13. 5. 2018

Městský běh Brandýs 2018 - čtvrtka doma

Na Městském běhu v Brandýse jsem startoval podruhé. Poprvé ten rok, co jsem začal běhat, vloni jsem vynechal, protože dopoledne jsme běžel šedesátku kolem Mácháče a jak se ukázalo, byl problém to stihnout. Letos jsem vzdal snahu o Vltava Run, která láká a láká, jenže před týdnem jsem běžel maraton v Praze a neviděl jsem to tak, že bych podával týden po něm extra výkony. Ani deseti kilákům po Brandýse jsem nedával šanci, i když jsem se na konec přihlásil. 

Ráno byla brigáda ve skautu, takže jsem byl ještě plný rezu z hoblování kontajneru, aby do něj nezatékalo - a odpoledne děti měly ve skautu Georgiádu, takové soutěžní odpoledne. Hodil jsem je tam, zaběhl si domů pro hadry, dal si ještě jednu sprchu (jak moudré) a seběhl jsem dolů na náměstí, abych se rozehřál. Vzal jsem to prostě hala bala - žádné náhradní věci, rovnou s číslem na start. 
První (a taky poslední zklamání), letos nebyla rozcvička. Minule někdo vedl rozcvičku, takže si lidi rozhýbaly svaly, zejména pro hobby běžce, kteří na to dlabou, je to dobrá prevence zranění a ne každý to dělá dobrovolně. Býval to dobrý nápad. 
Start městského běhu má nevýhodu úzkých městských uliček na začátku, takže hodně záleží na tom, kam si stoupnete. Buďto budete doslova přeskakovat lidi, nebo budete přeskakován. Já s určitou nedůvěrou ve své síly jsem si stoupl do poloviny startovního pole, aby se rychle ukázalo, že jsem se podcenil. A to i přes to, že první kilometr všichni přepálí, to se běží k Ostrůvku dolů z kopce, takže v tempu za čtyři a malý kousek. Před ostrůvkem a na něm už je prostor, takže se startovní pole roztáhlo a já se dostal víc dopředu, kde už to nebylo takové kontaktní maso. 
Běží se dvě kola, přičemž to první je zpravidla v pohodě, jen je důležité hlídat si tempo, protože riziko přepáleného startu. Už na kopečku na most řada lidí výrazně zpomaluje. Letos se běželo přes most bez vyloučení dopravy, Brandýs je v současné době opravdu dopravně komplikované město. Takže policie usměrňuje dopravu. Točíme to z náměstí směr Lázeňská a Houšťka a do aleje, kde se tradičně rozdávají karty. Alej jde k řece, mírně z kopce, je dostatečně široká a luxusně hladká, navíc je to poslední rovný úsek před stoupáním na most a náměstí pro ty, kdo běží pět kilásků. Takže se tu dělí zrno od plev prvního kola. 
Zneužívám toho, že je to moje oblíbená běžecká trasa a znám ji nazpaměť. Kopeček od řeky na most má sice tak dvacet metrů, ale po ostrém běhu umí potrápit, navíc vyběhnete na most a pohledem nahoru vám dojde, že na náměstí musíte kousek nastoupat. Minule jsem k tomu měl respekt převeliký, ale jak jsem začal běhat na horách, tak si uvědomuju, že tohle je taková terénní vlnka, která se řeší mírným zpomalením a ignorací. 
Na náměstí si dám souboj s člověkem, jenž - ukazuje se- běží pět kiláků, takže u Rajfky otáčím na druhou stranu a dávám si druhé kolo. I to je v pohodě. Cestou zdravím lidi, mávám je, beru to trochu na pohodu, rozhodně ne na krev. Na mostě má pán v nějaké rachotině hysterický záchvat, že musí deset minut čekat, než přeběhneme, jinak nám řidiči mávají a děti z aut mají zábavu. 
Druhé kolo jedu už pomaleji, přeci jen se projevuje únava z maratonu, ztrácím odhadem dvacet-třicet vteřin na kilometr. Přeci jen se ale ukazuje, že mám v Brandýse naběháno, protože zpomaluju jen na občerstvovačce, abych si vzal trochu vody (je poněkud horko a je zbytečné machrovat) a i druhé kolo proletím v pohodě až nahoru na náměstí. Rozhodně se neperu s vlastním tělem, jako poprvé. 

Konec. Čas přesných 52:00 minut je o necelé dvě minuty lepší, než když jsem to běžel poprvé - ten čas je na čtvrtmaraton, tedy něco jako 10,60 km, na desítku mám podle svých hodinek 48:45. Přemýšlím o tom. Za dva roky jsem se rozběhal slušně na velké vzdálenosti a do kopců, ale zrychlování se v podstatě zastavilo. Asi se tomu budu muset podívat na zoubek, jestli v tom hraje roli to, že jsem furt tlustý (90 kg není na běh málo), nebo starý (44 let taky není nejmíň), nebo jen blbě trénuju (rychlosti fakt minimálně). Nebo jen to, že jsem měl za sebou ten maraton - ale po pravdě, žádné křeče či velký únavy ve svalech jsem necítil. Na druhou stranu mě hřeje, že jsem předběhl velkou část výrazně osvalenějších a vyrýsovanějších typů a jsem 31 ze 119 běžců a běžkyň na čtvrtce, sedmý v kategorii čtyřicátníků - ale za vítězným Lukášem Pomezným zaostávám o 13 minut. 
Podařená akce. Čekají na mě děti a žena, blahopřejí mi, Vojta chce vědět, kolikátý jsem byl - to ještě nevím a je to zpravidla to poslední, co mě bezprostředně po závodu zajímá. Podávám si ruce s pár lidmi, se kterými jsem se různě míjel, blahopřejeme si k výkonu. Ptám se Honzy Jírovského, jak doběhl on svých pět, má hezký čas a je spokojen. V úterý se mnou šel trénovat, aby se protáhl a potrénoval, přičemž utrhnul na obou botách podrážku, když jsme zrychlili do zatáčky. Z toho usoudil, že běžecký trénink se mnou je na něj příliš náročný, zatímco já soudil, že ty boty prostě dlouho hnily v komoře 🙂
Příští rok? Možná dám zase pauzu a konečně zkusím ten Vltava Run 🙂 A díky za skvělou akci, která trochu oživí Brandýs 
Fotka je od Jiřího Halíka, díky za focení 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Doporučuju si přečíst:

Placené funkce Runkeeperu a Stravy a jejich přínos pro běhání

Vedli jsme tuhle s Jakubem debatu o tom, jaké softy na běhání používáme a zda mají pro nás hodnotu jejich placené funkce. Leží mi to v hlavě...