tag:blogger.com,1999:blog-49563852743031730152024-03-27T07:37:37.519+01:00Kancelářská krysa běháKancelářská krysa běhá: cesta je štěrk a prach a udusaná hlínaTangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.comBlogger101125tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-85411102926569587832020-05-11T21:41:00.001+02:002020-05-11T21:41:57.274+02:00Svatojakubská trasa v karanténěDlouho jsem plánoval výlet na pobřeží Atlantiku do Portugalska a proběhnutí místní Rybářské stezky. Pak přišla pandemie, zákaz cestování - a trasu jsem přeplánoval na severní svatojakubskou cestu z Hrádku nad Nisou (do Žitavy se nesmělo, zahraničí!) k nám do Středních Čech. Celkem cca 120 kilometrů s batohem za dva dny přes hory a řeky. Tady je zpráva o podniknuté akci.<br />
<br />
<a name='more'></a>Ponejprv dovolte několik filosofických zastavení. <br /><br />To, že jsem takovou věc podnikl já, automaticky neznamená, že si ze mne máte brát příklad a jít to zkusit taky. Na běhání dlouhých tratí je třeba mít odběháno, to se prostě neokecá. A zkusit to s batohem není vůbec sranda. Jestli vás honí mlsná, vytáhněte bágl, dejte do něj deset kilo písku a dejte si deset kiláčků kolem komína. Jestli jste v pohodě, sněte dál, jestli jste to neodtáhli ani z chodby, neberte tohle jako návod pro vás na tuhle sezonu. <br /><br />Sám musím poznamenat, že mě vždycky zajímalo, proč se takové dálkové běhy, kdy si všechno člověk nese na zádech, nedělají. Zkusil jsem to třikrát a už mi to došlo: je to krávovina. Běžet s báglem, který neredukujete pod 10 kg, pokud máte být nějak základně soběstačný, prostě nejde. Je to totální rozdíl proti tomu, když po horách poskakujete s tříkilovým camelbagem. Trpí kolena, jste pomalí, tempo pod 8 min/km je dlouhodobě neudržitelné a to už se moc neliší od svižnější chůze. Jste vyčerpaní, unavení, ale tak přeendorfinovaní, že neusnete a druhý den vybíháte ospalí. Byl to zajímavý nápad a v praxi jsem ověřil, proč ho lidé nerealizují...<br />
<br />
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxnb23osDAoHZZfd6WZh9OVCPZaA3lfJgUzPyXyZJ7mw6oybUPSAWIqCWhY5FbXd9CAfZ8uWKJsgdfh3fLc3oQxOfyJcgjeD4BSUwmKQ-ELD7ifmDAn6r3tqd4RBlQKApa89-H-vRpuWw8/s1600/93CBF90F-4229-41D6-907F-56C98003B376_1_201_a.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="755" data-original-width="1600" height="188" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxnb23osDAoHZZfd6WZh9OVCPZaA3lfJgUzPyXyZJ7mw6oybUPSAWIqCWhY5FbXd9CAfZ8uWKJsgdfh3fLc3oQxOfyJcgjeD4BSUwmKQ-ELD7ifmDAn6r3tqd4RBlQKApa89-H-vRpuWw8/s400/93CBF90F-4229-41D6-907F-56C98003B376_1_201_a.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Obsah batohu... </td></tr>
</tbody></table>
Trasu jsem rozdělil na dva díly - první den jsem běžel, druhý den jsem šel. Pocitově lepší dojem z cesty byl z té pěší části, běžecká zněla více majestátně, rychlostí se ale v praxi o mnoho nelišila a naopak mě fyzicky odrovnala. Nicméně základní A/B test byl proveden.<br />
<br />
<br />
<h3>
Start z Hrádku nad Nisou</h3>
Startoval jsem v sobotu v 10:30 od Penny z Hrádku nad Nisou, první české zastavení severní Svatojakubské cesty. Probíhal jsem městem na hrad Grabštejn a hned si uložil, že sem se s dětma musím vrátit. Lesem jsem proběhl do Bílého Kostela nad Nisou, kde je nádherný kostel svatého Michala. Bo pandemie, tak je zavřený, naštěstí naproti otevřeno hladové okénko restaurace a protože je poledne, dávám si burger a fazolovou polévku.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjDMPJBElX-L2eIIi8VO9wnwd61vvWCtIDkwjyb7IFr9cJKb8XPfn0Hv_r_RSJQjUZUJU0gbsuUccdYi_yiseh6foHNGICN3nN9PdR-orV4UMwxdBkT_M0HzFmI8Os7-GNKgkG6XEyCUGu/s1600/2BBA8DA0-3A5F-4116-8F19-1D121D7EBD92.heic" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjDMPJBElX-L2eIIi8VO9wnwd61vvWCtIDkwjyb7IFr9cJKb8XPfn0Hv_r_RSJQjUZUJU0gbsuUccdYi_yiseh6foHNGICN3nN9PdR-orV4UMwxdBkT_M0HzFmI8Os7-GNKgkG6XEyCUGu/s400/2BBA8DA0-3A5F-4116-8F19-1D121D7EBD92.heic" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9qwbICkMnLJrtkz89Bpg7naodRftyXR4AjdiZpivoTMg5TDRdRQjCt3XGSprj61EQxw-_LrGT3EyNx-_kTf5ArTE3sPA7pIwlSl2A9AdtbMqFNePHckF4XmiG-vz-iPwDZNEoJHNGUOwS/s1600/4041CDE0-66B3-4DAA-80AA-38BD5035B9F0.heic" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9qwbICkMnLJrtkz89Bpg7naodRftyXR4AjdiZpivoTMg5TDRdRQjCt3XGSprj61EQxw-_LrGT3EyNx-_kTf5ArTE3sPA7pIwlSl2A9AdtbMqFNePHckF4XmiG-vz-iPwDZNEoJHNGUOwS/s400/4041CDE0-66B3-4DAA-80AA-38BD5035B9F0.heic" width="400" /></a></div>
<br />
<br />V Chrastavě obdivuju továrenské budovy, včetně tak citlivé rekonstrukce oken hliníkovým profilem, že bych plakal, kdybych neplakal kvůli nohám.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFs5HMilaBnBzAZnvAlUY98f6YsXI_wN85j51lz1i-MncAscE7JE7YSFbHkfF8sGulHlesxXt1gJHB6TJrcuyRX0HuSF9n3Ck0hWg-3MU2UoVhAlF2wXSWGpIjHXYW3F3k5AvVEHw9gjmn/s1600/F88EEE4F-8F17-4A85-B0A0-20C5C3329DD4.heic" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFs5HMilaBnBzAZnvAlUY98f6YsXI_wN85j51lz1i-MncAscE7JE7YSFbHkfF8sGulHlesxXt1gJHB6TJrcuyRX0HuSF9n3Ck0hWg-3MU2UoVhAlF2wXSWGpIjHXYW3F3k5AvVEHw9gjmn/s400/F88EEE4F-8F17-4A85-B0A0-20C5C3329DD4.heic" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tyhle okna musíte milovat, pak není co řešit... </td></tr>
</tbody></table>
Až do Kryštofova údolí se běží po silnici, okolní panorámata dobrá, ale ta silnice je přeci jen únavná, vypečená a tvrdá. Kryštofák stojí za vidění. V místní kavárně přeměněné na okénko dávám nápoje, zmrzlinu, začínám mít dojem, že půjde hlavně o gurmánskou cestu a mraky cyklostajlistů tomu napovídají, požírají všechno a všude. Z toho mě ovšem vyvede trasa na Světlou pod Ještědem. Ona je sice "pod Ještědem", ale z mé pozice tam přeci jen pár metrů převýšení je. Ze silnice vypadávám do terénu a krásných lesů. Na začátku Kryštofáku mám za sebou dvě a půl hodiny běhu, cca 20 kilometrů, čeká mě 250 metrů převýšení a 15 km "kolem Ještědu" mi potrvá další dvě a půl hodiny. Ze Světlé to už naštěstí jede dolů. <br /><br /><b>Lesy:</b> <i>zaslouží si mentální odbočku. Jsou suché jak troud a to se Liberecku říká Nočník Evropy. Od bot se mi práší, bahýnko nikde. Trailové boty jsem si nemusel bát, silničky by to daly s přehledem. Koryta potoků zhusta vyschlá, jen na paloucích před Světlou crčela tu a tam voda, jinak bída. Na celé trase jsem si víc vody koupil ve večerkách, než nabral z potoků. No a když jsem se o den později ptal před Mnichovým Hradištěm lesáků, proč kácejí ty duby, tak mi to ukázali: jsou uvnitř ztrouchnivělé. Prý sucho. Když stromy nemají vodu, začnou uprostřed schnout. A pak se lámou a padají. Tak se musí pokácet. Znamená to, že sucho už je řadu let. Takových pokácených kmenů, uvnitř dutých, jsem cestou viděl stovky. Listí na stromech řídké, to aby stromy snížily odpar. Sucho. Bud to jedno Velký špatný. Už je. </i><br /><br />Cestou na Světlou samozřejmě hromada krásných výhledů na Ještěd z jiných stran, než jak ho znám. Docela chápu, proč Karol Světlé tenhle kraj přirostl k srdci.<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRzt7KCyWe43DcHzQ9QUrLHa00G5O_z67AR1wdycKFUf8lpPWkhfmG567cvnLWcYid5deYQWbsuhzmfYSdK_BnZ4DJAOhbiPc_q6OqKYhm_FsBS16MlYOtFS96o5jB_jh6ZueCxRQavGr0/s1600/BAEF17F9-EBC9-4A61-84CF-A5CF42EAD71C.heic" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRzt7KCyWe43DcHzQ9QUrLHa00G5O_z67AR1wdycKFUf8lpPWkhfmG567cvnLWcYid5deYQWbsuhzmfYSdK_BnZ4DJAOhbiPc_q6OqKYhm_FsBS16MlYOtFS96o5jB_jh6ZueCxRQavGr0/s400/BAEF17F9-EBC9-4A61-84CF-A5CF42EAD71C.heic" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Někde je tam Ještěd, jestli jsem teda nevybral blbou fotku... </td></tr>
</tbody></table>
<br />Za Světlou beru směr Český Dub, běžím přes Javorník, kde je hospoda Na Farmě. Je tu farma, dělají kozí sýry, domácí chleba. Hladové okénko bohužel umí jen smažené srajdy, kozí sýr na krajíc chleba mi neplácnou a lepit se nějakou smažeností nemůžu, jsem v půlce trasy, tak popíjím další pivo a mažu dál. Za Českým Dubem mě na Letařovice zase čeká stovka metrů převýšení, to už se blíží čtyřicátý kilometr trasy a únava je znát. Hned za Letařovicema tu stovku zase strácím a do Kobyly ji musím znovu nastoupat. Copak o to, trasa je nádherná, výhledy opět skvělé, krajínou do dálky na šírou Českou zemi, vy jste se pane doktore zase kochal! Jo a ty kostely - ono taky poutní cesta, to dá rozum, že jde přes krásné kostely, co musí být zavřené, aby někdo na někoho neprskl virus. <br /><br />Za Kobylou už jsou to spíše pole a vesničky. Přes Budu a Chocnějovice mířím na Sychrov. Až teď si všímám, že je to jiný Sychrov než ten, kde je zámek. Stejně by mě přespat nenechali. <br /><br />Na Sychrov už nedoběhnu. Za Chocnějovicema už hledám tábořiště, nakonec ho najdu mezi říčkou a náhonem v lese, kde mezi dva stromy věším svůj nový objev, hamaku. Mám za sebou 52 kilometrů a 1130 metrů převýšení.<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1vvOEVuIu492i82wmiZNV12SBkd6RHk-mXNW9rkWL2skBLm2T_tiVy0deQPuNzCQ6Mp8CAlktcmTJQRdzBuyiRLBHdZk8UMNeaybBlBN6UEbG157ME-YunyHF1u8bQaKqrc7jmj5hdsnN/s1600/62E66D5D-1A06-4D38-9BC3-80ABB3CB1153.heic" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1vvOEVuIu492i82wmiZNV12SBkd6RHk-mXNW9rkWL2skBLm2T_tiVy0deQPuNzCQ6Mp8CAlktcmTJQRdzBuyiRLBHdZk8UMNeaybBlBN6UEbG157ME-YunyHF1u8bQaKqrc7jmj5hdsnN/s400/62E66D5D-1A06-4D38-9BC3-80ABB3CB1153.heic" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ranní pohled na hamaku a moje tábořiště v lese</td></tr>
</tbody></table>
<br /><br />A to byl další cíl mé výpravy: ověřit, nakolik použitelná hamaka na spaní je. Mám ultralehkou Emo Sub6, přes firemní systém je upnutá vlastně okamžitě. Pak ještě natahuju na další provaz poncho jako stříšku, kdyby přišla přehánka a taky aby na mě neútočili masožraví netopýři a jiná havěť. Vysrknu k večeři jednu manu, vyndávat vařič a dělat plánovanou polévku se mi fakt už nechce. <br /><br />Spaní v hamace chce trénink. Trenoval jsem na zahradě, technicky dobrý, v praxi ale v lese slyším každé šustnutí, každou větev a jak jsem ještě vybuzený z běhu, spíš podřimuju, než že bych trvale spal. Naposledy se na hodinky koukám ve tři čtvrti na dvě, probouzím se v půl šesté, když už je světlo a kdy je mi docela zima. Přeci jen jsem měl lehký spacák (600 gramů) a ačkoliv jsem si všechno oblékl, ziminka je. Chvíli dumám, co bych dělal, jestli ještě usnu, pak začnu balit své tábořiště a za 20 minut mám všechno sbaleno. <br /><br />A opět: myšlenka na vaření snídaně mi je cizí, nechce se mi si ani dělat kafe. Říkám si, že popojdu a někde na lavičce se nasnídám. V půl sedmé beru batoh a ještě ve spacím prádel vyrážím. Už jdu pěšky, neběžím. O kilometr dále vylézám z lesa a u závory se převlékám, na vaření kafe opět není pomyšlení. Snad ho seženu někde u okénka.<br />
<br />
<br />
<h3>
Den dva už chůzí</h3>
Dnešním cílem je prostor Benátek nad Jizerou, kde mě nabere Markéta, až pojede od rodičů s dětmi. Většina trasy povede právě kolem Jizery, přes Mnichovo Hradiště a Bakov. <br /><br />Prvním překvapením na trase je ale Zásadka za Sychrovem. Nějaká zřícenina, vcelku nevýznamná, ale kdosi ji začal rekonstruovat tak, že z ní udělal parčík a úpravné okolí včetně dětského hradu postaveného z vyskládaných polínek či domků pro trpaslíky. Na pohled hezké, stojí za zastavení při cestě kolem a já ji zrovna mám.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhMfYTiERCe2KmSPqHi2RLeUn15wEUpl-seyKNMGxDy88haJ70VxQhSNutvOigYRfEW5Sc4JAyi8fg6oTBB2PY1r3Cqn6gRKtGXAcfjhs-2-AkP-G7p6reBo-i-rCbynWFiH-el53texFy/s1600/1D54CE15-9097-46EA-B224-A803B1211042.heic" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhMfYTiERCe2KmSPqHi2RLeUn15wEUpl-seyKNMGxDy88haJ70VxQhSNutvOigYRfEW5Sc4JAyi8fg6oTBB2PY1r3Cqn6gRKtGXAcfjhs-2-AkP-G7p6reBo-i-rCbynWFiH-el53texFy/s320/1D54CE15-9097-46EA-B224-A803B1211042.heic" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfR-eD-IwpJ0BcV9oDl151lO7RbfyjqnL3DfHlgEoysC_AGAgUyJ09vGEL6TBO6lcdkLDjqRlbAB2mAPd5arfoJiEd7Iq8Tef3rau7KToDvt3MW2l2etS4beUuQFlgeHO7W6m6UdlJYO8U/s1600/3D377183-139B-4F64-A12C-A29F3E061542.heic" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfR-eD-IwpJ0BcV9oDl151lO7RbfyjqnL3DfHlgEoysC_AGAgUyJ09vGEL6TBO6lcdkLDjqRlbAB2mAPd5arfoJiEd7Iq8Tef3rau7KToDvt3MW2l2etS4beUuQFlgeHO7W6m6UdlJYO8U/s320/3D377183-139B-4F64-A12C-A29F3E061542.heic" width="240" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJWr_Vh24bek6-bfW6R2gBLW5Y40tYhp4XbTN4QbiPZkWDPXldfgsnVC5u6GMDyi6VDFs4CUNJ7YO1JBYSOQ_4OaGtoU9Xd4vAbyLMOO2mGq4P4f04j7pVfGEARYaKTBb0IAOeMRLCa2hx/s1600/D2CFCB1C-96C5-4A8F-97E5-3D8B59BFD778.heic" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJWr_Vh24bek6-bfW6R2gBLW5Y40tYhp4XbTN4QbiPZkWDPXldfgsnVC5u6GMDyi6VDFs4CUNJ7YO1JBYSOQ_4OaGtoU9Xd4vAbyLMOO2mGq4P4f04j7pVfGEARYaKTBb0IAOeMRLCa2hx/s320/D2CFCB1C-96C5-4A8F-97E5-3D8B59BFD778.heic" width="320" /></a></div>
<br />
Zásadka je také dnešní moje největší převýšení, opět naberu sto metrů, jinak už to bude vcelku po rovině. Ze Zásadky běžím Káčovskou bažantnicí (vyschlá studánka) do Mnichova Hradiště a na Klášter, kde doufám dát si místní pivo. Pivovar najdu, ale nic otevřeného, kromě pěstitelských potřeb. Co naplat, snídaně nebude, vařič se mi opět vyndávat nechce. <br />
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSww6EspHbNHac4dlqZltDliOtzt8OnJ4NFz9arERaEDvzvo9g3ZBOgJRPrVvLES-ijCWOk-C5MyEXLIwE21_NLxWHdZvbe4qRuBgB5u8XbG5x2hq9-1La0M7RE8Sl8X0rh612QJGYf3GU/s1600/5BEF9FBA-3744-44AE-BBB7-667BEA8D17C0.heic" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSww6EspHbNHac4dlqZltDliOtzt8OnJ4NFz9arERaEDvzvo9g3ZBOgJRPrVvLES-ijCWOk-C5MyEXLIwE21_NLxWHdZvbe4qRuBgB5u8XbG5x2hq9-1La0M7RE8Sl8X0rh612QJGYf3GU/s400/5BEF9FBA-3744-44AE-BBB7-667BEA8D17C0.heic" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Takovými cestičkami se běhá nebo chodí... </td></tr>
</tbody></table>
Lepší to není ani v Bakově nad Jizerou, cestou přes centrum nevidím nic otevřeného, ani hospoda na hřišti a tak vybíhám bez snídaně dále do přírody. Z Bakova se běží podél Jizery, nádherná trasa podél meandrů Jizery lesem a po ušlapané pěšině. V Josefově Dole je večerka, dávám si Birel polotmavý s citronem na místním dětském hřišti a dělá mi potíže se zdvihnout k dalšímu běhu. V Hrdlořezech hospoda U Mendíků, dávám si Kozla, z jídel si nevyberu a říkám si, že Mladou Boleslav na poledne - tam něco jistě najdu. Chyba lávky, ale to ještě nevím... <br /><br />Po pěti hodinách jsem tedy v Mladé Boleslavi. Jako správný mastňák pod městem nastupuji do skleněného výtahu a nechávám se vyvézt na náměstí, kde ale není krom večerky nic otevřeno. Až později najdu pizzerii, tou ale zhrdnu a po odpočinku na lavičce dojídám čokoládu a mažu dál. Jmenovitě na Krnsko, opět podél Jizery a železnice. <br /><br />V Mladé Boleslavi se domlouvám s Markétou. Jede s dětma od rodičů z Liberce, do Brandýsa už bych to zavčasu nedal, takže orientačně domlouvám vyzdvihnutí v prostoru Dražice - Benátky nad Jizerou. Když dorážím před Dražice, Markéta telegrafuje, že ji chytla zácpa na dálnici a mírně se zdží, takže vsázím na to, že dojdu do Benátek, ještě tři kilometry. Sraz u Penny. Před Benátkami mě chytá průtrž mračen tak silná, že i moje pončo ji moc neodchytalo. Jsem durch, řeší se tím ale problém, jak si hygienicky sednout do auta, když jsem úplně propocený a špinavý.<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAHj2AOGknjF_q4oeLy53qe0zCLoVWIxb4Q-4XFi9Np56GS0dJXhWNml28T1KXGsUiIW0iVKGYqThNqaNG4SE28Kx7IHnn8RLne-ij9pyVP4TZXk647WKnP2H77vT3phAzb8QfJ_zLApDG/s1600/8F7BF98F-7594-4F4A-A901-48A42DB2BF3D.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAHj2AOGknjF_q4oeLy53qe0zCLoVWIxb4Q-4XFi9Np56GS0dJXhWNml28T1KXGsUiIW0iVKGYqThNqaNG4SE28Kx7IHnn8RLne-ij9pyVP4TZXk647WKnP2H77vT3phAzb8QfJ_zLApDG/s400/8F7BF98F-7594-4F4A-A901-48A42DB2BF3D.jpeg" width="225" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Trochu prší a vlastně je to osvěžující :)</td></tr>
</tbody></table>
<br />Scházím k Penny a usedám na rantl. pod střechou. Za chvilku přichází nějaký pán, že prý nemám roušku. Zdvihnu na něj unavený zrak zpod ponča a něco zavrčím. Vedle stojící dva ukrajinci se zdvořile přeptají, zda by mi nevadilo, kdyby si zapálili a po chvíli mého mlčení odcházejí jinam. Asi nebudím nejlepší dojem, ale jsem na místě. <br /><br />Celkem cca 100 kilometrů nádherné a proměnlivé trasy. Z ní několik drobných závěrů:<br />
<ul>
<li>doma jsem převážil věci z batohu, které jsem nepoužil. Skoro tři kila. Nepoužil jsem vařič, ešus a většinu jídla. Taky bluetooth sluchátka nebo zápisník a tužku. </li>
