30. 6. 2016

Balada o rychlosti běhu a dynamičnosti času

Tohle byla jedna z prvních věcí, co jsem vyzkoušel, když jsem začal běhat: jak o moc rychleji poběžím, když poběžím na plný ceres. Bylo to slovy bulváru “šokantní”.

Tehdy jsem běhal něco přes šest minut na kilometr. A tak, běžel jsem od nás od baráku z mírného kopečka dolů ke hřišti, jsem se do toho opřel a běžel ze všech sil. Teda, ne takový ten sprint, kdy vím, že za sto metrů jsem dead, ale tak jako co bych dal, abych zvládl kilometr. Byly z toho dva poznatky. Za prvé jsem ten kilometr nedal, protože už za třista metrů jsem musel zpomalit, po půl kilometru mi došel dech a když se kolečko obrátilo a já šlapal do kopce, bylo vymalováno a byl jsem rád, že se tvářím, jako že běžím. Ten druhý poznatek byl ještě divnější. Vlastně jsem neběžel o moc rychleji, stěží o minutu, spíš třičtvrti na kilometr. Ve všem tom kalupu jsem kilometr měl za pět a půl minuty. A to se mi zdálo, jak ty nohy nepředstavitelně kmitají.

O třičtvrti rok později je to furt stejné, teda jen ty časový pásma se posunuly. Vidím to teď na bězích ze Zelenče. To je sedm kilometrů a jelikož cokoliv pod deset beru jako krátkou štreku, jsem ochoten cupitat rychleji bez větší sebemotivace. Když běžím zostra, dostanu se pod pět minut na kilometr. Když tak jako na pohodku, tak pět patnáct. Když se ale snažím v tomtéž běhu zpomalit nebo zrychlit, nejde mi to nijak snadno. Když běžím v tempu na pohodu a kouknu se na svoje nohy, zdá se mi, že neběžím, jak pomaličku se pohybují. Prostě neumím tempo vůbec odhadnout. Stejně tak, když zpomalím nad 5:20, už se mi zdá, že neběžím a je nějaký problém. Naopak, když zrychlím a mám dojem, že frčím jako nepředstavitelný ďábel, mám potíže dostat se pod čtyři minuty a to tempo dlouho nevydržím.

Tohle mě zaujalo na vyprávění o Zátopkovi. Taky tempo nevnímal, obecně ho asi běžci nevnímají. On to obcházel přes asistenty, kteří mu ho ukazovali na trati, já ho obcházím přes Garmina, který mi na zápěstí říká, jaké tempo držím.

Co je k tomu si dobré uvědomit, jsou ty souvislosti. Když běžím ze Zelenče domů na plný ceres, doběhnu za 35 minut solidně strhaný. Když na pohodu, doběhnu o dvě nebo tři minuty později. V podstatě nemám žádnou sílu v současné lidské toleranci času ovlivnit to, kdy doběhnu - prostě za řádově čtyřicet minut jsem tam a není momentálně varianta, jak to zkrátit o něco podstatného, třeba ani o blbých deset minut. Běhám tak, abych stihl syna vyzdvihnout ve školce a vlastně do momentu, než se stane něco špatně, to vždy stihnu v běžně tolerovatelném čase, ať běžím pomalu nebo megarychle.

A tohle mi na tom běhání přijde zvláštní, jako mi to přišlo zvláštní na kanoistice. Tam jste si na kanále taky museli uvědomit, že každá technická chyba vás stojí čas, který se vlastně nedá dohnat, takže není důležité být nejrychlejší, ale mít nejméně chyb. Když jste blbě vyhodnotili situaci a dostali se mimo proud, trvalo mnoho vteřin se do něj zpět dostat - a už bylo těžké je nahradit. Když se za běhu zakecám na dvě minuty s řidičem auta, který se mnou něco chce řešit, nemám vlastně šanci to zdržení dohnat. Když se zdržím pár desítek vteřin tím, že se snažím si za běhu srovnat čelovku, bundu či batoh, je velmi těžké to dohnat.

