Abych to uvedl. Včera jsem si říkal, že bych mohl běžet potřetí trasu z Černého Mostu k nám do Brandýsa, jenže je to hodina a půl a už bych nestihl jít s Vojtou na kolo, což měl slíbeno. Takže jsem se rozhodl pro kratší variant, sedm kiláčků ze Zelenče. Jenže tam musím dojet vlakem, který jezdí dvakrát za hodinu a jak na potvoru jede za deset minut, což není šance ani si sbalit v práci věci, natož doběhnout těch 500 metrů, kolik to mám na nádraží.
Tak jsem se zamyslel, pobalil si věci do batohu a pak koukám, že to jede za čtyři minuty a říkám si, že bych mohl zkusit, jestli to přeci jen nedám sprintem, když už běhám. Nebudu napínat. Dal, takovým fofrem, že se mi ani nestihla chytit GPSka v Garminu, abych si to změřil.
Převlékal jsem se ve vlaku, naštěstí jen sundat nohavice z kalhot, tričko jsem si přehodil ještě v práci. V Zelenči jsem svižně vyběhl domů, jen v půli trasy mě chytla mikrobouřka, chvíli jsem šaškoval se šusťákovkou, hlavně proto, že jsem ji chtěl vyzkoušet. Minule jsem ji zkoušel v totální průtrži mračen, kdy se ukázalo, že když stojíte po krk ve vodě, tak vám fakt nepomůže. Teď se ukázalo, že když prší a do toho svítí fest slunce a je takových 28 stupňů, že je lepší běžet bez šusťákovky a neblbnout, tak jsem ji po pár metrech za běhu sundal, což se mi vymstilo na celkovém času, který bych jinak měl šanci na trase zlepšit.
K tomu dvě poznámky. Dlouho mi leželo v hlavě, proč se zlepšuju tak nějak divně, pomalu. Když jsem pročítal začátky 12Honzy, nemohlo mi uniknout, že se na slušnější časy dostal podstatně dříve, než já, ačkoliv zátěž byla podobná. Až později se ukázalo, co jsem přehlédl - stejná nebyla výchozí váha. Zatímco já začal data sbírat někdy v momentě, kdy jsem měl téměř 110 kilo, 12Honza byl od počátku na váze, jakou já mám teď. A váha je v běhání fest vidět. Osobně mám značné podezření, že většina mých běžeckých zrychlení nejde ani tak na vrub tréninku, jako na vrub snížení váhy. Několikrát jsem v poslední době běžel s různě těžkým batohem a pokud si vezmu osmikilový bágl s notebookem a věcma do práce, fakt zpomalím radikálně. Více jsem si k tomu psal tady.
A ta druhá věc: hodně mě baví statistiky SmashRun. Tedy bohužel ty placené, Pace Trends. Dělají to, že vezmou nejrychlejší běhy v období a proloží je lineárně regresní křivkou. Z toho je velmi dobře vidět, jak se rychlost vyvíjí:
Tak kupříkladu já jsem do konce letošního roku na rychlosti vůbec nepracoval. Nabíhal jsem objemy, hubnul jsem. Na přelomu roku jsem do toho více začal šlapat a soustředit se na nabírání rychlosti tím, že jsem více trénoval intervaly, fartlegy a běhal soustavně ve vyšším tempu. Za toho půl roku jsem se na desítce zlepšil o jedenáct minut, zatímco předchozí zhruba půlroční běžecký trénink mi zajistil leda tak to, že tu desítku vůbec uběhnu.
Dobře je to vidět na grafu rozložení tepové zátěže, kdy přelom roku byl většinou v anaerobním pásmu, letos jsem se výrazně posunul do maxima zátěže tím, že jsem zrychlil, ale daří se mi postupně vyšší rychlosti přesouvat zpět do anaerobního pásma, protože si tréninkem přivykám a zvládám více.
Se SmashRun je legrace, když si s tím chcete hrát (a cvaknete to).
Je na tom ještě jedna věc dobře vidět. Trocha vzdělání v běžecké teorii fakt nezaškodí, protože co mohu kontrolně srovnávat, tak lidé, kteří věnují běhu stejně času, jako já, jen bez nějaké větší rozvahy, se nezlepšují tolik. Tím nechci říct, že bych se zlepšoval kdovíjak, ale ten rozdíl je přeci jen patrný. Samozřejmě, když se tomu člověk nechce věnovat samostudiem a nemá tu výhodu, že se v práci hrabe v podobných datech, hodně pomůže mrknout se po nějakém trenérovi. Třeba tady v okolí pořádá tréninky Miloš Škorpil, je to na Černém Mostě, už si dlouho říkám, že bych tam vyrazil, jenže čas je problém. Tady v Brandýse zatím nikdo :(
Poslední poznámka: té maxline v grafu se neděste. Bohužel se mi ukazuje, že optický snímač tepu je opravdu spíše indikativní. Dobře funguje do nějakých 130 tepů, ale jakmile se člověk zapotí, začíná přidávat různý hausnumera, zejména tím, že najednou na chvíli přestřelí. Vyřešil jsem to tím, že jsem splašil hrudní pás ke Garminu a když jdu běhat, připínám si hrudní pás. Někdy ale samozřejmě zapomenu. Optický snímač pomáhá Garminu odhadnout, kdy usínám, to funguje dobře, stejně dobře detekuje menší zátěž, ale při běhu má několikavteřinové zpoždění, což se projeví ve SmashRun tím, že dumáte, proč vám tep nevyletěl při běhu do kopce, ale až při seběhu z kopce. Prostě to byl maličký kopec a než se něco naměřilo, už jste běželi dolů.
Při cestě ze Zelenče jsem našel tenhle činžák pro ptáky.
Díky tomu, kdo to stvořil, je to paráda. A taky nám to dalo cíl na kolo, protože jsem to Vojtovi odvyprávěl, on to chtěl vidět, tak jsem ho posadil na kolo a běžel s ním zpět a pak ještě k dálnici, celkem jsme k té mojí sedmičce přidali ještě osmičku. Jediný, kdo brblal, byla nějaká slečna, kterou jsem potkal už při tom prvním běhu a která se durdila, že než ona proběhne celou alej tam a zpět, tak já uběhnu totéž a ještě se při tom převlíknu. Ani jsem ji nechtěl deptat tím, že bych se přiznal, že jsem si ještě stihl dát sprchu…
Doufal jsem, že v červnu stihnu nějaké závody. Bohužel spíš prd. Nevypadá to, časově to nevychází, mrzí mě hlavně Běhej Lesy na Karlštejnsku, i v Pardubicích všechno minu, minul jsem i půlku tady v Brandýse minulý týden. Děti nachcípané, pracovně se ženou rozlítaní. Ale v červenci si to musím vynahradit, přihlásil jsem se na Zátopkův zlatý týden varianta “Emil má zlomenou nohu”. Běží se pět a deset kiláků a maraton ve stejné dny, v jaké zaběhl Zátopek zlaté v Helsinkách. Varianta “Emil se zlomenou nohou” - tak jsem si překřtil to, že dám jen půlmaraton, na celý se ještě necítím. Jsou to tři dny v rozmezí 20.-27. července a pro mne taková moje vzpomínka na Zátopka. Uvidíme, jak to půjde, je to přeci jen fičák. Přihlašte se taky, běží se to v Praze, půlka je ve Stromovce v Praze, deset a pět na Slávii v Edenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat