10. 1. 2016

Běhání na sněhu

Dvoudenní firemní soustředění proběhlo v Beskydech, což obnášelo příležitost přibalit věci na běhání a vyběhnout si na úbočí Ondřejníku.

Původní myšlenka, že si v ostrém tempu vyběhnu osmičku na vrchol s převýšením 500 metrů a zase to seběhnu, než se setmí, narazila na realitu - už v tom, že tma jak v pytli byla, už když jsem pěšky došel z vlaku (nejsem líná lemra, abych se vozil vozem).

Až po výběhu se ukázalo, že tenhle kopec stejně není Ondřejník...

Za druhé, z Brandýsa nejsem tolik zvyklý věnovat pozornost v mapách vrstevnicím. Je bájo, že jsem si do Garmina nakódoval luxusní krátkou trasu, ale asi po deseti krocích po ní jsem byl na konci s dechem a litoval jsem, že jsem si nevzal cepín a lana, protože trasa nápadně připomínala převis.

Není nad to, udělat si běžeckou momentku za běhu a s ajfounem se zamlženou čočkou, to všechno jednou rukou. 

Nakonec jsem vyrazil s kolegy, ve čtyřech se to lépe táhne, ti mě umravnili, takže jsem si pobíhání v horách užil a dal si závazek, že si ho musím zopakovat. Přeci jen, tady v Brandýse jsou největší kopec moje čtyři schody do baráku, variantou pak je mokřad u Hrušovického rybníku, kde si k pobíhání v přírodní U rampě mohu přidat ještě brodění bahnem. To se zlepší až o příštím víkendu, až padnou mrazy a vše zamrzne.

Co mě příjemně potěšilo, ačkoliv je zima, tak jsem zatím nic neodstonal a to jsem na dýchání studeného vzduchu při námaze náchylný. Já vím, má se dýchat nosem, jenže já ho mám věčně ucpaný, nic jím neudýchám. Zkusil jsem to vyřešit tak, že si do huby cpu ten látkový tunel, co si dávám na krk, zhruba jako roubík. Funguje to dobře, při běhu se dusím, občas se mi podaří nadechnout se nosem, nabírám zdravou červenou barvu do obličeje, k ničemu lepšímu to nebylo, než že jsem to z pusy vyndal, abych s sebou nesekl a běhal bez toho. A jelikož jsem to zatím neodstonal, experimenty tohoto stylu jsem odpískal. Fakt ale taky je, že řádnou Sibiř jsem nezažil, minimum bylo -3°C - to není žádný mráz.

Co jsem zatím naopak uspokojivé nedořešil, je dobrá zimní čepice na běhání. Mám nějakou lehkou podzimní,  ale v té je v zimě už docela kosa. Takže zatím běhám v pletených čepicích na normální chození, jenže ty se rychle propotí a pak už běhám na hlavě s modrým hadrem. Pokusil jsem se nějakou si koupit, jenže všechny, na které jsem si narazil, jsou mi malé a příšerně těsné. Hledání ideální čepice na zimní běhání pokračuje.

Takže za mě, zima zatím dobrý.

Pozitivní zpráva po vánocích: držel jsem se, váha se drží, tempo se drží, nadšení mě drží.

1 komentář:

  1. Mám stejný postup jak na běh, tak na kolo. Pokud není vítr, tak cca do -8 běhám jen v čelence. Pokud je větší mráz nebo vítr >= 3m/s, tak nasazuji kuklu z neprofuku, na ni čelenku a průhledné plastové velké brýle (ty mám na kole vždy). Přes pusu mám uvázanou šálu přehnutou na 2 vrstvy a pokud dýchám pusou, což je tak 50:50 tak přes ni.
    V zimě jsem venku většinou za šera nebo za tmy, takže je samozřejmostí reflexní vesta (díky tipu Martina Javorka jsem si koupil motorkářkou, je super), čelovka a pokud je mlha, tak si dávám za pas dozadu červenou blikačku z kola.

    PS:Jak vypadám, je mi úplně jedno, policajty na mě zatím nikdo nevolal :-)

    OdpovědětVymazat

Chcete dostávat Krysu do emailu? Zadejte svůj email:

Doporučuju si přečíst:

Placené funkce Runkeeperu a Stravy a jejich přínos pro běhání

Vedli jsme tuhle s Jakubem debatu o tom, jaké softy na běhání používáme a zda mají pro nás hodnotu jejich placené funkce. Leží mi to v hlavě...