13. 9. 2016

Ještědský půlmaraton v noci bez baterky čili běh báby kořenářky

Když jsem běžel svůj první závodní půlmaraton, byl jsem si v zásadě jistý, že ho dám - a šlo snad jen o to, v jakém čase. V neděli to bude jiné. Ještědský skyrunning KTRC je sice půlmaraton, ale s pořádným převýšením a pár kopci, které lze označit za dojáky i z pohledu ostřílených běžců.

Když jsem si trasu dal nanečisto začátkem srpna, nedoběhl jsem. Samozřejmě objektivní důvody jako málo času, ne že jsem lemra. Včera byla příležitost pro repete a otestování výbavy.

Dohoda totiž byla taková, že vrazíme děti k ochotným prarodičům do Liberce a tím pádem mě napadlo, že bych si mohl trasu ještě jednou proběhnout. 22 kilometrů - už jsem si nebyl jistý, zda ji dám v limitu čtyř hodin. I přes to, že jsem kopce poctivě trénoval, jenže co zmůžete s kopci, když bydlíte v rovině, kde největší kopec jsou mé čtyři schody do baráku.

Původně to vypadalo na luxusní časování, jenže Mariánka nafasovala dort k svátku, takže se mírně slavilo a na start jsem dorazil mírně po páté. První zádrhel: parkoviště central 3 bylo zavřené (betelnou závorou, jinak by mi to bylo fuk). Další parkoviště půlkilák od místa startu. Nakonec jsem auto nechal stát někde na štěrku při cestě, převlékl se a šel na “start”.
Úvodní kopec ve formě sjezdovky byl ten tradiční doják, který mě tak rozlítostnil minule. Výběh sjezdovky či čeho. Vykašlal jsem se na běh či jeho imitaci a prostě jsem to vyšlápl, což mě nechalo ve stavu schopném dalšího pokračování. Nahoře u lanovky se ukázalo, že KTRC změnil trasu. Podmáčená louka z minula se zřejmě sbíhat nebude. Na jednu stranu je to škoda, protože to byla fakt lahůdka, na druhou to chápu, z té louky by nezbylo nic, až by tam přeběhlo naše sloní stádo. Místo toho se běží křižmo pod lanovkou dolů, takový hezký seběh k asfaltce, ale při dotyku asfaltem hned ostrá doleva a vybíhá se klasickou cestou na Ještěd. To jsem dusal jen chvílema, pamětliv toho, jak mě to minule kostilo, kromě toho hodinky ukazovaly, že mám za sebou čtyři kiláčky, takže většina trasy je přede mnou.

Zádrhel první, zasraný hydrovak. Usmyslel jsem si totiž otestovat vak na vodu, mám takový fajnový třílitrový camelbag, který jsem napustil vyzkoušenou směsí vody a nějakého sajrajtu a ten jsem dal do batohu a usrkával hadičkou. Jediná známá nevýhoda: nevíte, kolik vám zbývá. Po zralé úvaze jsem si na cestu vzal dva litry. Jenže začátkem výběhu na Ještěd jsem chtěl popít a hadičkou jsem nenatáhl. Tak jsem vyložil batoh, situaci zkoumal, co se kde zadřelo, šmejd jeden čínskej, nepřišel jsem na to. Otevřel jsem ho a upíjel tou velkou dírou, nic moc. Naštvaně jsem metelil na Ještěd.

Na samotný Ještěd mě tentokrát trasa nezavedla, těsně pod vrcholem jsem odbočil na parkoviště pod Ještědem. Po silnici jsem metelil tak, že mi auta opatrně sjíždějící serpentiny nestačila, pak se odbočilo na lesní pěšinu na Světlou a po pár kilometrech pohodového seběhu přišel zase kopec. Tradičně zakončený sjezdovkou. Zase jsem zasabotoval běh, protože když kšiltem drhnete o cestu do kopce, tak tam běžet moc nemůžu.

