme a zda mají pro nás hodnotu jejich placené funkce. Leží mi to v hlavě...