<li>Jídlo jsem se snažil cestou koupit a bylo jednodušší vydržet bez něj, než přistoupit na zdržení a někde něco vařit. Energii jsem doplňoval ze železných zásob typu sušené hovězí, flapjack nebo čokoláda. Také Mana byla nakonec dobrá, měl jsem jednu. </li>
<li>Večerky jsou fajn zázemí</li>
<li>Hladová okna v karanténě bývají milý bonus, spoléhat se na ně nedalo. </li>
<li>spát v hamace se dá, ale zjevně to chce přivyknout. Je to fajn způsob táboření, líbilo se mi, že jsem odešel a nebyla žádná známka mojí přítomnosti. </li>
</ul>
<br />Co jsou systémová rozhodnutí?<br />
<ul>
<li>běhat s batohem je fakt blbost. Strašně se zpotíte, museli byste mít hromadu oblečení navíc nebo času na praní, obojí hodně znesnadňuje celou akci</li>
<li>navíc se dost zrasujete, druhý den se mi už nechce zdvíhat. </li>
<li>při běhu s batohem jste rychlejší jen o málo - moje tempo bylo cca 9 minut na kilometr versus 12 v chůzi. To není úplně malý rozdíl, ale zase to není tak zásadní. </li>
<li>při chůzi si líp užijete okolí - víc vidíte. Při běhu si líp užijete terén - líp si ho procítíte. Jde o to, co chcete. </li>
<li>v podstatě nejrozumnějším řešením na Svatojakubskou cestu je zvolit si jednodenní úsek a ten si přeběhnout jen s vodou a železnou zásobou. Nebo je to cca 3-5 dní chůze podle toho, jak se budete zdržovat prohlídkama míst a pak si můžete vzít základní věci na bivak v poli. </li>
<li>jídlem a vařením už bych se napříště nezdržoval. Většinou se dá někde něco sehnat, když netrváte na tom, že jíte přesně v poledne. Ale je taky rozumný předem se obeznámit s možnostmi a v karanténě jsou možnosti dost nejisté. Mohl jsem si ušetřit dvě kila nákladu, kdybych více věřil zdrojům na cestě. </li>
<li>a samozřejmě, až bude po koronakrizi, stojí za úvahu chodit od ubytovny k ubytovně. Umožní to nebrat další dvě tři kila nákladu, ale zase bude člověk závislý na rezervacích a bude to dražší. A při chození zase ty dvě tři kila nejsou taková obtíž.</li>
</ul>
<br />A na závěr. Proč vůbec něco takového podniknout? Já především proto, že jsem chtěl vidět kus země a vyzkoušet, zda si můžu dovolit věci jako přespání v lese nebo dlouhé přesuny. Být dva dny sám se sebou a svými myšlenkami. Zažít změnu. Prožít mikrodobrodružství (mrni na mikrodobrodruzstvi.cz), které jsem si nekoupil, nezaplatil, možná bude, možná nebude, je to jen na mě a na mojí vnímavosti. Drobné příběhy - ne takové, které vidíte v televizi nebo ohromují v bulváru. Takové obyčejné. Skutečné. <br /><br /><i>Amen amen, v tom se cesta podařila. </i><br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSJ_-4xS5sqKZa9V2cPoWRktXUbBoRHRgco9aR43sJpCzoqv1gBM5yoLePl8UiIoEbZ41UzP8Kp01DwNm6prOaKzrc9zTvPHlqh8V8HmpZy2Rw0fMBYQExonK3F-YYM1UBPosyGLQo9wiE/s1600/12655599-2C85-4291-80F5-ECA9EF74D355.heic" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1203" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSJ_-4xS5sqKZa9V2cPoWRktXUbBoRHRgco9aR43sJpCzoqv1gBM5yoLePl8UiIoEbZ41UzP8Kp01DwNm6prOaKzrc9zTvPHlqh8V8HmpZy2Rw0fMBYQExonK3F-YYM1UBPosyGLQo9wiE/s400/12655599-2C85-4291-80F5-ECA9EF74D355.heic" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ještě takové obligátní selfíčko odněkud z Kryštofáku ... </td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEFIL7soBM899bm5kPUN1uQDlgll6-TsbmSCq6cdf2TpZ4Do-VyVNQ5JGRgHb2R94FkoMCJj-NwMC9dZB0B-uhEX20jonBxOJoKhXVMFnak72k23njflYyaJAmk3OvOvrO0ar-9fT6PJnD/s1600/EB2F9F63-3D9A-4A79-9776-81AEADA63FA5.heic" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEFIL7soBM899bm5kPUN1uQDlgll6-TsbmSCq6cdf2TpZ4Do-VyVNQ5JGRgHb2R94FkoMCJj-NwMC9dZB0B-uhEX20jonBxOJoKhXVMFnak72k23njflYyaJAmk3OvOvrO0ar-9fT6PJnD/s400/EB2F9F63-3D9A-4A79-9776-81AEADA63FA5.heic" width="400" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9YY7XIa197Ue2S_bdoW7xXpW4kVKCxYYCN7Gm1VAizZ_W1AaKmGL2DNjzZpZVUy_1_1F7G_OWWMJputJyuvpOKMNOYCM5oB-yY_6YyvzqZnrohEIyRq2RxzxYaxzSj9F2AUMivAl6LEN5/s1600/D2DC4815-8225-4D89-9FF2-763137CF8201_1_201_a.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9YY7XIa197Ue2S_bdoW7xXpW4kVKCxYYCN7Gm1VAizZ_W1AaKmGL2DNjzZpZVUy_1_1F7G_OWWMJputJyuvpOKMNOYCM5oB-yY_6YyvzqZnrohEIyRq2RxzxYaxzSj9F2AUMivAl6LEN5/s400/D2DC4815-8225-4D89-9FF2-763137CF8201_1_201_a.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">A na závěr dva takový kýčovitý pohled do krajiny, z volné ruky, za běhu... </td></tr>
</tbody></table>
<i> </i><br /> Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-34884641948797890982020-05-08T15:13:00.000+02:002020-05-08T15:13:20.703+02:00Chystám se na víkendových 120 km po Svatojakubské cestěBalím na svou víkendovou pouť. Pravda je, že původně jsem na květen měl naplánováno, že si přeběhnu pobřeží Atlantiku v Portugalsku, Rota Vicentina, ale souhra okolností tomu chtěla, že jsem cestu transponoval do přibližně stejné lokality, akorát jinde.<br />
<br />
<a name='more'></a>Vyběhnu z Hrádku nad Nisou ve směru na Brandýs. Po zhruba trase svatojakubské cesty je to nějakých 12O km, což není ideální, 60 km denně s 10 kg batohem stále ještě nedávám tak v pohodě, jak bych rád a čas je omezený, v pondělí ráno musím být v práci na place.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGfcnL5NR5hQVPwmwSkna2Y4Et6eQ2tjdOzn7TfAisf0grh5bncCVVBD-POb2_e89ukx8TVolSTHRDdUY5RthZG9tPrBam1qprNN5k1fJT6JX6zjFeYfH0y9b5wPmtPWyVrrXAR2R46MkJ/s1600/Sni%25CC%2581mek+obrazovky+2020-05-08+v%25C2%25A015.05.21.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1154" data-original-width="1118" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGfcnL5NR5hQVPwmwSkna2Y4Et6eQ2tjdOzn7TfAisf0grh5bncCVVBD-POb2_e89ukx8TVolSTHRDdUY5RthZG9tPrBam1qprNN5k1fJT6JX6zjFeYfH0y9b5wPmtPWyVrrXAR2R46MkJ/s400/Sni%25CC%2581mek+obrazovky+2020-05-08+v%25C2%25A015.05.21.png" width="387" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNQZqYapHS7mAanoIE5RfMPvIa0sqF-2fIjwgtntdZ2TsYy4w80pC8WVF5FaUDQbxdFf9tWK-Nf-MB4tuubTWrCmm-gEr916Ke-f_q7yqV2cc2v5XC8SnoA92e-nV7eHC1TRriwiODrKwm/s1600/Sni%25CC%2581mek+obrazovky+2020-05-08+v%25C2%25A015.06.59.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="161" data-original-width="1600" height="40" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNQZqYapHS7mAanoIE5RfMPvIa0sqF-2fIjwgtntdZ2TsYy4w80pC8WVF5FaUDQbxdFf9tWK-Nf-MB4tuubTWrCmm-gEr916Ke-f_q7yqV2cc2v5XC8SnoA92e-nV7eHC1TRriwiODrKwm/s400/Sni%25CC%2581mek+obrazovky+2020-05-08+v%25C2%25A015.06.59.png" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Trasa v náhledu a převýšení ... </td></tr>
</tbody></table>
<br />
Takže pravděpodobněji skončím v Boleslavi, navíc ještě v Mladé, ne Staré. Ale člověk má brát, co je. Ten začátek bude s převýšením na mě docela ostrý. <br /><br />Balím batoh. Nacpat ho s jídlem a vodou do 10 kg je fest práce, můžete se podívat na <a href="https://lighterpack.com/r/2pk6z6">můj orientační rozpis batohu</a>. Chybějící 2 kg do desítky dělá voda.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGx6mDLJdRPGlqWI_ySxofFcvtfYkmoQ-0DdcWUR53I7oxd-DHfdU7UucAuDnyrL7etmPhrJ1zCfIw0dyiyLr7THXalHaLGCqZONmnIggPC_gqrIU2ZmyNohcxvWPxn8CqQHdHoD-IIJSb/s1600/IMG_6012.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="302" data-original-width="640" height="188" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGx6mDLJdRPGlqWI_ySxofFcvtfYkmoQ-0DdcWUR53I7oxd-DHfdU7UucAuDnyrL7etmPhrJ1zCfIw0dyiyLr7THXalHaLGCqZONmnIggPC_gqrIU2ZmyNohcxvWPxn8CqQHdHoD-IIJSb/s400/IMG_6012.png" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Věci do batohu :)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Poprvé budu testovat spaní v houpací síti (<a href="https://www.hudy.cz/sub6?variant=65218&size=138811">Emo Sub6</a>) ve volné přírodě (orientačně +/- 30 km okruh kolem Mnichova Hradiště, podle toho, jak to dám), jsem zvědav na zkušenosti. Trasa je <a href="https://mapy.cz/s/nuzosaneto">tady na Mapy.cz</a>.<br /><br />Původně jsem počítal s tím, že řadu jídla dokoupím cestou, prostě si zajdu na oběd do hospody, ale teď je těžké spoléhat na to, že někde koupíte jídlo, ba i vodu, takže si všechno táhnu sebou, včetně filtrace na vodu. <br /><br />Těším se, držte mi palce. A jestli jste někde v oblasti a chcete si kousek dát se mnou, ozvěte se, bude to akorát těžká domluva, protože je silně neprediktivní, kde kdy budu :) Malou reportáž, pokud budou síly a morálka, dám průběžně na Facebook... <br /><i>(a když nebudu v poběhové depresi, tak možná v souhrnu později i sem)</i>Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-81150584000153870212018-11-05T15:32:00.002+01:002018-11-05T15:32:44.889+01:00Jak obézní ajťák přebíhal JeseníkyPokud jste namakaný běhač, nemá pro vás tento článek žádný přínos, než pousmátí se nad tím, co všechno se dá vydávat za horské běhy. Pokud jste růžolící kancelářská krysa, může to pro vás být ponaučením, že to jde. Že si můžete užít hory i jinak, než <i>allinclusive fivestars</i>. Bude o tom, jak obézní ajťák přeběhl Rychlebské hory a Jeseníky, za dva dny dal osmdesát kilometrů s desetikilovým batohem a jak si to užil.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Původní plán na operaci Rychlejes (čili Rychlebské hory a Jeseníky) vznikl někdy vloni, po pravdě to měl být test, když jsem se zasnil nad tím, že bych mohl přeběhnout trasu Rybářské stezky v Portugalsku. Akorát mi pak došlo, že by bylo lepší si celou věc otestovat někde, kde rozumím jazyku a v případě kolapsu mám snazší návrat na základu. Spočítal jsem náročnost trasy a usoudil jsem, že sto kilometrů v Jeseníkách bude zhruba stejné. S tím jsem pomalu začal vybírat a nakupovat výbavu typu ultralehký spacák, ultralehký stan atd.<br />
<br />
Jenže se vyvrbilo a v létě nebyl čas. Tak jsem v září akci přeplánoval na začátek listopadu, kdy to doma i v práci vycházelo. Nakonec to tedy vyšlo tak, že jsem den před odjezdem skončil v práci a mohl jsem 1. listopadu vypadnout na akci. Vy bystřejší a protřelejší managementem už asi tušíte zradu. Samozřejmě jsem akci nepřeplánoval úplně přesně z letních na podzimně-zimní podmínky, což se záhy projeví.<br />
<h3>
Proč Akce #RychleJes</h3>
Nejprve, proč Rychleby a Jeseníky. V Rychlebských horách jsem chtěl dát pohraniční trasu (běhá se po ní závod Zapomenuté hory), něco přes 40 kilometrů, zvěsti říkají, že je to tam čarukrásné (nelhaly, později si řekneme). Pak jsem si v Jeseníkách vybral několik hor přes 1000 metrů (Keprník, Červená Hora, Dlouhé stráně), po cca 40 km jsem chtěl končit na Pradědu a z toho další den seběhnout do Velkých Losin, odkud mi frčí vlak do Zábřehu a odtud už bych valil kýty v Režijodžetu domů. Celkem stovka. Tolik plán.<br />
<br />
Ponejprv jsem musel přehodnotit nocování, zaplať pánbůh za to osvícení. Řekl jsem si, že bych si usnadnil život, kdybych si rezervoval přespání v penzionech na trase běhu. Tím bych netáhl stan, měl kde přespat v teple, usušil věci, jejichž zvlhnutí hrozilo stran počasí i mého pocení. Za druhé jsem revidoval dopravu. Ukázalo se, že z Černého Mostu jede do Jeseníku přímý autobus, je tam za čtyři a půl hodiny, ve dvě vyjedu, do sedmé na místě a ráno můžu vyrazit busem do Bílé Vody, nejsevernější výspy Slezska, odkud startuju. Bezva plán. Ubytování jsem nakonec sehnal v Lipová Lázně, zastávka před Jeseníkem, což bylo dobrý, horší to bylo ráno s dopravou. Pokud jsem nechtěl vstávat v pět (nechtěl) a jet bez snídaně (nechtěl), byl rozumný spoj do Bílé Vody až v devět a ve Vodě byl v deset. Nu co, pak mám něco přes 40 km, to dám v Praze za 4 hodiny, tady tak... za šest? V tu chvíli jsem si měl plesknout.<br />
<h3>
Den první: přeběh Rychlebských hor</h3>
A tak bylo páteční ráno, já jsem stál ve svém merino tričku na zastávce s batohem, připraven běžet. Autobus spořádaně zastavil, já nastoupil spolu se skupinou lidí nabalených ve vaťáku a zdvořile si objednal jízdenku do Bílé Vody. Řidič na mě koukal, já si uvědomil, že tam bude asi víc zastávek, tak jsem upřesnil, že jedu do psychiatrické léčebny, což je konečná. Pan řidič konečně pochopil, usmál se, pravil, že nic jiného si ani nemyslel a požádal o 35 Kč, což jsem mu tady na hranici civilizace zaplatil bezkontaktně kartou, aby se pražský Dopravní podnik zalkl závistí.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWEezlPRr-X8Nrvwr2SZDQSV6yCS3_MRZGGV37xctwvXbTt67iQEqFvWpXzaubMgN8GNSM6_hEVBCo6BZhqdJjsIy3h0I8Uzt5l8i0IKpF2Cv_S-2FNosM2nH_0VsWttAHxl8JiM9ECzz3/s1600/IMG_1817.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="952" data-original-width="1600" height="237" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWEezlPRr-X8Nrvwr2SZDQSV6yCS3_MRZGGV37xctwvXbTt67iQEqFvWpXzaubMgN8GNSM6_hEVBCo6BZhqdJjsIy3h0I8Uzt5l8i0IKpF2Cv_S-2FNosM2nH_0VsWttAHxl8JiM9ECzz3/s400/IMG_1817.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Obligáztní fotka balení. Ještě na tom musím zapracovat, já vím - a není tam vidět rezervní péřovka :)</i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgN_kThx0RiD6HbWTiq96uOdKJEWBf-4SXX1YhbgX5E5EhjNAkBgpxTtAToUaQ3LXdw45M8wUhF_of8bAoH1FdtnZYlIo8OnkblP_FsjW_T3AXzRHEIfu6MUai7VB-7QqIXWXBg0i-v9i0E/s1600/IMG_1819.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="992" data-original-width="1600" height="247" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgN_kThx0RiD6HbWTiq96uOdKJEWBf-4SXX1YhbgX5E5EhjNAkBgpxTtAToUaQ3LXdw45M8wUhF_of8bAoH1FdtnZYlIo8OnkblP_FsjW_T3AXzRHEIfu6MUai7VB-7QqIXWXBg0i-v9i0E/s400/IMG_1819.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Zatím vypadají dobře, ale už jsou na dojetí. Moje NB1210 - původně jsem chtěl běžet v Icebugách, ale potřetí jsem si při delším běhu sešmajdal vložku tak, že jsem si rozedřel nohu a nechtěl jsem to s nima řešit v terénu... </i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
Už hodinová jízda čarukrásnou krajinou mě uchvátila. I stavby. Například před obcí Vápená je obrovská katedrála ve funkcionalistickém stylu, ojediněle komponovaná do krajiny (dobře, ukázalo se, že to obrovská fabrika Omya na minerální plniva, ale i tak). Kostel v Žulové s opevněnou věží je zjevně připraven na nějaký ten náboženský nepokoj. Hromada míst už jen na cestě busem, kde se vyplatí vystoupit a okukovat. Jindy.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEia-0Juuk3QX5kPWMEFqrq6nZnyMANMuUljqtfsgMXG2-heYQJxOpvzF9RiLwxLcNaccfQozo2Is-EbreLSLnXfIvdXbWocQ5zoi91AxhBrvSRQkRVNeHtxfzwdH0ZDFBt8DUBzN-oW3ZpM/s1600/IMG_1821.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEia-0Juuk3QX5kPWMEFqrq6nZnyMANMuUljqtfsgMXG2-heYQJxOpvzF9RiLwxLcNaccfQozo2Is-EbreLSLnXfIvdXbWocQ5zoi91AxhBrvSRQkRVNeHtxfzwdH0ZDFBt8DUBzN-oW3ZpM/s400/IMG_1821.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Jedete autobusem a prostě se kocháte. Kopečky, krávy, travička a za chvíli tam uvidíte běžet i jednoho vola... </i></td></tr>
</tbody></table>
Psychiatrická léčebna Bílá Voda je bývalý klášeter. V mobilu kontroluju trasu a vybíhám. Je to do kopce, ale to tak na horách bývá, buďto do kopce nebo z kopce. Hned v zatáčce potkávám pána, halasně mě zdraví, chce si povídat, zjevně mě považuje za místního klienta. Na dvě hodiny je to poslední člověk.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8UXSlPdmN8i6NAIpoX3IuhBfT8JvXFNMAnz7IG80eWgLZQKk34FFOZHQv7F_ASsMzMgfEDKUYv5D0JupusTP-SRctm5irKysjN2OKrmrEc6t2mfB3yVkFJvhrGoFeZ77aOK5zZ-ghx-9d/s1600/IMG_1823.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8UXSlPdmN8i6NAIpoX3IuhBfT8JvXFNMAnz7IG80eWgLZQKk34FFOZHQv7F_ASsMzMgfEDKUYv5D0JupusTP-SRctm5irKysjN2OKrmrEc6t2mfB3yVkFJvhrGoFeZ77aOK5zZ-ghx-9d/s400/IMG_1823.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Tady ještě velký dobrý: lesejček, listí chřupká pod nohama, nebe jak vymalovaný...</i></td></tr>
</tbody></table>
Stezka mě za chvíli běhu dovede na státní hranici. Fakt se běží po ní. Má to svá ale. Copak ostatný drát, ten už někdo sundal, jen sloupky tu a tam zůstaly. Copak hraniční kameny, na těch se dá alespoň sedět - a i to, že nesčetněkrát nelegálně překročím hranici mimo přechod, i to mě netrápí. Horší je, že to fakt těžký terén. Uzoučká kamzičí stezka široká stěží na dvě boty vedle sebe není metr rovně ani horizontálně, ani vertikálně. Běžíte metr nahoru, dva dolů a hned zase opačně. A GPSka, co mám na ruce, to samozřejmě zprůměruje a gratuluje, že běžíte do lehkého kopečka. Sere pes, jsem plný sil a podzimní listnatý les hraje barvama.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAq6kKl2nhOfg8N9tGCsBDFkLc214DnCb5EOybHeVEDKT5UjZPe-SIRSAvB6oiWTSL3NYut4xaUb_lY67CYalITPZd3r2V69a56EFFJQneU2jqLJepJfXpfa4YWz-BNVZtqB0vdiw_Ylzy/s1600/IMG_1824.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAq6kKl2nhOfg8N9tGCsBDFkLc214DnCb5EOybHeVEDKT5UjZPe-SIRSAvB6oiWTSL3NYut4xaUb_lY67CYalITPZd3r2V69a56EFFJQneU2jqLJepJfXpfa4YWz-BNVZtqB0vdiw_Ylzy/s400/IMG_1824.jpeg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Koukám, že to na té fotce není vidět, ale je to krpál dolů (v mém případě nahoru, já se drápal nahoru). Patník státní hranice asi chápete ... a takhle se běželo cca 20-25 km...</i></td></tr>
