5. 3. 2016

Tak na tenhle výsledek z běhání jsem fakt pyšný

Nestává se mi to často. Tak najak tuším, že do běhacích rekordů moc nezasáhnu, takže časy a vzdálenosti běhání jsou mi trochu volné a víc mě zajímá, jak je zpracovává technika. Ale dnešních patnáct kilometrů mi udělalo radost. Ne časem, ne vzdáleností.

Zásadní rozdíl byl v tom, že se mnou jel Vojta na kole. Tedy, já běžel s ním, abych to upřesnil. Nové kolo dostal nedávno, ještě pořádně nedosáhne na zem, takže když zastaví, občas ještě spadne, ale má ho děsně rád, protože má přehazovačky a vůbec všechno, jako pořádné kolo. Ve čtvrtek jsme kolo dali do servisu, aby ho seřídili, nastavili mi brzdy a přehazovačku tak, aby to všechno měl po ruce a dobře fungovalo, moc se na to těšil a nebylo, jak mu to odříct - a vlastně ani proč :)

Ostatně, naučil se jezdit tak, že jsem za ním běhal a když padal, tak jsem ho chytal a vůbec dával majzla, aby někde do něčeho nevlétl.

Dneska jsem ho vzal na labskou stezku. Je tam luxusní asfaltový povrch, z brandýského ostrůvku jsme dojeli až ke kosteleckému zdymadlu, což je skoro osm kiláků tam a dalších osm pak zpět, celkem přes patnáct kiláků. Na pětiletého kluka dobrý výkon. Jinak čistý čas byl ve skutečnosti mnohem lepší, něco přes hodinu a půl, těch dvacet minut navíc je tam za nepauznutý popíjení čaje v hospodě, zapomněl jsem Garmina zastavit a nemám tam autopauzu. To už je slušný čas, však mě taky Vojta hnal jak nadmutou kozu.




V pozadí kostelecké zdymadlo


Když jsme dojeli ke zdymadlu, sedli jsme si k vodě, vybalil jsem oříškovou tyčinku, nakrájeli jsme si ji, podělili se, zapili to šťávou, popovídali si vodní elektrárně, pak se sebrali a jeli zpět.  Na zpáteční cestě jsme se stavili v pobřežní hospůdce, která má zdi udělané z banánové fólie, dali si jeden černý čaj s medem a citronem za 25 Kč a vychutnali si ho. Bylo tam pár lidí, bavili se o fotbalu Sparty v Liberci, načež Vojta poznamenal, že doma musí Liberec vždycky vyhrát, to je daný, vůbec netuším, kde tu hlášku sebral, asi od libereckého dědy. Pány to dost sejmulo, protože se ukázalo, že to fakt Sparta projela, já se radši tvářil nezúčastněně, protože jsem si nebyl jistý, jestli je to fakt fotbal nebo něco jiného, tak jsme se zdvihli a dojeli zbytek.

Zajímavé byly reakce lidí po cestě. Na labské stezce bývá dost narváno, i dneska bylo, lidi koukali na kluka a na to, jak vedle něj běžím, zpravidla se tomu dost smáli. V jednu chvíli Vojta zastavil, že se chce vysmrkat a spadnul, ještě mu vysoké kolo dělá problémy, projíždějící bruslař, který nás už jednou míjel cestou tam, na něj soucitně koukal a volal na mě, že je chudák tak unavenej, že spadnul z kola. Snažil jsem se vysvětlit, že nikoliv, že prostě má moc vysoké kolo a já ne vždycky doskočím, abych ho chytnul úplně.

Jestli nám to vydrží a budeme jednou, dvakrát za týden jezdit, bude to pro něj jen dobře. Samozřejmě je to namáhavé, samozřejmě že běžet patnáctku za kolem je pro mě horší, než dvacet sám a svým tempem, ale zase je to úplně jiná úroveň zažitku. Navíc, kvůli tomu jsem přece začal běhat.

Jen mám podezření, že mě nákup kola přeci jen nemine.

1 komentář:

Doporučuju si přečíst:

Placené funkce Runkeeperu a Stravy a jejich přínos pro běhání

Vedli jsme tuhle s Jakubem debatu o tom, jaké softy na běhání používáme a zda mají pro nás hodnotu jejich placené funkce. Leží mi to v hlavě...