Zeshora je sjezdovka docela romantické místo, s blížícím se soumrakem. 
Nahoře v Pláních pod Ještědem jsem našel pumpu, byl na ní “náhrobní kámen” - pumpa na paměť někoho, jehož jméno jsem zapomněl, ale fungovala, takže jsem ho v duchu velebil. I ty, kdo na něj takhle vzpomínají. Proklínám znovu hydrovak ale pokorně ho plním, když tu si všímám symbolů vyrytých na náústku hadice. Zámeček. No jasně šufix, už si vzpomínám, ten náústek se dal zamknout, aby netekla voda i kdyby se stisklo to sání… A samozřejmě byl zamčený. 

Na velkou sebekritiku není čas, nejsou sedmdesátá léta, je třeba obhlédnout světelné podmínky, protože jsem na rozcestníku. Buďto můžu běžet tak desítku dál, nebo se otočím na vrcholovou cestu a za tři kilometry jsem zase dole v cíli, protože jsem kousek od té první sjezdovky. Je krátce před sedmou a bude za chvíli tma jak v pytli. Naštěstí se podle mapy běží po hřebeni, kde je světlá cesta a měsíc svítí jako drak. Sahám do batohu, nahmatávám záložní ruční svítilnu a pouštím to z hlavy, kdyby něco, mám čím svítit. Vybíhám.

Hned za rozcestníkem cesta sbíhá do lesa, čehož jsem si na mapě nevšiml. Tam je šero už dost. Nejsem měkkota, nebudu vytahovat baterku, ani nejsem baba, to za hodinu doběhnu. Jen musím víc zdvíhat nohy, abych nebyl baba kořenářka.

Většina cesty k Šámalům jde lesem, ale aspoň z kopce, což znamená, že většina vracečky (je to kolečko, z něhož zase vyběhnu u rozcestníku na Pláních) bude do kopce. Žiju okamžikem a běžím. No a jak si tak říkám, že bych mohl nasbírat trochu času rychlejším během, jehož podmínkou je světlo, sahám po baterce do batohu. Najdu jen tubu hořčíku, kterou jsem si minule spletl s baterkou. Ajtakrajta. Ještě, že si mohu v případě nouze svítit alespoň mobilem. Aha. Mám ještě skoro dvacet procent baterie, to navigaci stačí tak akorát na doběh, takže nebudu plýtvat.

Od Šámalů na Pláně doufám běžet po louce, jenže to bylo deset metrů demo a zabíhá se do lesa na cestu, která je ve tmě opravdu výživná. Naštěstí moje NB1210 mají pogumovanou špičku a kořeny získávají respekt jako by tu běžel Rumcajs.

Další romantika, koníček, v dálce kopce, soumrak U Šámalů. V otevřené krajině je ještě docela vidět, ale v lese už je fakt tma jak v lese. 
Šest kilometrů mi trvá padesát minut, částěčně kvůli kopcům, částečně pro tu tmu. Teď už by to mohla být pohoda, do cíle jsou to tři kilometry, ovšem v naprosté tmě. Vybíhám další kopeček, podle navigace ten pravý, přede mnou Ještěd jak startující raketa. 

Musím říct, že jsem měl jiný starosti, než správně vyrovnat Ještěd v objektivu, ale cvaknout jsem si to musel. Ve skutečnosti je to hezčí, ale to si musíte očíhnout sami. 

Ostrá vpravo. Moje sjezdovka dolů. Bohužel ne zcela rovná, je na ní pár odboček a já míjím tu pravou, protože se orientuju jen podle toho, že běžím ve vyjeté stopě, která je světlejší, než tráva a světlo měsíce se od ní mírně odráží. Lesní pěšina se zhoršuje, zapínám nouzové světlo na mobilu. Lahoda. Asi pět minut, pak mě mobil upozorňuje, že chcípne. Rychle koukám na Mapy.cz, kudy dál běžet, abych nezahnul špatně a Mapy mi řeknou, kde jsem a mobil chcípá. Až za další kilák běhu zjišťuju, že mi to Mapy řekly blbě. Je to taková jejich vlastnost, že poprvé udají úplně blbou polohu. Stojím v tmavém lese, bez mapy, světla a mobilu. Nu, to ještě bude zajímavé.