</tbody></table>
Běžím až na Borůvkovou horu, kde potkávám polské turisty, kteří soudí, že jsem místní horal, fotí si mě a chtějí dobré rady. Obědvám Sýrového šmakouna, bagetu, kterou jsem koupil včera v Hradci na zastávce, vyloženě mi sedne. Kromě toho se průběžně cpu gely, flapjacky a podobnými věcmi.<br />
Všechno je parádní, nacházím i pomník Solidarity připomínající, že tady v horách se potkávali čeští disidenti s polskou Solidaritou. Cesta docela odsýpá, i když místy musím jít a neběžím nijak rychle, v tom terénu bych si dolámal nohy. Deset kilo na zádech je sakra znát, znamená to, že nemůžete rozpustile přeskakovat z kamene na kámen, to prostě nezvládnu.<br />
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNWjJN0BS2XYeXO87NLebfrHnMbtJjErhHTIK9O9OXomIxfhVyutWRmgKfukn4RiCbkGPgYZLuFKJT1EcjdIzMDEJWUfmmZVcv7eEIoxZxji4s39ykZ9dItZWnykRr0Fx3300W5G0HVgF6/s1600/IMG_1829.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNWjJN0BS2XYeXO87NLebfrHnMbtJjErhHTIK9O9OXomIxfhVyutWRmgKfukn4RiCbkGPgYZLuFKJT1EcjdIzMDEJWUfmmZVcv7eEIoxZxji4s39ykZ9dItZWnykRr0Fx3300W5G0HVgF6/s640/IMG_1829.jpeg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Kochám se krajinkou pod Borůvkovou horou. Obědvám. Hned vedle je parkoviště, tohle je tuším Polsko...</i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
Další problém nastává za kopcem Břidličný. Došla mi voda. Jo, to jsem vám neřekl. V létě nemůžete počítat s tím, že v horách bude dostatek vody, takže počítejte dva, ale spíš tři litry s sebou. Mám camel bag, jenže jeho nevýhoda je, že nevidíte, kolik jste vypili. Ráno jsem nabral dva litry, bo je podzim, vody všude budou mraky. Jenže dneska ještě nejsou, nikde jsem nedoplnil a jsem nasuchu. Pro sichr mám v lahvičce 300 ml železnou rezervu, ale to je jen tak, abych se někde nesložil, čili je třeba urgentně najít vodu. Naštěstí mám Mapy Seznamu offline (v horách signál ale obecně byl) a nacházím nedaleko pramen Peklo. Sestupuju po modré a ejhle, z pramene kape pár kapem. Kleju, ale co můžu dělat, bez vody to nepůjde. Za deset minut mi nakape něco přes půl litru.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOeR6DQmPCxr5NbaQm-vcVbpgkXj_j6yVK0RPPS09MJoDPaVcBV3-QHxcfmAJCd0arzcUFkahYvJmGE3Dtg357x1Hzvf2jQfNHKu-iiw9KEgk-ZXk1Wd_hG_50SSCQaMM8Q84P1sxrng2m/s1600/IMG_1837.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOeR6DQmPCxr5NbaQm-vcVbpgkXj_j6yVK0RPPS09MJoDPaVcBV3-QHxcfmAJCd0arzcUFkahYvJmGE3Dtg357x1Hzvf2jQfNHKu-iiw9KEgk-ZXk1Wd_hG_50SSCQaMM8Q84P1sxrng2m/s400/IMG_1837.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Pramen Peklo. Dostat z něj vodu je fakt peklo... </i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
Pořizuju fotku pro ženu (zabývá se výzkumem sucha, zrovna dostala megagrant, moje fotka ji jistě vytrhne) a uvědomuju si, že je po třetí a dosti se šeří. Hodinky mě informují, že za hodinu bude tma jak v pytli. Jasně, mám čelovku, ale tuším, že ten terén bych nechtěl ani jít, natož běžet v noci. Dynamicky přemapovávám trasu, ušetřím tak několik kilometrů a hlavně otřesný terén.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWv_7ZZS8XFigINENcPtJLX7EN_PtCZ0NN7mJJbfy5g9FvQW40q9-in9XoalXAgpy1miiIfAfBHpfKZaK9n8H68knuo9QiuE7Pb5gR48Qvc8tTPjVVXB8BUrCo4MGmTEnN_8-bWOpA_89g/s1600/IMG_1833.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWv_7ZZS8XFigINENcPtJLX7EN_PtCZ0NN7mJJbfy5g9FvQW40q9-in9XoalXAgpy1miiIfAfBHpfKZaK9n8H68knuo9QiuE7Pb5gR48Qvc8tTPjVVXB8BUrCo4MGmTEnN_8-bWOpA_89g/s400/IMG_1833.jpeg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">A ještě jednou běh po státní hranici. Furt to na fotce vypadá jako pohodka... </td></tr>
</tbody></table>
<br />
Přes Holý vrch a Kovadilu se posouvám do Stříbrného údolí. Cesta většinou lesní svážnice, vcelku v pohodě, jenže pak stoupám na Smrk a už je noc. Vyndávám čelovku, Fenix HL26 je na tenhle úkol ideální a těší mě, že sebou pro jistotu mám náhradní akupack, protože těch 13 kilometrů nocí bude ostrých. A už jsem trochu utlapkaný.<br />
<br />
Ze Smrku (1127 metrů, nádherné výhledy, když není noc) se přes Klín mám posunout do Ramzové. Běžet už nejde skoro nic, jen občas je rovná a přehledná cesta, ale třikrát se ostře při seběhu vymelu, nesčetněkrát mě zahraňují hůlky. Občas zapadám do rašeliniště, na jednom kopci zakufruju naprosto debilně. Obcházím spadlý strom, ale terén je těžko průchozí, takže když strom obejdu, nevšimnu si v té husté noci, že jsem ho obešel o 360 stupňů a tudíž se vracím. Naštěstí si rychle všímám, že jdu zpět do kopce, koukám do elektronické mapy a znovu obíhám strom. Asi si myslíte, že jsem blbej, když si nevšimnu, při který ruce mám strom, jenže spadlej strom v porostu a v noci - to se přehlídne snadno. Jo a ten kopec se jmenuje Bludiště, právem.<br />
<br />
Sbíhám kopec, kterej mi přijde trochu divnej. Končí světlama - je to sjezdovka na Ramzové. Ty krávo. Chce se mi padnout na zem a plakat. Necejtím nohy, teda fyzicky, nosem je vnímám hodně hlavně stran tý rašeliny. Je kosa, už dávno mám na sobě mikinu, ale termální pohoda je zatím dobrá, spíš ty nohy a nervy. Už jsem se fakt bál, že se někde složím. Naštěstí trasou byla řada domečků, přespat by se dalo, jen na to nemám nic, musel bych si navlíct rezervní oblečení a doufat, že to do rána doklepu. Měl jsem si koupit alespoň ten záchranný žďárák. Dobře, že jsem to neudělal, nakonec mě to donutilo doplazit se nocí do Ramzové do penzionu Pacifik.<br />
<br />
Paní majitelka hned v úvodu zdůrazňuje, že si potrpí na čistotu. Kouká na mne, jak ze mne kape hnůj a hned říká, že asi nebudu mít vlastní přezůvky. Shodou okolností mám Skinersky za tímto účelem, ale nepřiznám to, nechce se mi je hledat, fasuju tedy přezůvky. Jdu se převlíct, hodit oblečení na topení a sprcha. SPRCHA!!!<br />
<br />
Večeři si dávám vedle v hotelu, jehněčí guláš sedne, do toho si dávám pivečko a abych načerpal energii, tak horkou čokoládu, hážu to do sebe všechno najednou, štamgasti i obsluha zírají. Domlouvám si snídani na osmou a plánuju zítřejší trasu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiE9nZQNsl-uiSZLc3_LArZW_yBKTKB7cGJ8mcjv9MXRABRq2tE_IIwWkCkVGNY8QjNh5LKqUP5mRBGAblMOxS8WL4JOjwtrQpYC5uoEfdVma45oiYV53TH_a6XokfXYDzi7hmmfu0EmA78/s1600/IMG_1838.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiE9nZQNsl-uiSZLc3_LArZW_yBKTKB7cGJ8mcjv9MXRABRq2tE_IIwWkCkVGNY8QjNh5LKqUP5mRBGAblMOxS8WL4JOjwtrQpYC5uoEfdVma45oiYV53TH_a6XokfXYDzi7hmmfu0EmA78/s400/IMG_1838.JPG" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jehněčí guláš, už je dobře :)</td></tr>
</tbody></table>
Tak za prvé, mám mírné podezření, že dalších 40 km v horách nedám za světla (taktně tím přecházím, zda bych je dal vůbec). Ale jsem si jistý, že to nehorší je za mnou (zítra uvidím, že to byl fatální omyl), takže trasu zkrátím o deset kiláků tím, že vyhodím výběh na Dlouhé stráně (zítra se za to pochválím).<br />
<h3>
Den další: z Ramzové na Praděda </h3>
<br />
Ráno prší. S tím jsem počítal, zakoupil jsem v TrailPointu den před odjezdem bundu Montane Minimus Ultra Stretch, takže si vlastně ten déšť chci užít. Rozumějte: běžecká bunda do deště musí pustit páru ven (dost se potím) a nesmí pustit vodu dovnitř, ta Montane má být jedna z nejlepších (taky stojí čtyři litry). Chtěl jsem českou Faramugo, ale ta je na objednávku a já samozřejmě už neměl čas čekat, bo jsem přeplánovával na poslední chvíli.<br />
<br />
Na snídani se mě ptají dva turisti, kam běžím a kdy tam budu. Vysvětluju, že tak za šest hodin, když Bůh dá. Nebo později. Nebo nikdy. Moc se tomu nesmějí, já jo :)<br />
<br />
Je i chladněji, takže volím nepromokavé kalhoty značky Crivit z Lidlu (včera to byl Decathlon), dlouhý rukáv merino Icebreaker a na to funkční mikinu Salamon a Montane bundu. Dobrá volba, vybíhám na trať. Začátek má být osm kilometrů do kopce na Šerák, podle příručky tam jezdily koně s povozem, takže to bude pohodová cesta.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKRGSP5ZcE48gUhs4BDosgPkK__NC-_smpdErifwWlXKaDoq0V5L2o1YGKggEG1yXGFeW9guHQ21VeLUBqxRj_X1q7ZFOsAfGXMKSNVY3cybycEaRlYGF8hd5zYAmOP1T-WG8aRsPPTNW-/s1600/IMG_1840.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKRGSP5ZcE48gUhs4BDosgPkK__NC-_smpdErifwWlXKaDoq0V5L2o1YGKggEG1yXGFeW9guHQ21VeLUBqxRj_X1q7ZFOsAfGXMKSNVY3cybycEaRlYGF8hd5zYAmOP1T-WG8aRsPPTNW-/s400/IMG_1840.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Zatím dobrý, vybíhám z Ramzové, luxusní asfaltka a dost mlha. Ale s touhle cestou to bude pohodička... (jo, končí za těmi smrky, ale to teď ještě nevím)</i></td></tr>
</tbody></table>
No, cesta byla pohodová před sto lety, jenže se o ní starají jako v Praze o Libeňský most. Takže místo vyskládané kamenné cesty je to příšerný mrdník, na kterým by si kůň zlámal haxnu. Já stejně tak. Na Šerák spíš jdu, i tak ale předcházím pár turistů, kteří to taky prubli. Škoda, že jsem si ji nevyfotil... <br />
<br />
Ze Šeráku se jde na Keprník (1432 mnm), jenže už prší dost hustě a je těžká mlha. Vody nebude nedostatek, valí se po cestě, jdu prakticky potokem, navíc dosti kamenitým. Opouštím tezi, že je dobré mít suché ponožky a utěšuju se, že ty, co mi doporučili kluci v Trailpointu s merinem jsou tak luxusní, že je musím vyzkoušet i pod vodou. Fakt se osvědčily, ani jedna oděrka a krásně hřejou i pod vodou :)<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNfw9EGQ2I8P20p481wHm4iEQKk2tCRiIAitDW-f2PaSp0RM2KS-T6eFAdlyGjf8yADDw6VLIFxj-A9Y06AaA6b-7ZBHSn7pDbEG-HmLdrjTMycrr-8y0CzzVDhh52b2EUOEFTtOJvoJIM/s1600/IMG_1842.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNfw9EGQ2I8P20p481wHm4iEQKk2tCRiIAitDW-f2PaSp0RM2KS-T6eFAdlyGjf8yADDw6VLIFxj-A9Y06AaA6b-7ZBHSn7pDbEG-HmLdrjTMycrr-8y0CzzVDhh52b2EUOEFTtOJvoJIM/s400/IMG_1842.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Tohle už je luxusní cesta na Keprník. Akorát po ní teče ta voda, ale to ničemu nevadí, jen to klouže. </i></td></tr>
</tbody></table>
Na Keprníku, stejně jako na Šeráku, jsou inzerovány úchvatné výhledy. Slibem nezarmoutíš, čumím do mlhy, výhled dáme příště.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixqj8H46aLNVbZsT3BGL5H1EN1HizgrQBNX8TdJZzicmMEQ3-9bVhG82onbMhuqzTAzNeYVIutyXPcX_yjCxSizyslrc_K_4FePV-Z1Fcn4Kc8iYoiaIeTqrOf2n-EtxAbNsI_ElMTyaVX/s1600/IMG_1845.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixqj8H46aLNVbZsT3BGL5H1EN1HizgrQBNX8TdJZzicmMEQ3-9bVhG82onbMhuqzTAzNeYVIutyXPcX_yjCxSizyslrc_K_4FePV-Z1Fcn4Kc8iYoiaIeTqrOf2n-EtxAbNsI_ElMTyaVX/s400/IMG_1845.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Výhled na Keprníku je podle cedule okouzlující. Věříme, ale jindy!</i></td></tr>
</tbody></table>
Z Keprníku jdu k Vřesové studánce, nevidím na krok, kromě toho, že je všude voda. Uklidňuju se, že bundička funguje.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhErZTTzJwsQo08Y7ppt706zb7rZkQFEqkmAjPq05a-DPgsdCEqpgfJxwa2srJyQsJhaGg9GixGwMZfjkydqPBqAwmbd1ZkUP1_hnpoHf7S-2EkDEeluh_Ln2CA05Q6egOn_9OAcL7aRexH/s1600/IMG_1844.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1203" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhErZTTzJwsQo08Y7ppt706zb7rZkQFEqkmAjPq05a-DPgsdCEqpgfJxwa2srJyQsJhaGg9GixGwMZfjkydqPBqAwmbd1ZkUP1_hnpoHf7S-2EkDEeluh_Ln2CA05Q6egOn_9OAcL7aRexH/s400/IMG_1844.jpeg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>čas na selfíčko v plný polní. Nevím, jestli jsem to zmínil, ale trochu prší... </i></td></tr>
</tbody></table>
Někde trasou traverzuju kus skalní stěny. Křečovitě se držím na úzké rampě, v jednu chvíli mi vypadne z ruky hůlka, já se chytnu stěny, zavřu oči a počítám, za jak dlouho uslyším zdola cinknutí hůlky o dno propasti. Ani ho neslyším, dochází mi, že to musí být stěna tak třista metrů, nad kterou balancuju. Odhodlaně otevřu oči, podívám se pod sebe a vidím hůlku zapíchnutou půl metru pode mnou. Seskakuju ze skalky na cestičku a ukončuji plánované cvičení...<br />
<br />
Velký nervák mě čeká na trase mezi Jezerníkem a Slatěmi. Z názvu lze pochopit, že je to tam samé slatiniště. Jsou tam dřevěné chodníčky, ale ne všude a dost často prostě jdu bahnem, už je to trochu jedno. Až do momentu, když zapadnu do půlky lítek a když se konečně dostanu z bahna, tak zjistím, že jsem v něm nechal jednu botu. Bota není za běhu tolerovatelná ztráta, takže věnuji poctivou čtvrthodinu tomu, že ji lovím z bahna, podle čehož následně vypadám. Naštěstí stále prší, takže to nejhorší se rychle smyje.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrM6cR86FAjPqlFD5UMxSZGSI5K9qBXF7rlALmxg_s5o39OiEzWIoSsITwnR_1Dg45c6JcAZLxvuyhdznPZ4kvHLWpi838pc-81XKUxbwVWySZL23Vjh70oBb9cj6tJJkKW_RZz12SA4Dg/s1600/IMG_1851.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrM6cR86FAjPqlFD5UMxSZGSI5K9qBXF7rlALmxg_s5o39OiEzWIoSsITwnR_1Dg45c6JcAZLxvuyhdznPZ4kvHLWpi838pc-81XKUxbwVWySZL23Vjh70oBb9cj6tJJkKW_RZz12SA4Dg/s400/IMG_1851.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Takový jako lávky, šlápnete vedle a jste po pás, bo (a to jsem asi nezmínil), prší... </i></td></tr>
</tbody></table>
Ze Slatě je to kousek na Švýcárnu, kde znovu potkávám dvojici běžců, kteří mě na Slatích předbíhali. Dneska jsem potkal asi dvanáct lidí, včera taky tak (z toho 11 na Borůvce). Uctivě mě zdravili, když mě viděli se lopotit, měl jsem po akci s výlovem boty a vypadal jsem jako duch hor. Jeden běžec se táže, zda by mohl vyzkoušet potěžkat ten batoh, se kterým běžím, k čemuž svoluji. Říká, že se omlouvá, že když mě předbíhal, tak že si pomyslel, že běžím dost pomalu, ale že s tímhle by nechtěl ani chodit a na běh by neměl ani pomyšlení. Směju se, krčím rameny, odpadající bahno tomu dodává trochu mystiky.<br />
<br />
Praděd je na dohled. Teoreticky, mlha, víme. Na Švýcárně dobírám vodu, ale tuším, že už to nebude dramatické, navíc dneska není voda vzácnou komoditou. Ze Švýcárny se už ale dá trochu běžet, už je to silnička, neklouže mi to.<br />
<br />
Zatáčka na Praděd, kde mě čeká hotel, luxusní pokoj, teploučko, suchoučko, večeře a tak. Sbírám morálků a vyklusávám i kopec. Potkávám několik lidí, kteří jdou z kopce a samozřejmě si někdo neodpustí na mě zavolat, že nemusím spěchat, že nezavírají, lidi mají obecně tenhle vtip za skvělý a myslí si, že ho slyším prvně. Usměju se, z obličeje odpadá ještě kus bahna a pán vykřikuje, že to nemyslel nijak zle.<br />
<br />
Hotel.<br />
<br />
Ty krávo. Já jsem na místě.<br />
<br />
Paní si bere moji občanku a nervozně sleduje bahno, co ze mne odpadává. Pak mě upozorňuje, že luxusní pokoj jsem měl pronajatý na včerejší noc. Já debil jsem blbě spočítal dny a před dvěma týdny to blbě objednal, já se obkreslím. Bude to problém? Bude, mají plno. Paní navrhuje, že mohu svým autem dojet jinak, že v okolí deseti kiláků je pár slušných penzionů, v následné konverzaci jí vyjasňuji, že se mi nechce přeparkovávat vozidlo, jímž jsem do jejího znamenitého podniku přibyl. Ukazuje se po následném šetření, že mohu dostat pokoj na ubytovně po pánovi, co také nedorazil - a já to beru. Fajn podzemní kobka je vybavená stropem a topením i suchou postelí, tedy vším, co považuji za znak luxusního pokoje. Sprcha je vedle, lezu tam v oblečení, do odpadu místo sítka cpu svůj šátek a sprchuju se v šatech, čímž z nich smeju větší část bahna. Slatiné lázně, za to jiný lidi platí majland, já se dneska rozšoupnul a dal si to i se střiky, holt my bohatý lidi si můžeme dovolit...<br />
<br />
Po koupeli jdu na večeři, paní je ze mě nervozní, musím jí vysvětlit, že jsem jeden a tentýž člověk. Opulentně povečeřím a dumám nad plánem na zítra. Musím seběhnout do Losin, což je něco přes 13 km, v podstatě pohoda, celá trasa z kopce a za příznivé předpovědi počasí. Píše Marek, že bude mít cestu na Moravu a jestli nechci nabrat. Ještě jednou přemýšlím nad tím pozdvižením, které způsobím v hromadné dopravě a odepisuju mu, že jsem pro. V osm jdu spát s tím, že ráno pojedu s Markem domů autem.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf1Dp-cNuvWAUjy43mIx3HPEW-84e8PLrLJgiA8E-MlthfUlL2kxVoTCaHwrGpaK2bzDu7TMXShomDoaAgevd1o9nQ-o-QIYdNqPzEe7aW_kpW1QafWLeTs2wBwj8qzg4RaTgjzLsQaE2_/s1600/IMG_1858.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf1Dp-cNuvWAUjy43mIx3HPEW-84e8PLrLJgiA8E-MlthfUlL2kxVoTCaHwrGpaK2bzDu7TMXShomDoaAgevd1o9nQ-o-QIYdNqPzEe7aW_kpW1QafWLeTs2wBwj8qzg4RaTgjzLsQaE2_/s400/IMG_1858.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Dlouhé stráně, ta přečerpávací elektrárna. Chtěl jsem si to prohlídnout, je to jen přes údolí, ale dneska ne... </i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
