28. 2. 2017

Panika z nedostatečných běžeckých posunů

Procházím si svoje běžecké výsledky od léta. A nějak se mi zdá, že nic moc. Trochu panikařím. Zatím tedy jen trochu.

Nevypadá to, že by se mi dařilo nějak zlepšovat časy. Pořád běhám kolem šesti minut za kilometr, když je to po rovince a desítka kilometrů, tak blízko k pěti. Vloni v květnu jsem brandýskou čtvrtku měl ve stejném čase a dubnový nymburský půlmaraton jsem dal v tempu mírně přes 5:10. Dokonce si říkám, sakra sakra, jestli já vůbec letos ty časy zlepším.

Logické důvody to nemá. Pravda je, že přes zimu jsem se stěží dostával přes stovku kilometrů za měsíc, tedy v listopadu konkrétně 72 kilometrů, ale pak už stabilně přes stovku. To je více, než vloni ve stejný měsíc většinou tak o třetinu. A víc to prostě časově nešlo. A stejně jako vloni jsem prděl na nějaké sofistikované tréninky, prostě jsem si řekl, že si tu vzdálenost odběhnu v tempu nebo na tepovku, což u mne znamená do 150 tepů.

Nejlepší časy jsou z jara a léta loňského roku. Podzim a zima jsou fakt bída - lineární regrese sice ukazuje vzestup, ale táhne ho právě hlavně to léto. 

Jo, taky je vidět, že jsem zase přitlačil a víc se cpu do anaerobního pásma - oranžová křivka. 
Přemýšlím, co je za tím. Pravda je, že v zimě se mi běhá subjektivně pomalu. Letos byla tuhá zima, oproti minulé sezóně jsem často běhal na sněhu a téměř bez výjimky všechno za tmy, v noci. A v noci jsem statisticky pomalejší minimálně o půlminutu na kilák, spíš ještě více. Včera, když jsem běžel při západu slunce, za světla, jsem v příjemné světelné i teplotní pohodě dal desítku za 51 minut.

Teď doufám, že se to s jarem zlepší. Vrátím se k běhání delších tratí do tepovky 130 (v zimě bych při ní zmrznul), vrátím se k rychlejším krátkým tratím kolem pěti minut za kilák, zkusím zase obnovit fartlegy.

Zdá se, že skutečné poměření mi přinese až nějaký závod, kde mě strhne a vybičuje atmosféra. Když běžím sám, hlídám si zpravidla jiné parametry, než rychlost.

Jestli se někde naběhání projevuje, je to vzdálenost a výdrž. Vloni v zimě jsem po dvaceti kilometrech byl na celodenní odpis, proto jsem tehdy běhání ráno vzdal. Letos dám dvacet ráno a pak jdu s dětma na procházku a celý den v pohodě. Jenže už jsem se taky přihlásil na květnový Mácháč run, okruh 60 kilometrů, chtěl bych z něj dát alespoň maratonskou vzdálenost. A to je můj cíl na letošek. Uběhnout maraton. Ne ujít. Uběhnout. Mimochodem, termín Mácháče koliduje s brandýskou čtvrtou, kterou běhám tradičně od doby, co ji běhám (=běžel jsem ji jednou). Jak poznamenal kamarád, je to v pohodě, protože Mácháč se běží dopoledne, to se stihnu přesunout do Brandýsa a odběhnout ještě desítku. No to ale sorry jako :)

3 komentáře:

  1. Nedovolím si dávat sofistikované závěry, ale spíš poukázat na otázku, zda neexistuje něco jako podobný průběh u mého sportu (jízda na koni): tam jsou prostě posuny dál jaksi v logaritmické závislosti. Trvalo mi rok, než jsem začal přicházet na něco, o co jsem se celou dobu snažil... jakékoli zlepšení vyžaduje vysopkou dávku trpělivosti a času. (za mě tedy "pionir vydržať")

    OdpovědětVymazat
  2. Skutečné zlepšení ti ukáže opravdu až závod. Už ale jen z té rychlosti regenerace je evidentní, že se zlepšuješ.
    Jinak zlepšovat se dá ve více ohledech. Rychlost, výdrž, regenerace... Pokud se chceš hodně zlepšit v rychlosti, půjde to na úkor dalších vlastností. A zlepšovat se ve všech je buď otázka specializovaného tréninku nebo spouuuusty času.

    OdpovědětVymazat
  3. Zadny vykonnostni posun neni linearni. Je mozne, zes narazil na plato (pro frankofily plateau). Pak by stacilo v treninku neco zmenit a ono se to zase posune. Ale souhlasim s PT, mozna to mas jen v hlave :)

    OdpovědětVymazat

Doporučuju si přečíst:

Placené funkce Runkeeperu a Stravy a jejich přínos pro běhání

Vedli jsme tuhle s Jakubem debatu o tom, jaké softy na běhání používáme a zda mají pro nás hodnotu jejich placené funkce. Leží mi to v hlavě...