Je to skoro fatalismus. Pokud si dám bacha, doběhnu plus mínus v tomhle čase. Je to fatalismus? Když ten čas o maličký kousek přeci jen zlepším, budu za půl roku běhat zase o půl minuty líp. Už si nebude Honza s Jakubem při běhu se mnou nápadně odkašlávat, aby mi dali najevo, že se zase cajdám …  Investuju dlouhodobě, do budoucnosti, která přijde daleko z dnešního pohledu.

Výsledek úvahy? Není. Jen mě to tak zaujalo.

3 komentáře:

  1. Hmm, něco podobného taky na sobě pozoruji. Před rokem byla cestovní rychlost 6:10 - 6:20, teď je 5:40 - 6:00, čili počkám pár let a 4:00 nebude problém :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Patricku, vlastně jde o to, k čemu s tím běháním směřuješ.

    Jestli k tomu, abys mohl být o dvě metra déle v práci (a tudíž potřebuješ stáhnout čas na trase metro Blackbridge - školka Brandýs /B-B!/ o 4 minuty, tak tvá úvaha platí. Prostě ténuj tempa, např. 400 m sprint, 200 m výklus. Když si to dáš ve 14 opakováních, budeš doma sice ve svém dosavadním "loudavém čase", ale a) zakecání se po cestě budeš moci brát jako variantu výklusu; a b) postupně přinutíš tělo, že má jet na plný výkon mnohem delší dobu, než je mu nyní milé. Jednoho krásného dne tu trasu domů opravdu stáhneš o 4 minuty. V tu dobu už u toho ale nebudu, protože takhle rychlet já prostě běhat neumím. Jestli u toho bude Honza, netuším, ale při sledování jeho aktivit na Stravě soudím, že buď bude mít po pohřbu (vědci zjistili, že rychlé běhy škodí srdci!), nebo bude v reprezentaci.

    Druhou možností může být to, že od svého pobíhání chceš, abys běhal daleko. V takovém případě bych zlepšení o 4 minuty na 10 km moc neřešil, ultra začíná na 80 km. A tam mohou zrychlit jen ti, kteří se do té doby náležitě šetřili :)

    Ovšem pozor, drobná vsuvka, která výše uvedené trošku relativizuje.Trénink na ultra se dost odvíjí od téninku na maraton. Včetně toho, že v tréninku by člověk neměl běhat víc než 30 km, resp. 2,5 hodinové výběhy, pak už je to pro trénink kontraproduktivní. V takto nastaveném tréninku by pak úseky neměly chybět, ale měly by být doprovázeny nějakým jedním dlouhým během týdně (25-30 km). Nezbytnou podmínkou je také zvýšení objemů naběhaných kilometrů. Sám jsem se přesvědčil, že poté, co jsem se z cca 100 - 150 km měsíčně dostal v měsíčním objemu na cca 250 km (což je na ultra stále nízké číslo), zrychlil jsem se na vzdálenosti do 20 km o cca 20 s. na kilometr. Prostě pouze tím, že mám větší sílu v nohou. Subjektivně přitom vynakládám stále stejnou námahu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jakube, já jsem muž kompromisu, takže zaběhnout osmdesát za čtyři na kilo :)

      Ale vážně. Nesliboval jsem si od toho nic víc, než že zhubnu. Trochu zhubl, tak to zafungovalo a teď mě to prostě baví, moct si občas zaběhat i v mírném terénu, desítku v kopcích a doběhnout bez kyslíku, bez sanitky. Fakt ale taky je, že když do toho nevkládám nějakou obměnu, je z toho nuda - takže obměna je potřeba, stejně jako rutina (aby byl objem)...

      Vymazat

Chcete dostávat Krysu do emailu? Zadejte svůj email:

Doporučuju si přečíst:

Placené funkce Runkeeperu a Stravy a jejich přínos pro běhání

Vedli jsme tuhle s Jakubem debatu o tom, jaké softy na běhání používáme a zda mají pro nás hodnotu jejich placené funkce. Leží mi to v hlavě...