Marek opravdu ráno doráží, dáváme horskou snídani. Vyčasilo se - abych to upřesnil, je tak silný vichr, že se žádná mlha neudrží, udělám pár vrcholových fotek. A kontroluju trasu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEh6DTZpVM7c2bWI1E7QeowVIGREXMyleG3-fw-TknEa8oEw58s-AD-iEVSxg5JheuZZ0nR-TOXxV1yke4X0l9haIFRdSyIJLLjhUB88bSfSHTD3QKitwaqwOKBzrKtANCly8tKqgq_so-/s1600/IMG_1852.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEh6DTZpVM7c2bWI1E7QeowVIGREXMyleG3-fw-TknEa8oEw58s-AD-iEVSxg5JheuZZ0nR-TOXxV1yke4X0l9haIFRdSyIJLLjhUB88bSfSHTD3QKitwaqwOKBzrKtANCly8tKqgq_so-/s400/IMG_1852.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>To ráno je jak malovaný, jak tam nejni ta mlha a neprší... </i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
Namísto něco málo přes stovku jsem uběhl / ušel něco málo přes 80 kilometrů. Patnáct jsem měl dát ještě ten jeden den, desítku jsem vypustil při přeběhu z Ramzové na Praděd.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6k09QOsciKBYrvWa-PnMX7fYE3aiffLA57pZxDMop55Ic9mL6RPGrxPKp6r4WsnCKvWrVdXgGgcogh2rviMd99fvpDyk4Bxb6ACDZy3McJQrqNfQvVjvgf5XQTvalNmz6KR_k4y4mMyeR/s1600/IMG_1859.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6k09QOsciKBYrvWa-PnMX7fYE3aiffLA57pZxDMop55Ic9mL6RPGrxPKp6r4WsnCKvWrVdXgGgcogh2rviMd99fvpDyk4Bxb6ACDZy3McJQrqNfQvVjvgf5XQTvalNmz6KR_k4y4mMyeR/s400/IMG_1859.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Příjezdová cesta na Praděd. Na tý značce je nápis Pozor padá led, netušil jsem odkud, než jsem jednomu uhnul: z věže vysílače. </i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
Jedeme domů. Jsem spokojený. Dva pořádné dny jen pro sebe, v podmínkách, které nejsou lehké, to se mi dlouho nepodařilo.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTpGM3VPpkVrYTlIi5fWTzljscXwcVsqEyZjdSJoMSe0bFw4Fx-IBMq4cRCbALo5NCnQ9N6FRwZ_kbhHNX1EJbJ77ihLOJlCtaaT1f69qFEJ3dvs54AdwK3uZsNwapzcq65Q4lTsT_gAaJ/s1600/IMG_1866.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTpGM3VPpkVrYTlIi5fWTzljscXwcVsqEyZjdSJoMSe0bFw4Fx-IBMq4cRCbALo5NCnQ9N6FRwZ_kbhHNX1EJbJ77ihLOJlCtaaT1f69qFEJ3dvs54AdwK3uZsNwapzcq65Q4lTsT_gAaJ/s400/IMG_1866.jpeg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Ta bota už to má za sebou, přes bahno není vidět, ze po straně se kameny probrousily dovnitř a způsobuje to jistý diskomfort. Mimochodem, takhle běžecký boty nesušte, nedělá jim to dobře...</i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<h3>
Dovolte pár poznatků </h3>
<br />
Lidi se mě často ptají, jak dlouho se musí běhat, aby si člověk mohl dovolit tohle lajsnout. Takže mi dovolte pár mých laických poznatků:<br />
<ul>
<li>Běhání je především v hlavě a pak ve zkušenosti. K odhodlání potřebujete zkušenosti - například jak běhat po šutrech, abyste si nezlámali haxnu, bez toho to nejde. Ale když si neumíte říct, že do toho jdete, tak to neuběhnete, to je jasný. Po půl roce běhání jsem si dal 30 kilometrů podél Labe, po dvou letech jsem rutinně (byť pomalu) běhal v horách. Kdy a jak vy, to záleží spíš na tom, zda skončíte u pobíhání v parku, nebo zda si začnete nakládat těžší a těžší úkoly.</li>
<li>Běhat s velkým batohem je krávovina. Je krásný, že jsem si spočítal, že 5 kg unesu v pohodě, ale přidal jsem dvě kila a zapomněl, že ponesu další tři vody.</li>
<li>Z toho důvodu je lepší podniknout takovou akci v létě, kdy se dá počítat se stabilnějším počasím (ale kdy to v horách jde?)</li>
<li>Nebo tak, že zvolíte stacionární tábor, kam se vrátíte. Třeba já si až pozdě všiml, že Lipová je kousek od Ramzové, teoreticky jsem to mohl udělat první den tak, že jsem doběhl zase na ten samý penzion a netahal s sebou velký batoh.</li>
<li>Dobrý věci se do hor vyplatí. V parku merino tričko neoceníte, v horách už dost podstatně. Stejně tak ponožky - moje levný plastový, co mám na doma, by mi sedřely nohy, protože se prostě v botě v mokru hečmají. A nepromokavá bunda? Mám jednu za 1500 a jednu za 4500 Kč, rozdíl mezi nima je v horách propastný.</li>
<li>Hůlky jsou must - bez nich bych měl rozflákaná kolena, na seběhy jsou v horách pro mě důležité. Ale taky si uvědomuju, že když se o ně opírám, mám tendenci přejít do kroku, takže si musím připomínat, že je mimo terén mám vzít do ruky a běžet.</li>
<li>Všechno předem otestovat. Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, proč se mi hůlky zasouvají, i když jsou skládací :) Ladit to za běhu je dost depresivní.</li>
<li>Papírová mapa je mi většinou na nic, kvalitní mapy od Seznamu jsou základ dobrýho běhu. Jen by to mohli ještě trochu upravit, navigační režim nepoužívám. Papírovou mapu ale mám pro plánování trasy.</li>
<li>Když běžíte, nesmíte moc přemýšlet o trase, to vymyslíte ptákovinu. Je dost zásadní mít znalost trasy předem. Když je v samotné turistické mapě napsáno "obtížně schůdná trasa", je i dost zle běhatelná (natož s batohem). Je dobrý mít tedy předem trasu připravenou, včetně fallback variant, neosvědčilo se mi někam přijet a teprve tam hledat, jak se dostanu do bodu B. Zejména v horách se cesty opravdu liší, musíte si načíst recenze - často je delší cesta líp běhatelná, než krátká, nekvalitní a hrbolatá.</li>
<li>Co mě potěší, když si cestou můžu přečíst, co vidím. Vypsat si zajímavý body a jejich malý popis na papírek a číst si to cestou.</li>
<li>Voda, bez ní to fakt nejde, pít musíte pořád. Koupil jsem BeFree filtrflašku, abych mohl dobírat všude z místních zdrojů, ale stejně musíte pečlivě uvažovat. Na delší trasu se vyplatí si spočítat, kolik vody táhnout a kde je možné ji dobrat a plánu se držet, nést o dvě kila víc zbytečně je dost frajeřina.</li>
<li>Neriskovat. Když jste sami a smekne se noha na šutrech za deště jen proto, že letíte jak vychr, tak jste nahraní. Testování toho, jak rychle se umíte sypat z vrchu dolů, si nechte na moment, kdy je vás víc a snadno vás dostanou do špitálu, ne na sedlo pod Keprníkem.</li>
<li>tepelná pohoda je dost individuální. Než si lajsnete celodenní běh v těžkém dešti, měli byste s tím mít nějakou zkušenost, jinak je to o zápal plic. Jestli se klepete při běhu v kraťasech a trátkém tričku při deseti stupních, ještě na své termoregulaci (otužování) zapracujte. A bacha na to, v horách déšť prostě přijde.</li>
</ul>
Nechci tím říct, že jsem podnikl něco ohromujícího. Jen cestu, která mě udělala radost. Navštívil jsem kus nádherné krajiny a poznal ji jinak, než by se běžnému turistovy podařilo za mnohem delší dobu. Bůh dá, jednou se sem vrátím.<br />
<br />
Jedna věc mi ale od té doby leží v hlavě. Znám víc takových lidí, kteří by si rádi v létě vzali prodloužený víkend a něco si přeběhli, sami a svým tempem. Jenže bez toho blbého báglu. Ke všem těm běžeckým akcím by bylo zajímavé vymyslet i tohle. Nějakou trasu mezi penziony, na kterých vám ráno někdo vezme věci a přesune je na jiný, zatímco vy si dáte svých 20-50 km a zítra zase, jen tak nalehko, protože víte, že až dorazíte do cíle, shledáte se tam s těmi svými věcmi. Ne běžecký camp, kde běháte s lidma kolem chalupy, ale přeběh odněkud někam, kde vám někdo pomůže převézt ty věci a dodá podklady stran možných tras.<br />
<br />
Do té doby si to budu muset komplikovat já tím batohem.<br />
<br />
Díky za pozornost :)<br />
PS: na Twitteru jsem si průběžně psal poznatky přes <a href="https://twitter.com/search?q=%23rychlejes">hashtag #rychlejes</a>Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com5Praděd, 793 36 Malá Morávka, Czechia50.0830693 17.23096420000001724.561034799999998 -24.077629799999983 75.6051038 58.539558200000016tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-2104253622766649482018-05-13T21:55:00.003+02:002018-05-13T21:55:58.958+02:00Městský běh Brandýs 2018 - čtvrtka doma<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px;">
Na <a href="http://www.mestskybeh.cz/">Městském běhu</a> v Brandýse jsem startoval podruhé. Poprvé ten rok, co jsem začal běhat, vloni jsem vynechal, protože dopoledne jsme běžel šedesátku kolem Mácháče a jak se ukázalo, byl problém to stihnout. Letos jsem vzdal snahu o Vltava Run, která láká a láká, jenže před týdnem jsem běžel maraton v Praze a neviděl jsem to tak, že bych podával týden po něm extra výkony. Ani deseti kilákům po Brandýse jsem nedával šanci, i když jsem se na konec přihlásil. </div>
<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Ráno byla brigáda ve skautu, takže jsem byl ještě plný rezu z hoblování kontajneru, aby do něj nezatékalo - a odpoledne děti měly ve skautu Georgiádu, takové soutěžní odpoledne. Hodil jsem je tam, zaběhl si domů pro hadry, dal si ještě jednu sprchu (jak moudré) a seběhl jsem dolů na náměstí, abych se rozehřál. Vzal jsem to prostě hala bala - žádné náhradní věci, rovnou s číslem na start. </div>
<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
První (a taky poslední zklamání), letos nebyla rozcvička. Minule někdo vedl rozcvičku, takže si lidi rozhýbaly svaly, zejména pro hobby běžce, kteří na to dlabou, je to dobrá prevence zranění a ne každý to dělá dobrovolně. Býval to dobrý nápad. </div>
<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Start městského běhu má nevýhodu úzkých městských uliček na začátku, takže hodně záleží na tom, kam si stoupnete. Buďto budete doslova přeskakovat lidi, nebo budete přeskakován. Já s určitou nedůvěrou ve své síly jsem si stoupl do poloviny startovního pole, aby se rychle ukázalo, že jsem se podcenil. A to i přes to, že první kilometr všichni přepálí, to se běží k Ostrůvku dolů z kopce, takže v tempu za čtyři a malý kousek. Před ostrůvkem a na něm už je prostor, takže se startovní pole roztáhlo a já se dostal víc dopředu, kde už to nebylo takové kontaktní maso. </div>
<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Běží se dvě kola, přičemž to první je zpravidla v pohodě, jen je důležité hlídat si tempo, protože riziko přepáleného startu. Už na kopečku na most řada lidí výrazně zpomaluje. Letos se běželo přes most bez vyloučení dopravy, Brandýs je v současné době opravdu dopravně komplikované město. Takže policie usměrňuje dopravu. Točíme to z náměstí směr Lázeňská a Houšťka a do aleje, kde se tradičně rozdávají karty. Alej jde k řece, mírně z kopce, je dostatečně široká a luxusně hladká, navíc je to poslední rovný úsek před stoupáním na most a náměstí pro ty, kdo běží pět kilásků. Takže se tu dělí zrno od plev prvního kola. </div>
<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Zneužívám toho, že je to moje oblíbená běžecká trasa a znám ji nazpaměť. Kopeček od řeky na most má sice tak dvacet metrů, ale po ostrém běhu umí potrápit, navíc vyběhnete na most a pohledem nahoru vám dojde, že na náměstí musíte kousek nastoupat. Minule jsem k tomu měl respekt převeliký, ale jak jsem začal běhat na horách, tak si uvědomuju, že tohle je taková terénní vlnka, která se řeší mírným zpomalením a ignorací. </div>
<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Na náměstí si dám souboj s člověkem, jenž - ukazuje se- běží pět kiláků, takže u Rajfky otáčím na druhou stranu a dávám si druhé kolo. I to je v pohodě. Cestou zdravím lidi, mávám je, beru to trochu na pohodu, rozhodně ne na krev. Na mostě má pán v nějaké rachotině hysterický záchvat, že musí deset minut čekat, než přeběhneme, jinak nám řidiči mávají a děti z aut mají zábavu. </div>
<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Druhé kolo jedu už pomaleji, přeci jen se projevuje únava z maratonu, ztrácím odhadem dvacet-třicet vteřin na kilometr. Přeci jen se ale ukazuje, že mám v Brandýse naběháno, protože zpomaluju jen na občerstvovačce, abych si vzal trochu vody (je poněkud horko a je zbytečné machrovat) a i druhé kolo proletím v pohodě až nahoru na náměstí. Rozhodně se neperu s vlastním tělem, jako poprvé. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTINZM4DkbLFMVOKwHXIFWqYQP3-gWY1Y8GDzRnlkrdFrKtmzjV33TSgaVP7sUrG3jiZXfS5GLBxQojB_RQ85vLnPsG_GoJW5iUP8t9FFCPWx-zwJflHngmQqeJm6ras3imNFqYuiFX4mg/s1600/32337236_10160131193440018_5715949022494064640_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTINZM4DkbLFMVOKwHXIFWqYQP3-gWY1Y8GDzRnlkrdFrKtmzjV33TSgaVP7sUrG3jiZXfS5GLBxQojB_RQ85vLnPsG_GoJW5iUP8t9FFCPWx-zwJflHngmQqeJm6ras3imNFqYuiFX4mg/s400/32337236_10160131193440018_5715949022494064640_o.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<br /></div>
<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Konec. Čas přesných 52:00 minut je o necelé dvě minuty lepší, než když jsem to běžel poprvé - ten čas je na čtvrtmaraton, tedy něco jako 10,60 km, na desítku mám podle svých hodinek 48:45. Přemýšlím o tom. Za dva roky jsem se rozběhal slušně na velké vzdálenosti a do kopců, ale zrychlování se v podstatě zastavilo. Asi se tomu budu muset podívat na zoubek, jestli v tom hraje roli to, že jsem furt tlustý (90 kg není na běh málo), nebo starý (44 let taky není nejmíň), nebo jen blbě trénuju (rychlosti fakt minimálně). Nebo jen to, že jsem měl za sebou ten maraton - ale po pravdě, žádné křeče či velký únavy ve svalech jsem necítil. Na druhou stranu mě hřeje, že jsem předběhl velkou část výrazně osvalenějších a vyrýsovanějších typů a jsem 31 ze 119 běžců a běžkyň na čtvrtce, sedmý v kategorii čtyřicátníků - ale za vítězným Lukášem Pomezným zaostávám o 13 minut. </div>
<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Podařená akce. Čekají na mě děti a žena, blahopřejí mi, Vojta chce vědět, kolikátý jsem byl - to ještě nevím a je to zpravidla to poslední, co mě bezprostředně po závodu zajímá. Podávám si ruce s pár lidmi, se kterými jsem se různě míjel, blahopřejeme si k výkonu. Ptám se Honzy Jírovského, jak doběhl on svých pět, má hezký čas a je spokojen. V úterý se mnou šel trénovat, aby se protáhl a potrénoval, přičemž utrhnul na obou botách podrážku, když jsme zrychlili do zatáčky. Z toho usoudil, že běžecký trénink se mnou je na něj příliš náročný, zatímco já soudil, že ty boty prostě dlouho hnily v komoře <span class="_5mfr _47e3" style="font-family: inherit; line-height: 0; margin: 0px 1px; vertical-align: middle;"><img alt="" class="img" height="16" role="presentation" src="https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/f4c/1/16/1f642.png" style="border: 0px; vertical-align: -3px;" width="16" /><span class="_7oe" style="display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 0px; width: 0px;">🙂</span></span></div>
<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
Příští rok? Možná dám zase pauzu a konečně zkusím ten Vltava Run <span class="_5mfr _47e3" style="font-family: inherit; line-height: 0; margin: 0px 1px; vertical-align: middle;"><img alt="" class="img" height="16" role="presentation" src="https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/f4c/1/16/1f642.png" style="border: 0px; vertical-align: -3px;" width="16" /><span class="_7oe" style="display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 0px; width: 0px;">🙂</span></span> A díky za skvělou akci, která trochu oživí Brandýs <span class="_47e3 _5mfr" style="font-family: inherit; line-height: 0; margin: 0px 1px; vertical-align: middle;" title="Emotikona smile"><img alt="" class="img" height="16" role="presentation" src="https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/f4c/1/16/1f642.png" style="border: 0px; vertical-align: -3px;" width="16" /><span aria-hidden="true" class="_7oe" style="display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 0px; width: 0px;">:)</span></span></div>
<div style="caret-color: rgb(29, 33, 41); color: #1d2129; display: inline; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 14px; margin-top: 6px;">
Fotka je od Jiřího Halíka, díky za focení <span class="_47e3 _5mfr" style="font-family: inherit; line-height: 0; margin: 0px 1px; vertical-align: middle;" title="Emotikona smile"><img alt="" class="img" height="16" role="presentation" src="https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/f4c/1/16/1f642.png" style="border: 0px; vertical-align: -3px;" width="16" /></span></div>
Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com0250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Česko50.1863259 14.65924440000003450.1050014 14.497882900000034 50.2676504 14.820605900000034tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-55795761649287383272018-05-07T19:37:00.000+02:002018-05-07T19:49:01.480+02:00Můj první maraton (Praha, 4:07)<br />
Ponejprv krátce: včera jsem zaběhl svůj první silniční maraton. 42 kilometrů skrze slušně se rozpalující Prahu za 4:07. Splnil jsem si jeden ze svých běžeckých snů. Chtěl jsem ho zaběhnout pod 4:12 - a cíl jsem naplnil. Zaběhnout ho pod čtyři hodiny - to se nestalo, takže to ponechává určitý prostor pro další zlepšování. Takže jo, poté, co jsem se dostal ze šoku, jsem nadšen. A někdy si to asi zase zkusím :D<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Teď už poněkud obšírněji pro zájemce. Každoročně se kolem pražského maratonu objeví debata nesnášenlivců s patentem na pravdu typu JXD: co si to ty smradi dovolují běhat v Praze a ať jdou do Brd. Tenhle názor si rychle můžete upřesnit v momentě, kdy to uvidíte a ujasnit si, že dotyčný neví, o čem mluví. Letos se pražského maratonu účastnilo deset tisíc běžců. Já jsem vybíhal z poloviny startovního pole a na startu jsem stál za Stavovským divadlem, odkud se pole běžců stáčelo z Rytířské do Celetné. Když se odstartovalo, trvalo mi skoro čtvrt hodiny dostat se husím pochodem na start, než se masa lidí dala pořádně do pohybu. Kdyby se takový dav lidí vydal do Brd, za prvé by zkolabovala doprava ve středních čechách (na většině území Brd myslím není metro) a co by nezkolabovalo, to by se rozdupalo. Infrastruktura na obsluhu takové megaakce mimo větší metropole prostě chybí a už vůbec byste tam nedostali davy lidí, kteří přijdou fandit a na nichž atmosféra akce stojí. Ne nadarmo se v Brdech pořádají komornější akce, než je tohle.<br />
<br />
Odtud otázka, proč něco takového podnikat. To bylo to, co jsem také chtěl vyzkoušet. Zatímco s běháním v přírodě mám zkušenosti, takový pořádný megaběh městem jsem ještě nepodnikl. Je to jiná zkušenost. Elektrizující. Když se posouváte v té mase na start a do toho hraje všude z reproduktorů Vltava a davy kolem vás povzbuzují, ježí se mi chlupy na těle. Vyběhli jsme jak střely, jak je to šlo. Když jsem se na konci Pařížské ze zvyku podíval na hodinky, jaký mám tep, vykulilo mě, že běžím v tempu 4 min/km namísto téměř šesti, které jsem si předsevzal. Ani mi to nepřišlo, že sprintuju místo svého dlouhodobě udržitelného běhu. Musel jsem zpomalit.<br />
<br />
Taková akce má sve příběhy. Už cestou tam (jel jsem z Letňan) jsem se díval po ostatních lidech v metru. Většina z nich jela na maraton. Jen slušně oblečený pán v padnoucím saku, decentní rozhalenkou a koženou taškou v ruce nevypadal, že by si jel dát maraton. Pak jsel se podíval na jeho boty. Modré Salmingy. Jasně, že jel na start.<br />
<br />
Na startu za mnou stál plesnivej shrbenej dědek, od pohledu sem přišel umřít, asi mu to příbuzný zaplatili místo euthanasie, chtělo by se nafrněně říct. Plácal botama o dlažbu, běžel příšerným stylem, radši jsem se mu rychle ztratil, abych ho nemusel nahazovat, až padne. V běhu se nafrněnost nevyplácí - ti nejdivnější bývají nejdrsnější. Doběhl mě na občerstvovačce na sedmatřicátém a až do cíle jsem jeho plácání nohou o silnici slyšel pár metrů za sebou, celý podělaný z toho, že mě bude zachraňovat on. Všechna čest pane.<br />
<br />
V Holešovicích jsem předbíhal king-konga, který měl v ruce kost. Rychle jsem zamrkal očima, zhluboka se napil a natlačil si do pusy gel, protože takhle se projevuje dehydratace. Byl tam pořád. Radši jsem přidal a nechal ho za sebou, tohle bych svému psychoanalytikovi těžko vysvětloval.<br />
<br />
Když jsem někde před Podskalím předbíhal týpka v zeleném tričku s nápisem "S Milošem maraton pod čtyři", zeptal jsem se ho, jestli furt drží čas. Zasmušile pravil, že ne, že se momentálně rve o čtyři patnáct. Přidal jsem a nechal ho za sebou, abych se dostal blíž ke čtyřem. Za chvíli ho předbíhám v Modřanech znovu. A za zatáčkou ještě jednou. A na Smíchově ho předbíhám znovu, ukazuje se, že je to holka, nejmenuje se Miloš a je to jen nějaká motivační akce a je to prostě víc lidí na trase ve stejném ohozu. Mám se vyprdnout na cizí trička a běžet podle svého Garminu a plánu.<br />
<br />
Říká se, že na maratonu narazíte na zeď a dno svých sil. Na mne to teda platilo parádně, někde na otočce za Smíchově mi někdo vběhl do cesty, já uskočil, blbě šláp pravou nohou na obrubník a od té doby mě drobně bolí v pravé noze. To ještě šlo. Pak u Erpetu čtu reklamu "letní bazén" a říkám si, že jsem debil, který místo toho, aby ležel v letním bazénu, tady běží ve vedru po rozpálené silnici. Přísahám, kdybych měl platební kartu, šel bych si zaplavat a na maraton se vykvajzl.<br />
<br />
Pravá noha bolí víc a víc. Kontroluju, jestli nekrvácí, což je běžecky uznaná hranice mezi psychosomatickým problémem a bolestí. Nekrvácím, ale musím hodně zpomalit. Z dosavadního tempa 5:30-5:40 je najednou o minutu více. Cpu do sebe gely, vodu, nadávám nahlas. Nejsem sám, v tu chvíli má kolem mě problém kdekdo. Lidi odpadají, směřují k záchranářům - je to zjevně populární destinace na odpadnutí. Ne nadarmo se říká, že maraton začíná na třicátém kilometru. V běhu mě drží hlavně představa, že odstoupením bych vyhodil dva litry startovného a naděje, že nejsem taková sračka, abych to při prvním problému vzdal. Trvá mi tři kilometry se sebrat, ztrácím zbytečných šest minut.<br />
<br />
U Hlávkova mostu mě dotahují vodiči na 4:15, které jsem před nějakou dobou předběhl. Mají kolem sebe skupinu lidí, které dost motivují, pomáhá to i mě. Držím se jich, co to jde, přes Holešovice, Libeňský most až na Rohanské nábřeží. Pravá noha bolí už jak peklo, ale nějak se držím, i když zase musím zpomalit.<br />
<br />
U Lighthouse při odbočce na Libeňák jsem potkal Frantu Fuku. Ne, že by běžel, venčí vedle trasy psa a znechuceně sleduje funící dav, tak ho alespoň zdravím a mažu dál.<br />
<br />
Obávaný druhý průběh Husákovým tichem. Musím do kopečka zase zpomalit, ztrácím další minutu. Odpadává další skupina lidí, všichni jsou na dně, mnozí jdou. Daří se mi sebrat a do závěrečné zatáčky v Pařížské už jsem zase v plné síle a běžím, co to dá. Probíhám kolem povzbuzujících davů, mávám na všechny, křičím na partu bubeníků, ať začnou kurva bubnovat a oni se do toho fakt opřou a kurva bubnují. Plácám si s moderátorem a probíhám cílem. Hned za ním jdu do kolen, chytám se žbrlení. Konec. Podle hodinek mírně přes 4:07 - myslel jsem, že budu mít tak 4:20. Až později se ukáže, že pablbové čas fakt měří od startovacího výstřelu, takže můj oficiální čas je 4:20 - jenže reálný čas, ten od okamžiku průběhu startem a cílem, je 4:07:17. Netuším, proč to takhle pitomě mají, jinde se to takhle nedělá. V tu chvíli je mi to jedno.<br />
<br />
Další negativum - všude mraky lidí. Není, kde se posadit, všude bych překážel. Toužím si sednout, ležet. Někdo mi cpe vodu, finišerskou medaili, někdo mi blahopřeje, jenže jsem pořád v běžeckém koridoru, který vede ze Staromáku Celetnou až zpět do Rytířské a ke Stavovskému divadlu. Potácím se, chce se mi brečet, smát se, ležet, sedět, všechno najednou. Až u Stavovského se mi podaří svést se na dlažbu relativně nerušeně a čtvrt hodiny klečet na kolenou. Zbývá se ještě odbelhat se k Národnímu divadlu k Jiříkovi, kde si dám sprchu, zrestauruju se a vypadnu domů. Díky za to zázemí!<br />
<br />
Připomíná mi to také, že před startem jsem největší starost měl o to, jak se budu orientovat. Trasa maratonu vypadá na mapě dost složitě a kdyby to bylo hůře značené, mohl bych zakufrovat. Když to říkám ráno Jiříkovi, uklidňuje mě, že se běží koridorem, ze kterého se jen tak nedostanu. Fakt - celou cestu běžíte mezi davy či kovovými šraňky, zakufrovat je nemožný.<br />
<br />
Byl to fenomenální zážitek, který upomíná na to, že teorie je něco jiného, než praxe. Matematicky jsem měl všechno spočítáno. Rychlost, stravu, pití, i ostříhat jsem se nechal. V praxi jsem si musel sedmatřicátém kilometru hodit do pravé boty kámen, aby mě od něj bolelo chodidlo a ne zvrtnutý nárt. V praxi zjistíte, že ty hormony, když tělo přepíná na jiný systém výživy kolem toho třicátého kilometru, jsou fakt masakr a můžete si o své vůli myslet ledasco. Že čtyři tisíce naběhaných kilometrů nejsou ještě pořád dost na to, abyste měli maraton za rutinu, kterou vždy s přehledem dáte.<br />
<br />
Proč to lidé podstupují? Protože můžou. Protože máme tu svobodu maraton podstoupit a naději na to, že ho dokončíme v hezkém čase. Jo, je to masová akce a hodně věcí mi na tom není blízké. Hromady kelímků a bordelu po trase, třeba to mě děsí. Na druhou stranu vidíte hned, jak to někdo uklízí a připravuje k recyklaci, alespoň že tak. Já jsem běžel s vlastním softflaskem, nebral jsem si jednorázové kelímky, jenže uznávám, že kdyby si nechal každý nalévat, nedal by se takový dav obsloužit.<br />
<br />
Je o den později. Hlásím, že stav je dobrý. Mám trochu osmahlý obličej, nemazal jsme ho opalovacím krémem, pálí mě pak v očích s potem. Mohu už v pohodě chodit, jen kolena se mi neohýbají ještě nejlíp a pekelně mě bolí příčný břišní sval. Asi připomíná, že bych měl pro běhání posilovat i břicho, protože jeho bolest je pro můj běh typická - zjistit, jak. Pravá noha bolí únosně.<br />
<br />
Takže doporučuji maraton vyzkoušet. Stojí to za to.<br />
<br />
A děkuju Markétce za to, že mi na tuhle kratochvíli vyhradila všechen čas tak, abych to mohl bez nadbytečného stresu absolvovat. A Jiříkovi za to zázemí, které fakt bodlo :)<br />
<br />
PS: Nemám žádnou fotku. Na trasu jsem si nevzal mobil a organizátor si za fotky účtuje 30 éček extra. Nasrat!Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-65204083608140340232018-03-08T09:23:00.002+01:002018-03-08T09:23:40.114+01:00O běhání v ziměHodně lidí se mě ptá, jak se mi běhá v zimě. Zejména v souvislosti s desetistupňovými mrazy. Jak? Inu, dobře.<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Běhám třetím rokem a díky tomu už mám výrazně lepší termoregulaci. Pamatuju si, jak jsem první zimu (která byla dost slabá) před výběhem do nulových teplot půl hodinu rozcvičoval na rotopedu, nabalil se, přes pusu a nos šátek, snažil se vyrovnaně dýchat nosem, prostě jsem to prožíval. Jenže běhání na otužilost a termoregulaci funguje. Tuhle zimu jsem se hlouběji zamyslel až v mínus šestnácti, kdy jsem jsem k podkolenkám přidal pod tepláky ještě termokalhoty. A v kopci mi to přišlo trochu navíc. Nakonec jsem pro širokou škálu teplot mínus deset až plus pět odladil sestavu silnějších podkolenek, tepláky (nemám rád elastické legíny, nepřivykl jsem jim), tričko s dlouhým rukávem, zateplenou bundu nebo mikinu a přes mikinu ještě nepromokavou bundu. Pro mě je nakonec nejdůležitější výběr čepice. Hodně se potím, hlava odvádí spoustu potu. Když si vezmu čepici s rovným okrajem, která nekryje uši, v mínus pěti a níže mi čepice přimrzne k uchu a musím ji sundávat až ve sprše, jinak jde dolů s kůží. Poprvé mě to trochu překvapilo. Když beru čepici s výkusem kryjícím uši, je to v pohodě, pot mi steče na krk a tam nezamrzne.<br />
<br />
Velkou výhodou mrazů je, že lze běhat komfortně i tam, kde je jindy bláto. Například když běhám z Černého Mostu do práce na Jiřího z Poděbrad, běhám kolem skleníků botanické zahrady, kde je rozježděná vrstva bláta. Vždycky do firmy doběhnu jak prase a než jdu do baráku, musím to oklepat. Tohle v mrazu nehrozí.<br />
<br />
V mrazu stabilně běhám spíš delší trati a pomaleji. Obojí má důvod. Obléknout se do mrazu přeci jen trvá, musíte si urovnat tričko pod kalhoty, je to víc vrstev, které jsou elastické, je to o pár minut (a psychologicky o dost) delší oblékání. Když to neuděláte, je běžecký komfort výrazně horší a zcela zbytečně hrozí prochladnutí a nemoc. V létě si vezmu kraťasy, plandavé triko a běžím za minutu, to mi v zimě nejde. Délka zimních tratí je v průměru spíše přes deset ale ne mnoho přes šestnáct kilometrů, běhat dlouho znamená riziko prochladnutí.<br />
<br />
Pomaleji má také svůj smysl. Především technický: je kluzko, běhá se po sněhu nebo namrzlém povrchu a člověk si nechce dát zbytečně na hubu. A kromě toho se za běhu hodně potím, když běžím rychleji, jsem podstatně dříve promočený. Na zpomalení má vliv i tma - ve tmě člověk běhá objektivně opatrněji, pomaleji, i když má čelovku. Nutno říct, že čelovka je v zimě prakticky nutnost, i za šera, kdy si říkáte, že vidíte slušně, riskujete srážku s nedbalým řidičem, po pár zkušenostech raději i do šera řeším variantu "Vánoční stromeček".<br />
<br />
Co mě na zimě baví: dá se vyzkoušet ta skvělá výbava, co si člověk koupil. A dá se hrát si s živly, což je obzvláště v pohodě, když běháte kolem komína a víte, že jste za chvíli doma v teplé sprše. Tak například jsem si na podzim koupil nepromokavou bundu Northfinder a pak jsem tři měsíce čekal, až bude pořádně pršet a vyzkouším ji. To je docela pruda. Vytáhnout ji do chumelenice, to je něco jiného, než s ní běžet v jemném podzimním mrholení. Dlužno dodat, že s ní nejsem moc spokojen, byla to moje první nepromokavá bunda, nechtěl jsem za ni utrácet čtyři litry, ale tahle je nepromokavá z obou stran a jsem pod ní hned mokrý, ta dražší zřejmě svůj smysl mít bude.<br />
<br />
Musím se přiznat, že jsem toho v zimě naběhal strašně málo. Za leden 80 kilometrů, prosinec něco přes sto. Navalila se spousta práce mě i ženě, nebylo prostě kdy. Zachránilo mě až to, když jsem "zjistil", že můžu běhat z metra (Letňany nebo Černý Most) do práce na Jiřího z Poděbrad. Tahle trasa mi zabere o 10-20 minut déle během, než kdybych jel metrem a je to velmi efektivní čas. Má to samozřejmě důsledky. V úterý, kdy kvůli mírnému chumelení zkolabovala doprava v Praze, jsem nechal auto na benzince na okruhu, převlékl se a doběhl do práce. Pumpař se divil, když jsem se ho ptal, jestli si tam můžu nechat auto, kam bych asi tak šel do práce, když benzinka je uprostřed polí. Ale jde to.<br />
<br />
Asi největší zásek byl, když mě na přechodu v Malešicích sejmulo auto. Pak jsem tamtudy čtyři týdny nebyl schopen běhat, z toho dva týdny jsem se spíš belhal, než běhal.<br />
<br />
Nakoupil jsem si fajnový věci. Krom nepromokavý bundy (kterou budu muset časem upgradovat) hlavně trika. Ve výprodeji je teď i Icebreaker a Devold, budou se hodit i na léto i na příští rok. Běhání v merino vlně je opravdu příjemné.<br />
<br />
Čeká mě upgrade bot. NB 1210V3 už začínají být ochozené, v silničkách jsem se v zimě na běh moc nedával, takže budu muset v dohledné době koupit i další boty. Je ale fest vidět, že snížení běžcovy váhy o 20 kg se na životnosti bot positivně podepsalo. <br />
<br />
Takže za mne běhání v zimě dobrý, ačkoliv nejsem s výkony spokojen a subjektivně se mi zdá, že vloni jsem se na sezonu připravil líp. Jak se to zhodnotí, ještě uvidím 6. května, to bych měl prémiově zaběhnout pražský maraton. Neběžíte tam někdo taky? O měsíc později chci přeběhnout Nízké Tatry (šak jsou nízké!) a na podzim negevskou poušť. Tipy na další zajímavé trasy i soukromé akce všech stupňů zvhlosti vítám :)Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-114952251664864552017-08-28T22:09:00.002+02:002017-08-28T22:42:04.107+02:00Jak jsem slavil narozeniny na EPO Trail Maniacs 2017 přeběhem Krkonoš"Bude to pohodový závod, jímž důstojně oslavíš svoje narozeniny," pravil Jakub - tak nějak jsem dostal dárek. Běh na den svých narozenin přes Krkonoše. "Vede to vlastně jen po hřebenech" upřesnil Jakub trasu. Tak jsem to moc neřešil. Akorát v pátek, když jsem si chtěl vytisknout propozice závodu, všimnul jsem si, že za jeho <a href="http://trailmaniacs.cz/harrachov/">názvem EPO TrailManiacs</a> je ještě čárka a za ní je napsáno Mistrovství ČR v horském marathonu. Tím se vysvětlilo, proč jiný kamarád, jemuž jsem nabízel, zda si to nechce zaběhnout s námi, jen odtušil, že by se posral. Myslel jsem, že jen nemá rád Krkonoše.<br />
<a name='more'></a><br />
Následkem tohoto šoku jsem si v práci zapomněl vytisknout ty propozice, ale protože jsme přespávali v Křižlicích, nebyl problém do Harrachova dorazit na čas, před osmou, ovšem se slušnou trémou na palubě. V poslední době jsem toho moc nenaběhal, několik týdnů intenzivní péče pro děti odbíhání kilometrů nepřálo, snad jen několik výběhů Ještědu se dalo počítat.
