9. 5. 2016

Proč jsem ještě nezkusil běžet maraton? Hlavně z respektu k jeho podstatě...

Sledoval jsem víkendové maratonské šílenství v Praze a přemýšlel jsem, proč jsem vlastně nestartoval na maratonu taky. Vím, že to má pragmatický důvod, protože jsem si vzpomněl pozdě a už bylo vyprodáno, ale myslím to metafyzicky. Proč ne?

Důvodů je vícero. Samozřejmě, že když jsem začal vloni běhat a stáhl si Runkeeper, zaujal mě kurz “maraton za dvanáct týdnů” nebo jak se to jmenovalo, navíc slibovali slušný čas. Jenže tyhle tréninkové plány jsou dělané pro lidi, kteří váží polovinu. Kurz “zhubnout a dát maraton” tam neměli. Když jsem ten plán studoval, bylo mi jasné, že takové pravidelnosti tréninků nemám šanci dosáhnout. Můžu chodit běhat, když je zrovna čas.

To samé mám ale s termíny závodů. Například příští týden se běží desítka v Brandýse, je to tady takový tradiční městský běh. Přihlášený jsem dlouho, jenže děti oněmocněly a tak nad tím visí otazník. Naštěstí desítka běžená z náměstí znamená, že fuč budu hodinku a kousek, ale i tak.

S tím souvisí další bod: ty profi maratony jsou docela drahé, většinou ke dvou tisícovkám. S ohledem na vysokou pravděpodobnost, že tam nedorazím, se mi do toho tedy moc nechce.

Ale co je nejdůležitější: respekt k žánru. Maratonský běh je jedním z mála olympijských (a obecně) sportů, který bez patřičného tréningu prostě nedáte. 42 kilometrů netrénovaný člověk ani neujde. Zatímco sprint na sto metrů vždycky nějak uběhnete, oštěpem hodíte a fotbal nějak odkopete, maraton prostě nedáte. Když začnete trénovat, dostanete se do bodu, kdy víte, že 20-40 kilometrů tak nějak uběhnete, ale ten zbytek asi bude trápeníčko. Možná to dáte vůlí, protože jste četli slogan “je to v hlavě”, ale když to není v nohách, tak tou vůlí jen dopajdáte. Přitom je tu ještě to druhé prosté kritérium: běh je až pohyb nad 10 km/h, tedy v tempu pod šest minut na kilometr. Všechno pod to je klus, rychlejší chůze a tak dále. Dát maraton nad 4 hodiny a dvanáct minut tedy znamená, že jste kus ušli, neběželi. Co je v tom za vítězství? Sama sebe nad sebou samým? Nojo, ale chtěl já jsem to ujít nebo uběhnout?

Tím nechci říct, že uběhnutí maratonu je bezcenné. I kdepak. Už jen to, že se na něj člověk připravoval znamená, že pro sebe musel udělat hodně a hodně si sáhnout na dno svých sil. Většina prvoběžců, kteří stojí na startu, vědí, že to bude těžké a snažili se připravit a teď doufají, že obstojí. Že to stačilo. Že velký kus dají dobře a zbytek nějak dopytlíkují. Už jen to je hodno úcty.

Jenže pořád je tam ta hranice 4:12 - cokoliv nad to znamená, že jste neuběhli, ale kus ušli. A to se mi nechce. Nemyslím si, že zdravý chlap by měl mít ambici menší a nemyslím si, že by nutně bylo špatně nepokusit se o maraton v prvních měsících, co se člověk vrátil k běhání. Nechám si to uležet. Zkusím si to párkrát nanečisto. Jistě najdu nějaký 42 km okruh, kde bych si mohl vyzkoušet, jestli to zvládnu jako osamocený vlk (už ho mám ostatně vymyšlený). A pak, na podzim nebo třeba příští rok, to zkusím taky.

PS: Jasně, že ostatní mají jinou motivaci. Nemusí být zdraví, chtějí nějaký velký předěl ve svém běhacím životě hned z kraje atd. Já zůstanu u toho, že na start půjdu, až budu cítit, že jsem toho hoden. Že nekazím žánr.

2 komentáře:

  1. Nejsem nijak zkušený, mám za sebou jediný maraton, ale v tréninku sám, bez občerstvovaček a zdravotního dohledu bych ho neběžel. Nehledě na to, že atmosféra závodu tě psychicky podrží. Dal bych na radu zkušených trenérů, viz runkeeper: Long and slow 22 milers will breakdown the muscles and will completely exhaust you, which will lead to a significant delay in recovery. In addition, running for longer than 3 hours and 30 minutes can significantly increase the chance of injury and doesn't produce significant physiological adaptations.

    OdpovědětVymazat
  2. Patricku, myslim, ze je potreba rozlisovat mezi maratonskou distanci a (silnicnim) maratonem jako zavodem. Maratonska distance, predevsim pri behu v terenu, je neco, na co nemuzes kriteria casu na danou vzdalenost jednoduse aplikovat. Uz proto, ze kopce se spis chodi, nez behaji. Tady tedy neni treba se ostychat ani respektovat zanr, protoze jde o zanr zcela jiny. Neco zcela jineho je silnicni maraton, zde mi je velmi blizke, jak k nemu pristupujes. Zatimco 42 km jsem "zabehl" poprve loni touto dobou (a od te doby jeste asi 7x), tak na silnicni maraton jsem si zatim netroufnul. Z ruznych duvodu, mimo jine i proto, ze jde o trosku jiny sport, nez jaky praktikuji. Cim vic toho ale mam nabehano v kopcich a cim vic nacitam o ultra a behani po kopcich, tak si uvedomuji, ze mne ten silnicni maraton nemine. Zatim netusim, kde bych si jej zabehnul (PIM se kryje s Perunem a Jesenickou 100), ale treba bychom si mohli nekam udelat spolecny vylet. (A nemusi to byt zrovna pout do Jeruzalema.)

    OdpovědětVymazat

Chcete dostávat Krysu do emailu? Zadejte svůj email:

Doporučuju si přečíst:

Placené funkce Runkeeperu a Stravy a jejich přínos pro běhání

Vedli jsme tuhle s Jakubem debatu o tom, jaké softy na běhání používáme a zda mají pro nás hodnotu jejich placené funkce. Leží mi to v hlavě...