To dole bude pole lávy a peklo. Nebo Liberec.
Naštěstí mám zapnuté na Garminu dwMap. Sice se mi nepodařilo tam nahrát trasu, takže pro navigaci mi jsou k ničemu, ale daří se mi je zazoomovat, abych viděl bod, ze kterého jsem vybíhal. Je to fakt kousek, tak dva kiláčky z kopce a zdá se, že i vím kudy. Vracím se, nacházím krpál dolů zhruba tím směrem a v momentě, kdy se přerazím o naházené smrkové větve, raduju se. To jsou ty větve, kvůli kterým jsem cestou nahoru nadával, který že debil je tam mohl takhle nechat. Skvělé navigační větve. Po třech hodinách devatenácti minutách vbíhám na parkoviště a jdu se do auta převléknout. Ještě, že jsem si vzal ručník a napadlo mě vzít dostatek nejrůznějšího náhradního prádla, jako bych někam jel na týden…

Čas to nebyl nijak světoborný, ale do čtyřhodinového limitu bych se v neděli měl vejít. Přemýšlím, zda se v batohu tahat s vodou, mě se osvědčila a mít na hrbu dvě kilečka navíc mi nijak nevadí, spolu s další výbavou mi to dává trochu větší pocit jistoty. Poladit musím navigaci - nahrávání trasy dwMap do hodinek mi nepřijde moc zjevné, až teď jsem objevil, že musím zahvězdičkovat mapy, který chci nahrát do hodinek.

Takže, v neděli na ostro. Držte mi palce, teď jsem pěkně zrasovaný, ale za pár dní bych měl doufám regenerovat a musím říct, že i ten měsíc tréninku na kopečky se snad projevil.

PS: Jirka mi přinesl ukázat kandidáta na záložní čelovku, Fenix HL10 - fakt prcek :)



3 komentáře:

  1. Ahoj Patricku, budu se v neděli těšit. Tu trasu tedy překopali značně. Vyřazení NS Padáky (ten úvodní seběh z Černého vrchu k můstkům) se asi dalo čekat, kromě totálního rozdupání terénu by se tam na těch šutrech nebo schodech někdo rozsekal... Co mě mrzí víc je vyřazení úvodní části NS Ještědské vápence (z Plání se původně nemělo běžet přímo k Šámalům, ale mírně dolů traverzem ke studánce Nad Basou a pak po NS Nový prales) - tam je to úžasný a jsem si jistej, že spousta lidí by ocenila dvojnásobný pokus o překonání třímetrového plotu po dřevěných schodech! :-) No a nakonec - to původní stoupání po sjezdovce by bylo sice nepříjemné, ale aspoň je to tam široké, takhle se těch cca 250 lidí bude muset hned na startu narovnat na velmi úzkou Beranovu cestu... Blbost, podle mě, ale asi pro to nějaký důvod měli. Ať ti to v neděli šlape!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky běžíš? No, ta smyčka Pláně - Šámalovi, jak jsem na ni včera koukal, přijde mi to spíš jen nahonění vzdálenosti. Není to tam ničím moc zajímavý, pořád les a les - nic nevidíš (ani když je zrovna světlo), jen na konci. Ale co už. Myslel jsem teda, že se pořád startuje do té sjezdovky, alespoň z GPS trasy mi to tak svítalo ... Tak mnoho zdaru v neděli!

      Vymazat
    2. Jo - původně se mělo startovat do sjezdovky, teď to je po Beranově cestě a pak do kopce. Asi po kilometru se to napojuje. Blbnou tam teď lesáci, tak si myslím, že to bude kvůli nim. Ad - Šámalovi: honění km to je. Ale co jsem myslel, tak původně to z Plání mělo vést takto - https://mapy.cz/s/142rK Ta vložka přes Nový prales byla skvělá... No neva. V neděli! (Bude to chtít pořádný boty, sobota proprší a bude tam vlhko, ty šutry tam dost kloužou...)

      Vymazat

Chcete dostávat Krysu do emailu? Zadejte svůj email:

Doporučuju si přečíst:

Placené funkce Runkeeperu a Stravy a jejich přínos pro běhání

Vedli jsme tuhle s Jakubem debatu o tom, jaké softy na běhání používáme a zda mají pro nás hodnotu jejich placené funkce. Leží mi to v hlavě...