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLPtQSwxoNUZUQlo1_Mln548Ymts9KtAVGEG-oXTls0aCkrAACiMZnTSXSl6Cx28Z_BbsZ97pl5L9rsBE46_vb0_OLQTBpMjOMOhLKIewMSAUXxCeU2SpzP2GYEK8EvyMvtDMXwND_473e/s1600/mapa-web-hq-2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1132" data-original-width="1600" height="282" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLPtQSwxoNUZUQlo1_Mln548Ymts9KtAVGEG-oXTls0aCkrAACiMZnTSXSl6Cx28Z_BbsZ97pl5L9rsBE46_vb0_OLQTBpMjOMOhLKIewMSAUXxCeU2SpzP2GYEK8EvyMvtDMXwND_473e/s400/mapa-web-hq-2.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mapa trasy. Digitální záznam trasy nebyl, ale pro představu dobrý :)</td></tr>
</tbody></table>
Krkonoše nejsou velehory a aby se dalo nasbírat pár tisíc metrů převýšení, je třeba si dát trochu odstup. Autobus nás přepravil do Szklarske Poreby v Polské lidově demokratické republice, odkud se vybíhalo. S Jakubem a pár soupeři jsme si udělali selfíčko a pak už se vyrazilo.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDo_P3HUeSSJuxg5PdY4aNMhLp695Nfg2yVVCndRpgUBxKuABg-tZR_rCj0-1g4t8dsAc-1Zq2yy4hJJHeppL_fIJc4OGljgB7tIn_qlRYhBflBd_V58Q-huUwr_0u5bplbBrvqgoPm9J9/s1600/IMG_20170826_085609.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDo_P3HUeSSJuxg5PdY4aNMhLp695Nfg2yVVCndRpgUBxKuABg-tZR_rCj0-1g4t8dsAc-1Zq2yy4hJJHeppL_fIJc4OGljgB7tIn_qlRYhBflBd_V58Q-huUwr_0u5bplbBrvqgoPm9J9/s400/IMG_20170826_085609.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nejtvrdší soupeři jsou na fotce za náma :)</td></tr>
</tbody></table>
Bylo devět hodin. A těch šestnáct kilometrů Polskem budu později považovat za ráj, protože to bylo jen tak do kopce, z kopce, tu a tam přes balvany, prostě pohodka lesní cestou za přiměřené teploty a to i přes to, že od Lešniaku až na hranici a na Moravskou boudu cesta pořád šest kilometrů stoupá.<br />
<br />
Na Moravské boudě je druhá a značně luxusní občerstvovačka, dopřávám si, protože člověk už určitou tenzi ve svalech cítí a ty kopce jsou už znát. Peleton se už poněkud roztáhl, takže jsme si utvořili malou skupinku, která se dotahuje či zase rozpadá. Někde pod Borovčanou skálou stojí maník a volá na nás, že začíná rychlostní prémie. Dívám se do strže, do které ukazuje a kde máme seběhnout dolů dvěsta výškových metrů po kamení volně poházeného do jen mírně vyschlého vodopádu. Pevně utahuju hůlky a běžím tak, že je píchám před sebe a zhoupnu se na ně. Nedávno jsem četl o britském protiminovém tanku, který kolem sebe mydlí řetězi. Musí to vypadat dost podobně.<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwWTWDZt_Z_sKyvzPQn6hfSwj3WsMuannGTUX5RFnCABOVO7IYvAdmKf6XbZ84HbOj6t0s6jXYO823V42lhU63JSZDhVnQf9BtTgrmAy0KlLeNvNcoJ4ZIKJwFI9F1PNxX684CDhbVtkIV/s1600/IMG_20170826_120317.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwWTWDZt_Z_sKyvzPQn6hfSwj3WsMuannGTUX5RFnCABOVO7IYvAdmKf6XbZ84HbOj6t0s6jXYO823V42lhU63JSZDhVnQf9BtTgrmAy0KlLeNvNcoJ4ZIKJwFI9F1PNxX684CDhbVtkIV/s400/IMG_20170826_120317.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cesta se mírně klikatí, ale je v lese a jen po decentním šutroví ... </td></tr>
</tbody></table>
Dolů se dostávám bez zranění a nacházím zde občerstvovačku a šanci zase nahnat nahoru ty ztracené výškové metry. A výhledy. Vystoupáváme na Moravskou boudu, kde je další občerstvovačka a zanedlouho budu na tenhle výstup vzpomínat jako na relaxační pohodu. Občerstvovačku zpětně hodnotím jako The Best.<br />
<br />
Na Špindlerovu boudu se běží po státní hranici, po skoro holém kopci. Poněkud mě matou protiběžící lidé se startovním číslem, obávám se, jestli jsem nezakufroval a neběžím v protisměru. Ukazuje se, že je to jiný závod a běhá se se psy, takže je třeba dávat majzla na to, jestli ti lidi mají psa. Ve chvíli, kdy proti mě běží lidi s číslem bez psa zjišťuju, že jsem přeběhl odbočku a je lepší se vrátit jako ti ostatní, naštěstí já jen pár desítek metrů. Ti, co ze Slezského sedla vyběhli až nahoru, jsou ale už trochu roztrpčenější.<br />
<br />
Ze Špindlerovy boudy je pak dlouhý nádherný seběh, pravda, je tu asfaltová silnice, ale ta by zdržovala, běžíme kolmo na vrstevnici takovou strží, na kterou v tu chvíli nadávám, ale odtikávají desítky minut, než na ni budu vděčně vzpomínat.
<br />
<br />
Na jedné planině se ztrácíme. Přehlédli jsme fábor, tušíme s kolegou, kde tak byl, ale vracet se nám nechce. Koukám do papírové mapy nafasované od organizátorů, bohužel je už propocená a papír rozpadlý. Jestli mi ještě trochu navlhne, jsem v kelu, digitální verze trasy neexistuje, takže se musí běžet jen podle fáborů a papírové mapy. A fábory ne vždy vykoukáte, když jako já dusáte do kopce s hlavou zapřenou mezi rameny.
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjV2Ee_GVXC8SsHZgiqGHnMPqKUEqSq6XjHTwyzAkwCOGY5qfUlBS8NrTcZ9QljsPqEGKVNmP5x3p5mJKNtvZyGITolqGnjgEFBz7icLBTzIUEEdwNjyR3YUOIv30WNwXTWqBAOjrqeU5po/s1600/IMG_20170826_120733.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjV2Ee_GVXC8SsHZgiqGHnMPqKUEqSq6XjHTwyzAkwCOGY5qfUlBS8NrTcZ9QljsPqEGKVNmP5x3p5mJKNtvZyGITolqGnjgEFBz7icLBTzIUEEdwNjyR3YUOIv30WNwXTWqBAOjrqeU5po/s400/IMG_20170826_120733.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tady někde už jsme tušili, že jsme hodili kufr... </td></tr>
</tbody></table>
Rozhodujeme se, že si dáme terénní vlnku, protože trasa zjevně vede u Labe k Velkému vodopádu a to by nemělo jít minout. Máme štěstí, za chvíli zdusáváme stěnou k Labi, kde se koupou další závodníci a zvou nás, jestli si taky nechceme dát koupačku. Je vedro, určitě přes pětadvacet, sluníčko vypaluje, koupačka láká, ale nechce se mi sundávat ze sebe propocený oděv. Odmítáme koupačku a já si potajmu přeju, abych si ji mohl dopřát, abych si užíval tu chladivou vodu, která se tak hebce dotýká mé kůže a osvěžuje mě do středu mých unavených svalů. Koho Bůh nemá rád, tomu dá, co si přeje, už za chvíli.
<br />
<br />
Přibíháme na parkoviště pod Medvědínem a fáborek ukazuje, že máme točit ostrou vpravo. Do sjezdovky. Černá sjezdovka nahoru, ujišťuje mě spoluběžec, že si to myslím dobře. Nakonec z toho budou dva kilometry, během nichž naberu zhruba 300 metrů převýšení - a asi nejdrsnější kopec, co jsem kdy běžel.<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjx5b7J8xc_POMPqA2UhtSFqAAB4QquVVBlUEg-bi3HraPOJyGJynfpv9cpQXh9eycMrC7lPBDmyq37wuubv3nXEqK7cJYe09JCe-DRJxRdZFuDgCfyeGPrhcp2EBHmkC29efVN0s9xbkDM/s1600/IMG_20170826_130411.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjx5b7J8xc_POMPqA2UhtSFqAAB4QquVVBlUEg-bi3HraPOJyGJynfpv9cpQXh9eycMrC7lPBDmyq37wuubv3nXEqK7cJYe09JCe-DRJxRdZFuDgCfyeGPrhcp2EBHmkC29efVN0s9xbkDM/s400/IMG_20170826_130411.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Fakt to nevypadá, jako krpál, co ... ale je, věřte mi ... </td></tr>
</tbody></table>
Ty dva kilometry (bacha, to je vzdálenostní míra, tedy základna trojůhelníku, nikoliv ta přepona, co jsme šli) nahoru mi trvají zhruba hodinu a můžu zodpovědně říct, že tady se lámaly běžecké charaktery. Bylo vidět, kdo naběháno v horách má a kdo nemá. Já neměl. V tak brutálním kopci jsou to zcela jiné svaly, které namáháte, nedá se to okecat.
<br />
<br />
Míjím na zemi ležícího běžce. Říká, že je v pořádku, jen si chtěl na chvilku lehnout a schrupnout si. Spoluběžec padá hubou do borůvek a žere je i s listy, prý to není tak trapné, jako přiznat, že nemůže. Kolem nás svižným tempem prochází dívčina v růžovém tričku, kterou jsem zatím vcelku v pohodě předbíhal. Už ji až do cíle neuvidím. Někde jsem ulomil špičku jedné z holí. Bolí mě nohy, ruce, záda, všechno. Chce se mi sednout si a místo Stravy si pustit na telefonu Uber. Zhruba v půlce kopce jsem zjistil, že mi došla voda v camelbagu, ale větřím, že v nejbližší době problém s vodou pomine a to nikoliv jen proto, že nahoře na Medvědíně je občerstvovačka.
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLRXi1LOlbYa7VrlwCC10BUm7ckr8r6FIbf1eK0ZpE8Y4ZGX4RU9DT0QJu9Jbx62hZeO_vTBsC0yuTGqS-MBc0OaQfcy_RZpqOJXrHsMusADaegMB8WxAsT5QWe4h_mqasLf8bTSFnpvsR/s1600/IMG_20170826_123543.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLRXi1LOlbYa7VrlwCC10BUm7ckr8r6FIbf1eK0ZpE8Y4ZGX4RU9DT0QJu9Jbx62hZeO_vTBsC0yuTGqS-MBc0OaQfcy_RZpqOJXrHsMusADaegMB8WxAsT5QWe4h_mqasLf8bTSFnpvsR/s400/IMG_20170826_123543.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zdeněk, intenzivně běží do kopce... </td></tr>
</tbody></table>
Ve třech čtvrtinách kopce pochopím, co jsou ty branky na dráze - dá se tam jezdit autíčkem z kopce. Někdo jede dolů. Velmi pomalu. Kluk. Za ním volá máma, ať jede ještě pomaleji, jenže to nejde, protože gravitace funguje i na objekt, který si myslí, že je zabržděný, říká se tomu volný pád. O pár metrů výše sedí zbytek rodinky a vyděšeně kouká na postavy vynořující se ze svahu. Ptám se, jak daleko je vrcholek. Prý hodně daleko, později se ukázalo, že asi sto metrů, jenže to z místa není vidět. Holčička se na oplátku ptá, co tam děláme. Zamyslím se a říkám jí, že tu běžíme závod. Kouká dost vykuleně, tak pro upřesnění dodávám, že to asi není moc poznat. S tím souhlasí.
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLoVrt4RvgJjN0Kzs5OMXYi7O9YWsMN-OtAsDc07qMq6sz2RBl7zrUIbLfwUer9wvyjL3-m6g-r6cwZVy3yrfjTFDmmwy7Xg6EVWxhZDg53k25vs3zEqH5aYAw3FHeiKrFXTNTz58aYb1_/s1600/IMG_20170826_123547.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLoVrt4RvgJjN0Kzs5OMXYi7O9YWsMN-OtAsDc07qMq6sz2RBl7zrUIbLfwUer9wvyjL3-m6g-r6cwZVy3yrfjTFDmmwy7Xg6EVWxhZDg53k25vs3zEqH5aYAw3FHeiKrFXTNTz58aYb1_/s400/IMG_20170826_123547.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Láďa to bere po kraji, v uctivém předklonu. Tak mě v pohodě trhne a v cíli bude o desítky minut dřív. </td></tr>
</tbody></table>
Nakonec se vyškrábu nahoru, na dně se všema silama. Kolem mě je černo, lanovka, po které vyjíždějí nahoru normální lidé a občerstvovačka, ke které se plazí několik lidí nenormálních. Plazím se rovněž tím směrem a objednávám si pivo. Lukáš si objednal jedno pár minut přede mnou a vysrkl ho na ex. Nejsem o moc pomalejší, jen se mi podaří do toho sežrat kus čokolády.
<br />
<br />
Jsem moc spokojený s automatickým ztmavováním skel svých slunečních brýlí. Tedy, až do okamžiku, než si vzpomenu, že se mi přeci automaticky neztmavují, mám je mít trvale zabarvené. Tma kolem tedy musí mít jinou příčinu. Snažím se mozek nutit do analytické akce. "Chčije," detekuje problém Lukáš. Kapky dopadají na střechu stanu. Koukáme se na sebe. Na dvě křehké dívky, které právě doběhly. "Co budeme dělat?" ptám se blbě. Všichni krčí rameny a vyndávají bundy. Prší fest. Kolem potoky vody. V tomhle by se mi nechtělo být na sjezdovce, je rozumné zabalit se do bundy a stát pod stříškou.
<br />
<br />
Lukáš vybíhá do deště. Holky taky. Dopíjím pivo, dobírám vodu do camelbagu a vybíhám taky. Hydratuje to pokožku, vykřikuju optimisticky a Lukáš souhlasí, že za tohle bychom u Loreálu draze platili. Drobná závada: v tak prudkém dešti je mi běžecká větrovka k prdu. Lukáš má podstatně lepší nepromokavou bundu, ale je taky durch. Výhoda obou: zadržují teplo, což je dobře, protože teplota okolí klesla odhadem o deset stupňů, pocitově ještě o více.
<br />
<br />
Míjíme turisty pod stříškama a v igelitových pláštěnkách. Pokřikují na nás, fandí, tleskají. Zrychluju, poskakuju po kamenech, aby měli také trochu zážitku. Jeden trampík v igelitce se přidává, že poběží s náma. Když mu vysvětlím, že běžíme do Harrachova, odpadá.
<br />
<br />
Sbíháme do Horních Míseček. Naštěstí po asfaltce nebo šatolině, kde byla hlína, je bahno. Zdá se mi, že jsem přeběhl odbočku, sahám do kapsy pro mapu. Nepřežila déšť, smíchala se s čokoládou a rozhodně je nečitelná. Experimentálně ověřuju, že i nekonzumovatelná, odkládám ji na později, až přijde nouze. Lukáš na mě křičí, ať nezmatkuju a mažu dál, že jsem nic nepřeběhl, má pravdu, za chvíli vidím další fábor. Vracet bych se ale nechtěl.
<br />
<br />
Pak se stáčíme na Kotel a když ho míjím ve stoupání, máme v nohách 35 kilometrů. Cestou přestává pršet, kolem zase davy turistů, ale všichni tleskají, fandí. Probíhám kolem tatínků s dětma, tatínkové popíjí. Závistivě se ptám, co mají dobrého, dělí se se mnou o alkohol a utěšují mě, že jsem za dva kiláky nahoře na Labské boudě. Souhlasím, že pak už to bude posledních deset do cíle, což je děsí.
<br />
<br />
Cesta na Labskou boudu je nádherná. Výhledy, kocháníčko, vcelku pohodlná cesta, chvíle relaxu a odpočinku. Seběh k Mumlavským vodopádům je rychlý, těším se, že toho masakrózního mám všechno za sebou. Což se pletu.
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjD5T6argu9SJCW4JpPceZNC9wFbf5JMB4jsPtVwTO2ot-d2w2fZJw42J9cocTgRa1o1LEtEQv0xry4VOeGgq5CePi4JdbCXsXR0vWcTb5a1pOTegd4hTelMxSt9zbqbKT3KmrxFzl9jYy2/s1600/IMG_20170826_145534.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjD5T6argu9SJCW4JpPceZNC9wFbf5JMB4jsPtVwTO2ot-d2w2fZJw42J9cocTgRa1o1LEtEQv0xry4VOeGgq5CePi4JdbCXsXR0vWcTb5a1pOTegd4hTelMxSt9zbqbKT3KmrxFzl9jYy2/s400/IMG_20170826_145534.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kocháníčko dobrý, ale fotit se mi za běhu pořád ještě moc nedaří ...</td></tr>
</tbody></table>
Na Mumlavě je luxusní občerstvovačka: hned mi berou batoh a nalévají vodu do camelbagu, já se futruju RC Colou. Perou se o první místo s tou občerstvovačkou na Moravské boudě. Přede mnou je kopec Zadní Plech, já jsem taky na plech, tak mi to jde docela dobře. Za kilometr a kus nastoupám stopadesát, to je po Medvědovi pohodka. Už sotva pletu nohama, ale nějaká paní mě ujišťuje, že do Harrachova už je to jen kousek a z kopce. Zjevně nejsem první, koho potkává. Bohužel se záhy ukáže, že paní sice zná cestu, ale nezná trasu. Nemilé je, že mě předbíhá Zdeněk, který razí heslo "z kopce to jsou kilometry zdarma", zatímco mě už se blbě běží i z kopce.
<br />
<br />
Přes Čertovu pláň dobíhám pod Čertovu horu. Koukám přes louku, kterou vede lanovka a marně hledám na protější straně louky na stromech fáborek. Nejsou tam. Zato je jeden tři metry nade mnou, v kopci lanovky. Nikdo, přísahám Bohu, NIKDO není takový dobytek, aby dal na konec závodu další výstup po trase lanovky, takže se určitě běží přes palouk a jen fábor na druhé straně vzal vítr.
<br />
<br />
Dalších dvacet metrů nade mnou je na budce lanovky další fábor, vidím ho. Nadávám, podlamují se mi kolena, proklínám pořadatele, slibuju jim rozbít xicht pěstí. Drápu se nahoru o sto výškových metrů na Čertovu horu a pak zase to samé po modré dolů. Samozřejmě, že kdybych se vysral na trasu, dalo se těch pár stovek metrů oběhnout po vrstevnici a jak mi šestý smysl napovídal, doběhl bych na to samý místo. Jen by to nebylo fér.
<br />
<br />
Z Čertovy hory už je to jen kousek nad skokanské můstky. Fábory mě vedou do rigolu podél můstků, tudy se dá sfárat dolů. Zapírám se o hůlky a hrnu se dolů. Jestli mě ještě teď někdo předběhne, bude mě fackovat hanba.
<br />
<br />
Jsem dole z Čertovy hory. Vidím můstek přes Mumlavu a po pár metrech cíl. Dost včas na to, abych se přestal tvářit jako Boží umučení, složil hůlky, které machr nepotřebuje, srovnal krok a trochu popoběhl a nekazil divákům zážitek.
<br />
<br />
V cíli na mě čeká žena, nejmladší děti a Jakub, který doběhl už před hodinou, takže to celé dokumentuje. Padám na kolena a na záda, samozřejmě opatrně, abych si nepotrhal batoh nacpaný proviantem. Přibíhá pořadatel a ptá se mě, jestli mu chci dát za ten poslední kopec do držky levou nebo pravou, říkám, že to chci namíchat. Utíká pryč, za chvíli přináší pivo smíchané s limonádou, nevím proč, ale ještě si to spolu vyřídíme, možná jsem jen špatně slyšel. Ten kopec mu nezapomenu.
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnhKtYzVyej6ve9yUiJSgsVs-40UcpxznfkrNe5R0y3XjCk3-3jmQIuiNvVPjYZv3shuoO487joVIyASsFwy4VSCmathPsJIGWdYHbq8ka-b38REpbifd3gTJEKiVe4kT87pKMp7Rk8wgF/s1600/21191156_458215491213721_1249182449_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnhKtYzVyej6ve9yUiJSgsVs-40UcpxznfkrNe5R0y3XjCk3-3jmQIuiNvVPjYZv3shuoO487joVIyASsFwy4VSCmathPsJIGWdYHbq8ka-b38REpbifd3gTJEKiVe4kT87pKMp7Rk8wgF/s400/21191156_458215491213721_1249182449_o.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Doběhl jsem. </td></tr>
</tbody></table>
Sedím v cíli a jsem šťastný. Syn Vojta mi opakuje, že jsem báječný, Mariánka mě objímá, než si odejde zase hopsat na skákací hrad. Osm hodin, jedenáct minut oficiálního času, 45. místo z 58. startujících, poslední dobíhá pořadatel Pražské Stovky Olaf (a ten Zdenda, co mě trhnul na poslední štaci, je jeho značkovač). Takže jsem v dobré společnosti - i když ty ostatní za mnou dobíhají s rozdílem špatně vyhrnuté ponožky.
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihQZ2v8TWP2dOriexFNzdeMK5X5cWhJV3ktZCSjIaveu7kjZtGUDknBzfydLYW9tyPjBIiNesmL0s8DxhK9bkY0OBK2abW62cG0c1ucO7B-YbGLvNVv2Sd38ruDfsgvpLuIzA3_gJqN3GK/s1600/21191132_458215617880375_158916339_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihQZ2v8TWP2dOriexFNzdeMK5X5cWhJV3ktZCSjIaveu7kjZtGUDknBzfydLYW9tyPjBIiNesmL0s8DxhK9bkY0OBK2abW62cG0c1ucO7B-YbGLvNVv2Sd38ruDfsgvpLuIzA3_gJqN3GK/s400/21191132_458215617880375_158916339_o.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Děti mají taky radost, jsou roztomilé :)</td></tr>
</tbody></table>
Osobní ponaučení začátečníka z takové akce si nechám napříště, ale drobnou rekapitulaci si neodpustím. Na oslavu narozenin to byla velmi příhodná akce. Padesát kilometrů v horách jsem dal tak akorát. Porozhlédl jsem se po nádherné přírodě, potkal skvělé lidi a na závěr jsem to oslavil s rodinou. K tomu perfektní pořadatelský servis - všechno klapalo, jak mělo, hezká trasa, i když na kochání nebylo tolik času. Skvělá byla podpora všech lidí. Od nejrůznějších lidí kolem akce na občerstvovačkách i v cíli, přes lidi, kteří k akci vůbec nepatřili a prostě ochotně uhýbali z cesty už jak nás slyšeli, povzbuzovali tleskáním a bylo vidět, že je pár běžců v horách vůbec neobtěžuje. V Praze by na nás byli tradičně nasraní, že jim zabíráme město, které je přeci jen pro auta.
<br />
<br />
Poděkování patří také Zdeňkovi, Ladě, Lukášovi, Kamile, TrailRunovi, Martinovi, Mirkovi a dalším, se kterými jsem se na trase potkal. Jakubovi (doběhl hodinu přede mnou), Markétce a dětem samozřejmě. Byla to fajn narozeninová párty. Jen tu lahev jsem nakonec nevytáhl, endorfinu bylo i bez ní dost. <br />
<br />
<b><a href="https://www.strava.com/activities/1153499122">Záznam mojí trasy na Stravě je zde</a>. </b>Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com4512 46 Harrachov, Česko50.7720863 15.43142130000001150.6917623 15.270059800000011 50.852410299999995 15.592782800000011tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-65474150274739157812017-08-22T10:07:00.000+02:002017-08-22T10:07:29.149+02:00Co když Bůh přeci jen hraje kostky a zrovna se mnou... Jedna moje běžecká trasa vede na kopec nazvaný Kuchyňka. Lidé z hor se smějí, ale nadmořská výška 245 metrů z něj dělá v mém okolí jediný bod, kde můžu běžet aspoň kousek do kopce. No a nahoře je kámen. Vypadá jak oltář, je to otesaný blok vápence. Na ten kámen já si vždycky stoupnu, rozhlédnu se po nádherné krajině (v okruhu 30 km stojím nejvýše) a běžím dál. <br />
<br />
Minulý týden na kameni ležely hrací kostky. Na první byla jedna tečka, dvě na druhé a trojka na třetí kostce. Zamyslel jsem se a kostky jsem obrátil na šest, pět a čtyři.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3zwApk8hcmNmIX93Ijrr6xAjHnDDwmPKscu0vAm9qbAgoL_XKv3YK1boXHmcWyeTwUlnlpZiqPUi4LVkej9apU-uZd0qoG5EokCecuHTELht2hEF3HnRRIvnQHA8rhRvUILBlYfOgh5Ir/s1600/IMG_20170821_193424.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="673" data-original-width="1600" height="134" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3zwApk8hcmNmIX93Ijrr6xAjHnDDwmPKscu0vAm9qbAgoL_XKv3YK1boXHmcWyeTwUlnlpZiqPUi4LVkej9apU-uZd0qoG5EokCecuHTELht2hEF3HnRRIvnQHA8rhRvUILBlYfOgh5Ir/s320/IMG_20170821_193424.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
Nestalo se nic, i když jsem doufal, že se zahřmí, kámen se odsune a pod ním bude hrnec zlaťáků, samozřejmě včetně EET účtenky.<br />
<br />
O dva dny později tam ty kostky ještě ležely. Jedna, tři, pět. To nemohla být náhoda. <br />
Obrátil jsem je na dva, čtyři, šest.<br />
<br />
A nazítří byly zase obrácené. 1,2,6. To už jsem se zapotil. Za dva dny další. A zase. <br />
Když jsem je obracel včera, tak už jsem byl orosený až na zadku a to nikoliv pro těch dvanáct kilometrů běhu. Zamyslel jsem se nad tím, co se stane, když na kombinaci 2,4,1 nenajdu správnou odpověď. Já vím, Bůh nehraje kostky, leda... Leda se mnou? Tyhle hádanky mi nikdy moc nešly. <br />
Jsou chvíle, kdy se nikdo neptá, zda vám něco jde nebo nejde. Zda umíte nebo neumíte třeba Ohmův zákon nebo ty kostky. Musíte obstát, unést, co vám naložili. Proto nemůžete odmítnout jedinou příležitost se dozvědět, naučit či procvičit si něco nového. To odlišuje úspěch od neúspěchu. A je to veškerá pointa našeho učení. Nikdy nevíte, co bude potřeba a je to rozmanitost vědomostí různých lidí, díky níž se posouváme.<br />
<br />
Naše hra skončí ve čtvrtek. V pátek běhat nepůjdu, v sobotu běžím padesát kilometrů v Krkonoších a pak si dám týden pauzu. Za tu dobu ty Boží kostky někdo ukradne, jsme co jsme. Ale jestli se do té doby zableskne, začne pršet bez konce a zazní polnice jezdců Apokalypsy, tak jsem asi tu správnou odpověď tentokrát nenašel...Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-20702878804849286202017-06-24T08:28:00.000+02:002017-06-24T12:43:18.039+02:00Jak jsme přeběhli Tatry a zase přijeli zpátkyByla to vydařená akce v duchu nejlepších tradic rychlého úderu. Ve středu večer jsme vlezli do RegioJetu, ten nás ráno za úsvitu vysadil pod Tatrami, ty jsme přeběhli, večer se opět nalodili do RegioJetu a v pátek ráno nás vlak vyložil v Praze, odkud jsme se spořádaně vydali do práce. Závidět netřeba, můžete sami vyzkoušet.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Celá operace probíhala vcelku hladce, krom mých tradičních obav, zda mám všechno. Ony Tatry jsou velehory a tudíž zrádné, ještě před týdnem na naší trase místy ležel sníh, takže se hodilo přibalit mikinu, běžeckou bundu do deště a větrovku. Jelikož počasí vyšlo parádně, využil jsem větrovku jen na Ostrvě, kde se opíral studený a silný vítr a mikinu až v baru, kde klimačka řádila, bunda do deště zůstala v záloze.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3LZG8iCm0-IA_cwC-J92FAKBQTtcg6gyKAFiYj_8Q9hGPE-yVeQlXY8KfoGs9dXrIOrzOpcDYHuQsPm4d5bN7uUxBFr9Q-26xYXm2fkL28ePJDX9UbIWSz_UHE8x9pi-_XNQ-kXY0MIz4/s1600/IMG_20170621_092749.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3LZG8iCm0-IA_cwC-J92FAKBQTtcg6gyKAFiYj_8Q9hGPE-yVeQlXY8KfoGs9dXrIOrzOpcDYHuQsPm4d5bN7uUxBFr9Q-26xYXm2fkL28ePJDX9UbIWSz_UHE8x9pi-_XNQ-kXY0MIz4/s400/IMG_20170621_092749.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sbaleno na cesty včetně oblečení do vlaku. </td></tr>
</tbody></table>
První nepřízeň nastala v RegioJetu. Měli jsme dvě lůžka, jenže lůžkový vagon byl totálně rozpálený, bylo v něm odhadem kolem třiceti. Dlouho jsme to neřešili, pootvírali okna, zajistili Jakuba, aby z prostřední postele neproletěl oknem na koleje a šli spát. Výhodou spacího vagonu je, že se v něm nespí zase tak dobře, abyste ve čtyři ráno příliš litovali, že nebudete spát dál, takže jsme vystoupili ve Štrbě a šli přestoupit na zubačku do Štrbského plesa.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi23WL12LGL1_muh7DtqQw5UU7jMJmKSLj01vkbrmtlXG272Prt8N5pGobKbtb4JjlAxvkYLpbhuyUiqmV_p7ArJ8vw6WZu4TCEo3KCBHtVzL-IJVhyphenhyphenqEW3GOOn8KnMurL4FnsSvzrxTb0m/s1600/IMG_5855.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1259" data-original-width="1502" height="335" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi23WL12LGL1_muh7DtqQw5UU7jMJmKSLj01vkbrmtlXG272Prt8N5pGobKbtb4JjlAxvkYLpbhuyUiqmV_p7ArJ8vw6WZu4TCEo3KCBHtVzL-IJVhyphenhyphenqEW3GOOn8KnMurL4FnsSvzrxTb0m/s400/IMG_5855.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kompaktní zavazadlo? Jedině igelitka (nákup v Albertu obsahuje snídani a tři litry vody)</td></tr>
</tbody></table>
A tady už menší zádrhel nastal: zubačka jela sice deset minut po příjezdu našeho vlaku, takže perfektní timing, jenže bylo třeba koupit lístek. A ten se dal koupit přes slovenského mobilního operátora nebo jako jednodenní jízdenka u průvodčího za čtyřnásobek běžné ceny. Pokladna nádraží otevře až za dvacet minut po odjezdu vlaku a ačkoliv tam obsluha byla, rozhodně odmítla vstupenku prodat. S Jakubem jsme usoudili, že jsme vystoupili správně na Slovensku, což se pozná podle tradiční slovenské pohostinnosti a na rozdíl od skupiny turistů nováčků jsme se rozhodli nasnídat, převléknout, přebalit věci. S Jakubem jsme měli nakoupeno na snídani, pak hromadu vody bylo potřeba přelít do softflašek a camelbagu, užívali jsme si to, zatímco ta skupinka vykřikovala "oni nám snad ten lístek neprodají" v době, kdy už bylo transportabilně vymalováno a my s Jakubem jsme si v klidu v hale čistili zuby a pročítali uvítací cedulku, kterou pro nás pan Kotleba přichystal.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizb4AO595Adf2Qb5DWRpvIJzmO1kpacz_OA3o52dMbaGjQkpZYFVb9P_2J2jHe6AbowNf5YSVuei-8GCnp5VkqGT5ItunE02mrQQ5jYpcTbJpVb8pnRwko60PnDLIkNQSrmclBgIO7lRot/s1600/IMG_20170622_054640.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizb4AO595Adf2Qb5DWRpvIJzmO1kpacz_OA3o52dMbaGjQkpZYFVb9P_2J2jHe6AbowNf5YSVuei-8GCnp5VkqGT5ItunE02mrQQ5jYpcTbJpVb8pnRwko60PnDLIkNQSrmclBgIO7lRot/s400/IMG_20170622_054640.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
O hodinu později jela další zubačka, na tu už byla otevřená pokladna, takže jsme vystoupali na Štrbské pleso. Dobírali jsme ještě trochu vody a omývali se na místním WC, přiběhla toaletářka, požadovala třicet eurocentů, leč neměla na pětieuro zpět, vznikla hezká scénka, kdy jsem vesele skasíroval několik slováků o 40 centů a těmi deseti rozdílu jsem vyplácel naši úhradu, na což paní koukala dost nevěřícně. Jakub navrhoval, že zdrhneme, ale nakonec jsme se usnesli, že se dneska naběháme dost. A byla to pravda.<br />
<br />
Čeští kolegové debatují situace s medvědy, paní toaletářka dostává záchvat smíchu, kde prý to vzali, že tu žije šedesát let a nikdy ho neviděla, leda tak kamzík ... Vysvětluje se, že to psali v Blesku, což mě uklidňuje, to tutově nebude pravca.<br />
<br />
Ze Štrbského plesa začíná cesta na Ostrvu, což je hora o výšce 1984 metrů n.m. od Popradského plesa z výšky 1494 metrů nad mořem, tedy převýšení nějakých 500 metrů. Je to stoupání něco přes dva kilometry, přesně to nevím, protože Garmin byl z těch serpentin nahoru tak zblblý, že uprostřed se rozhodl je ignorovat a do mapy mě hodit kolmo do svahu. To bych samozřejmě nevyběhl, už tak to bylo o hubu a stěna Ostrvy je prostě ... stěna.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYmCiYbGfyQOkf7xYc9GmYxvksjHrubIRoSzjOLmCBrwEPJKwwUoqM-Hp7NthbmM__sJ9X8MS5bCXDx2_nCYs_atCV1Er_WNdE6slANBhP2w71XUnghT73czchjMGUlDTa1SNvvFbkGTwF/s1600/IMG_20170622_071855.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYmCiYbGfyQOkf7xYc9GmYxvksjHrubIRoSzjOLmCBrwEPJKwwUoqM-Hp7NthbmM__sJ9X8MS5bCXDx2_nCYs_atCV1Er_WNdE6slANBhP2w71XUnghT73czchjMGUlDTa1SNvvFbkGTwF/s400/IMG_20170622_071855.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jakub nehajluje, ukazuje, kam jdeme. Hora je tak vysoká, že už se na fotku nevešla...</td></tr>
</tbody></table>
Abych to shrnul, výběh na Ostrvu řádně prověří, jak moc se člověk v polabské nížině naučil běhat do kopců.<br />
<br />
Tady se asi hodí poznámka k tomu běhání. Mám v paměti tatranské chodníky - kameny vyskládanou cestu. A tak jsem soudil, že to bude tvrdé, ale v pohodě. Buďto je paměť z dětství milosrdná, nebo jsou ty chodníky v horším stavu, ale běhá se mi po nich extrémně špatně. Málokterý kámen je naplacato, takže buďto běžíte drobnými krůčky, což je únavné, nebo skáčete - a to je také únavné. Nebo našlapujete na hrany různě otočených kamenů, což promasíruje chodidla a je to také únavné. Takový běh prověří všechny svaly a také boty. U mých NB1210 jsem například nějak rozdrbal pogumované špičky, vypadá to, jako bych je vzteky okousal.<br />
<br />
Samotnou otázkou je tempo. Po pravdě v takových horách se dá běhat jen kousek, delší trasy vydrží jen extrémně trénovaný člověk. U prudkých výstupů, jako je ten na Ostrvu se jen jde, menší stoupání jsou rychlá chůze a hopsání. Pokud se pohrdavě ušklíbáte, co je to asi tak za běh, tak pořád se pohybujeme na dvojnásobku průměrné rychlosti běžného turisty a to nepočítám jeho zastávky.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAfRdl-F1w88TDvTQj6XgdGec_TkZbMfjH6GrWqBeGOjCc9MfhLqla_iFXVATmjhtkoPx9nrLGSk1o3ly09wOl2lHkgW881SmCl1UgooBpOLQ77BPIuztQ69eWQZZWHLRJqeuWEpe8x6If/s1600/IMG_20170622_075656.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAfRdl-F1w88TDvTQj6XgdGec_TkZbMfjH6GrWqBeGOjCc9MfhLqla_iFXVATmjhtkoPx9nrLGSk1o3ly09wOl2lHkgW881SmCl1UgooBpOLQ77BPIuztQ69eWQZZWHLRJqeuWEpe8x6If/s400/IMG_20170622_075656.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tímhle se běží nahoru, to je ta nejlepší část povrchu, kde jsem zvládl fotit za běhu...</td></tr>
</tbody></table>
Výstup na Ostrvu mi trval 43 minut, Jakub to dal o šest minut rychleji, rekord na Stravě je něco přes 23 minut - a oficiální odhad na sloupech je myslím něco přes hodinu, jenže tyhle časové odhady v Tatrách mi přišly spíš na hranici našeho běhu než na hranici možností běžného turisty, takže dosti optimistické.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLbneWMYSnOvYy4Lzl9bpFQ4ECa9haE9gmsG3E2HI5fSE-MQCbMOAG7QXSFMrFwvTNpClc1LyloeLiK7NAGcdyKzfheK7JRr7xCVoJyooPnkn3zVGBvr7lkX-RRt9cL0D83J2eDxERXR8I/s1600/IMG_20170622_072646.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLbneWMYSnOvYy4Lzl9bpFQ4ECa9haE9gmsG3E2HI5fSE-MQCbMOAG7QXSFMrFwvTNpClc1LyloeLiK7NAGcdyKzfheK7JRr7xCVoJyooPnkn3zVGBvr7lkX-RRt9cL0D83J2eDxERXR8I/s400/IMG_20170622_072646.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tatranský chodníček - na fotce to vypadá asi líp, než v nohách :)</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
Na druhou stranu, skupinka Čechů, která s námi přijela RegioJetem, se nás při pohledu na naše pidibatůžky ptala, kampak jdeme. Ukázalo se, že máme v plánu stejnou trasu, jako oni, jenže to, co my dáme na den, oni plánují na čtyři dny.<br />
<br />
Při výstupu na Ostrvu si oblékám větrovku. Vane tak studený a prudký vítr, že bych se opravdu prochladil, navíc už mám propocené tričko, takže lehká větrovka pomáhá. Naštěstí ji mám na batohu připnutou a dostávám ji dolů jedním hmatem.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXjXa2lYFHbcHA1KlJfNdHCqKTdhdpSnShqIqB3omJf25zGfQsV8NCRhW3m_ayak_2LzLv6KJFRNmvJXXcl7MfXXRN-HOCncuVHnYlR7fU7JPtUQVzI0sxUn3AYMwV1aoZ2J7U86F9oS78/s1600/IMG_5864.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="504" data-original-width="999" height="201" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXjXa2lYFHbcHA1KlJfNdHCqKTdhdpSnShqIqB3omJf25zGfQsV8NCRhW3m_ayak_2LzLv6KJFRNmvJXXcl7MfXXRN-HOCncuVHnYlR7fU7JPtUQVzI0sxUn3AYMwV1aoZ2J7U86F9oS78/s400/IMG_5864.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Takhle mě na Ostrvě blejsknul Jakub... </td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiepmugJ_vRqeVW1CM2SbWM3HFGAlHbPSYlMgFN2g7jmWY6jFM5m47JDOYfdR1t4kKxv2wqQnUQ5G5BXDSwC5KcEBZs4l7yRX09x1ROMllesUdoWN1CVBfW4H6gvRVNgo17kMKMN4oxH4pZ/s1600/IMG_20170622_080909.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiepmugJ_vRqeVW1CM2SbWM3HFGAlHbPSYlMgFN2g7jmWY6jFM5m47JDOYfdR1t4kKxv2wqQnUQ5G5BXDSwC5KcEBZs4l7yRX09x1ROMllesUdoWN1CVBfW4H6gvRVNgo17kMKMN4oxH4pZ/s400/IMG_20170622_080909.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">A už jsme nahoře ... zleva šajní slunce, zprava ostrý studený severák... </td></tr>
</tbody></table>
Z Ostrvy se běží tři kilometry mírným sestupem k Batizovskému plesu. Je to teoreticky po vrstevnici po chodníku Tatranské magistrály, většinou tedy po kamenech. Zatím mě to ještě nenudí, ta chvíle ale jistě přijde.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWZemXOjz8oaQKJ-siJfMkq6CjFuTcxQidWzeYbOO_NWqLnGAJzVn8aM3iAnOZMVh0eHWBx80LT9yV1uKp6JGTbG8K40TZErlDMfNMIb3dy6Ie-OhyphenhyphenNue6HomNt9ky6G86dK2EPut5o5hY/s1600/IMG_20170622_083218.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWZemXOjz8oaQKJ-siJfMkq6CjFuTcxQidWzeYbOO_NWqLnGAJzVn8aM3iAnOZMVh0eHWBx80LT9yV1uKp6JGTbG8K40TZErlDMfNMIb3dy6Ie-OhyphenhyphenNue6HomNt9ky6G86dK2EPut5o5hY/s400/IMG_20170622_083218.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Podle mapy je to cesta.</td></tr>
</tbody></table>
Točím to po úbočí Dromedárova chrbátu směrem na Slezský dům u Velického plesa. Krásné výhledy do krajiny vystřídají neméně krásné výhledy na pleso - a ten Slezský dům je docela vkusná stavba. Potkáváme se s Jakubem, ten vybíhá dále. Já si dávám Rádlera a vidím, že prodávají malé Tatratea lahvičky, tak si jednu beru na památku. Za chvíli vyrážím na Hrebienok, což je vlastně trvale cesta z kopce. Jenže ten chodník, to je spíš překážková dráha.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtQZ3iWAhJIU9uYSUd11ylX0wNyj8omxqCpv-QhJlhrRmQsBHEbsl3VSW4rMkCaCmEVCMeRn8meaN7X4c6oeV7U2OHNe8nO1zHtnxOuzGfkJUOrWf0B2iAgOwhV3M9CCqpxEF6_ruDrrsz/s1600/IMG_20170622_094716.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtQZ3iWAhJIU9uYSUd11ylX0wNyj8omxqCpv-QhJlhrRmQsBHEbsl3VSW4rMkCaCmEVCMeRn8meaN7X4c6oeV7U2OHNe8nO1zHtnxOuzGfkJUOrWf0B2iAgOwhV3M9CCqpxEF6_ruDrrsz/s400/IMG_20170622_094716.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Slezský dům, sbíhá se k němu do dalšího sedla mezi kopci. </td></tr>
</tbody></table>
Po desáté hodině se totiž začínají množit turisté v protisměru, někteří se na chodník se mnou vejdou, jiní jdou ve dvojicích a trojicích tak roztahaní, že je problém je minout, neumí udělat prostor na proběhnutí a jen vykuleně čučí, jak se k nim blížíte, i když je jasné, že jejich trojici nemáte jak oběhnout.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBdHCSlhb0lwflxbjrWuQsWeM5D48F2nj2zC76tWy1bQfmV-iTK-4_77IdEt1SXGJZDBnRJeYyPU2OWUQLrE106DFH31aIvNWs2Dy15Ag0IfIL9pcHi9FSqgFharOG9HziuYfFrHa5Fhg3/s1600/IMG_20170622_124939.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBdHCSlhb0lwflxbjrWuQsWeM5D48F2nj2zC76tWy1bQfmV-iTK-4_77IdEt1SXGJZDBnRJeYyPU2OWUQLrE106DFH31aIvNWs2Dy15Ag0IfIL9pcHi9FSqgFharOG9HziuYfFrHa5Fhg3/s400/IMG_20170622_124939.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
Kromě toho chodník znamená stále více skákat, slézat malé skalky a suťová pole. Je to pro mě dost náročné, klouby tím trpí a navíc je potřeba pořád dávat pozor. Hned u Ostrvy jsem si málem dal pěkne na hubu, když jsem pojal nápad pozřít tyčinku za běhu. Jak jsem se chvíli nesoustředil, kam šlapu, blbě jsem došápl a málem přeletěl z rantlu cesty dolů. To samé pokus obléknout si větrovku - bylo potřeba zastavit. Začíná mě ten chodník dost štvát, nepohybuju se po něm nijak rychle a mám dojem, že bych zvýšením rychlosti jen odrovnával klouby. Vůbec se to nedá srovnat s běháním po hliněných cestách v Alpách nebo Krkonoších, i výběh na Ještěd je pro mne podstatně pohodlnější, než pohyb po Tatranské magistrále. <br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkyq30bm7Pd5QrJE2SkHyuJ6xdt1YSICO4K0nsKu5UTaptCrfUTAOB5XsdNal_q3Eh5OReZRwmUr7PdMSirgG2_r3OWz6Lb7Kfpt4XfVzJioOzG9d6Q2nLJihw4VhAFWG3P0pBHV7D786a/s1600/IMG_20170622_105900.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkyq30bm7Pd5QrJE2SkHyuJ6xdt1YSICO4K0nsKu5UTaptCrfUTAOB5XsdNal_q3Eh5OReZRwmUr7PdMSirgG2_r3OWz6Lb7Kfpt4XfVzJioOzG9d6Q2nLJihw4VhAFWG3P0pBHV7D786a/s400/IMG_20170622_105900.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Občas se běží lesíkem. </td></tr>
</tbody></table>
Na Hrebienku se znovu potkávám s Jakubem, zrovna dobral vodu a vybíhá, aby stihnul na Ždiar. Já už mám před sebou posledních sedm kilometrů na Skalnaté pleso, takže si plním sen a objednávám si k obědu (bude dvanáct!) brynzové halušky, zelnou polévku a radlera. Mahlzeit, povím vám, na horském vzduchu vytráví.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt6tcBn-6S_FwiudHSqAt1wdAv1G4bFfsRZYquYo3UkF_YeVolOMMVR5UJuEGxALSNc39gojT7gyb6PwFjHBc09UZDQcSbK8AtGhit1q0QLAkbGiEj7o8I5ck1pR6umiMe22muDusXTr4X/s1600/IMG_20170622_140731.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt6tcBn-6S_FwiudHSqAt1wdAv1G4bFfsRZYquYo3UkF_YeVolOMMVR5UJuEGxALSNc39gojT7gyb6PwFjHBc09UZDQcSbK8AtGhit1q0QLAkbGiEj7o8I5ck1pR6umiMe22muDusXTr4X/s400/IMG_20170622_140731.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">To už jsem pod Lomnickým štítem na Skalnatém plese ... </td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5jdT3iqXcv7Xt_0QBJipgjppW39p7KhxPm8sneEZeKLNFOGt9jU3x-bKLsYRi4l7d-Qz6sQv3lxj1ncoCXbnKrpQup9vjnxxison66TFJ8WwA94PnkKiIFA1gCNN8bTlOdAszVbM3GZpD/s1600/IMG_20170622_140719.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5jdT3iqXcv7Xt_0QBJipgjppW39p7KhxPm8sneEZeKLNFOGt9jU3x-bKLsYRi4l7d-Qz6sQv3lxj1ncoCXbnKrpQup9vjnxxison66TFJ8WwA94PnkKiIFA1gCNN8bTlOdAszVbM3GZpD/s400/IMG_20170622_140719.jpg" width="300" /></a></div>
<br />
<br />
Dobírám vodu a po dvaceti minutách mažu dál. Sedm kilometrů oficiální směrovky odhadují na dvě hodiny. Nakonec mi to trvá něco přes hodinu, na magistrále už je fakt velký provoz a co chvíli se prodírám skupinkami turistů v protisměru.<br />
<br />
Protože jsem si vypnul hodinky na oběd, samozřejmě je zapínám s kilometrovým zpožděním, ale už tak jsem si v tom udělal hokej. Nakonec dobíhám ke Skalnaté chatě pod plesem (jestli si dobře pamatuju jméno) a končím. Vypadá to tam lákavě, objednávám si velkou limonádu a velké pivo. Pán se ptá se zájmem, odkud jsem se vypravil, tak mu to říkám. Ptá se znovu, že nemyslí, kde bydlím, ale odkud jsem vyšel. Potvrzuju Štrbské pleso. Namítá, že to je skoro třicet kiláků, já souhlasím, však jsem se taky proběhl. Podivuje se, takových tam mnoho nemívá. Většinou vyjedou lanovkou na Skalnaté a jdou dolů na Hrebienok, odkud mizí do údolí. Mě zajímá opačná cesta, lanovkou se vydávám do Tatranské Lomnice, kde mi ujíždí před nosem vlak do Popradu, kde máme sraz s Jakubem.<br />
<br />
V tu dobu totiž už pěkně pajdám. Jak jsem se rozseděl, pěkně mi zatuhlo levé koleno a v podstatě nemůžu nohu ohýbat. Předpokládám, že přílišná zátěž, něco podobného, jako se mi stalo po šedesáti kilometrech kolem Mácháče. Dopajdám z lanovky na vlak, za hodinu jede další, naproti je cukrárna, tak posedávám u kapučina a zaslouženého dortíčku, který sním bez jediné výčitky.<br />
<br />
Mezi tím volá Jakub, seběhnul jinam, než měl v plánu, kvůli lepší dopravní obslužnosti, takže se v Popradě sejdeme v podobném čase. Nakonec jsem u aquaparku o půlhodinku před ním i přes své pajdání. Potřebujeme si dát sprchu a koupel. Jenže vstupenka je za devatenáct éček. Pokud se smíříme jen s plaveckým bazénem, tak za tři a půl. Smiřujeme se okamžitě, dáme si pořádnou sprchu, pár temp v bazénu. Jakub dostává křeče do nohou, mě to koleno zatuhlo parádně. Mám jednu dávku gelu, ale šetřím si ji na noc do vlaku.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPdp9iUTpGauHh88smOfERut7KjI3RX_iKe5Ln4tGSPN0b2IkcEpUShcLfjtT5Mm7VGkXyJ8LTHVKi6LAjmxoaMaE2XLLD8yG9Hbwti8trwpxz-rGyM8crAe1Tu3ZtVDv_3zB31DsU3q_P/s1600/IMG_20170622_143010.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPdp9iUTpGauHh88smOfERut7KjI3RX_iKe5Ln4tGSPN0b2IkcEpUShcLfjtT5Mm7VGkXyJ8LTHVKi6LAjmxoaMaE2XLLD8yG9Hbwti8trwpxz-rGyM8crAe1Tu3ZtVDv_3zB31DsU3q_P/s400/IMG_20170622_143010.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Takhle od spodní stanice lanovky ty kopce ani tak nevypadají, ale pod tím nejvyšším jsem byl. </td></tr>
</tbody></table>
Jdeme na slavností rekapitulační večeři na náměstí, vlak domů nám jede ve 22:40, takže můžeme tři hodiny čekat na nádraží, nebo najít útulnější místo, například bar s dostatkem gintoniku.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8pDfmUFG7xS5iOo7M9PftFvX-VTvQArHNf8927BhM2xMkvtnku4TKEnbPdBB65JSNW-S6yUNenJRHRexvhtM-JqEQfq2wrKJW32OImMsjczl1dm6FDOWDx7zOg6mh1W0xlxR4p3u3_MjY/s1600/8c6c75cc03df2d475e5866de36b7ea78.0.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="600" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8pDfmUFG7xS5iOo7M9PftFvX-VTvQArHNf8927BhM2xMkvtnku4TKEnbPdBB65JSNW-S6yUNenJRHRexvhtM-JqEQfq2wrKJW32OImMsjczl1dm6FDOWDx7zOg6mh1W0xlxR4p3u3_MjY/s400/8c6c75cc03df2d475e5866de36b7ea78.0.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kalíme v báru ze všech sil. </td></tr>
</tbody></table>
<br />
Vlakové kupé máme o něco chladnější, než cestou sem, dáváme si po jednom tradičním cideru a ucucáváme tatratea. Akce se vydařila a do Prahy dorážíme s hodinovým zpožděním, dost včas na to, abych si připravil věci na poradu.<br />
<h3>
Ponaučení?</h3>
Formát akce rychlého úderu se velmi osvědčil a jen litujeme, že podobně se vlakem nelze dostat třeba do Alp. Vyplatila se pečlivá příprava a důsledné zvážení, co mít s sebou. Jen mikinu jsem vlastně neužil, oblékl jsem ji až v baru, kde to přechladila klimatizace, ale počítal jsem s tím, že je pro případ bláznivého počasí. Také jsem vůbec neupotřebil papírovou mapu, stačila ta v mobilu.<br />
Co mě roztrpčilo hned na začátku byl můj trailový batoh. Dlouho jsem uvažoval, jaký si koupit, nechtělo se mi jít do Salomon vest v ceně kolem tří tisícovek, takže jsem nakonec v Decathlonu koupil za devět stovek ten jejich Kalenji. V podstatě naprostá nespokojenost, u níž se někdy zastavím, půjdu ho vrátit, jestli to půjde. Hlavní důvod: vůbec mi nesedl. Jsem rozložitější postava, je dělaný na užší záda, já si od něj rozedřel ramena, ale to se dalo zjistit až časem. Uvidíme, jak to vezmou.<br />
A do třetice: zdá se mi, že už to mírně přeháním a běhám přes hranu toho, co si můžu dovolit. Jak po mácháči tak po Tatrách se mi ozývají dost výrazně kolena, což znamená, že na pár dní zase z běhání vypadnu, než se to uklidní. Je potřeba to víc natrénovat, víc zhubnout, víc se naučit v terénu běhat, ale taky musím říct, že terén Tater mě nijak moc netěšil. Krajina krásná, ale ten chodník je na běhání nepříjemný, člověk musí pořád dávat pozor, kam šlape, není možné se kochat krajinou. Samozřejmě, že to člověk nezjistí, než to nezkusí, takže Tatry absolvovány, ale že bych se sem musel vracet a pilovat časy, tak to zase ne.<br />
PS: V Tatrách už je fest vidět, jestli nakoupené vybavení je kvalitní. Vlastně všechno až na batoh obstálo na výbornou, jedinou výjimkou je kšilovka Asics, kterou jsem koupil těsně před během a moc neotestoval. Je nízká, takže mi blbě drží na hlavě, bere mi ji vítr, neodvádí vodu, ve třetině cesty ji cpu do batohu a dlabu na to, jestli ji náhodou netratím. Za necelé tři stovky marná koupě.<br />
<br />
Jen tak pro porovnání, výsledná cena cca do 2000 Kč, přičemž 1200 Kč doprava vlakem, 300 Kč jídlo, 200 doprava v místě, 120 Kč bazén, 200 Kč pojištění.<br />
<br />
<b>Výsledek: </b>cca 27 kilometrů běhu, 1500 metrů převýšení. Čas jsem nepočítal.Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com8Vysoké Tatry, Slovensko49.137508 20.2182305999999748.805379499999994 19.572783599999969 49.4696365 20.863677599999971tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-63477870535789325412017-06-16T08:53:00.001+02:002017-06-16T08:53:12.490+02:00O vztahu kvality a ceny u běžeckého vybaveníKdyž jsem začínal běhat, hodně jsem řešil, jaké si mám koupit funkční tričko. Tradičně mě mátlo cenové rozpětí 200-2000 Kč a chtěl jsem to pojmout nějak zodpovědně. Nakonec jsem přijal za své radu z jednoho článku o vybavení: jsou parametry, které jsou zásadní (třeba funkční materiál). A pak parametry, které ocení až intenzivní běhálista.<br />
<a name='more'></a><br />
A tak je to u běžeckého vybavením se vším. Čím déle v něm běžíte, tím více oceníte vylepšení. Když začnete běhat desetikilometrové trasy, je každé funkční tričko dost dobré. A vlastně každé ponožky dost dobré. I ty levnější běhací boty stačí (záleží na hmotnosti běžce ovšem). Kalhoty - pět kilásků dáte v džínách, desítku klidně v teplákách nebo pyžamu (tam už džíny dřou). Bazírovat na tom, že musíte mít to nejlepší, je naprostý ekonomický i mentální nesmysl. Zbytečně se začnete vázat na funkci oblečení, místo na běh samotný.<br />
<br />
Teprve s tím, jak roste čas strávený v běhu a vzdálenost jím zdolávaná, začíná jít o detaily. Je to tak všude. Softflašky na vodu: ty levné mají úzké hrdlo, dražší mají široké, aby tam rychle šlo nalít vodu. Ušetříte deset vteřin na občerstvovačce a dvě tři stovky při nákupu. Deset vteřin je při závodu, kde si musíte vzít softflašku zpravidla nepodstatných. Zpravidla. Pro špičkové sportovce ne.<br />
<br />
Když jsem běžel šedesátku na mácháči, dobře jsem si před tím ozkoušel ponožky. Koupil jsem si nějaké drahé (samozřejmě ve slevě), kompresní najky. Základní výhoda? Za celých šedesát se mi neshrnuly, zatímco levné ponožky se mi už při deseti kilometrech někde blbě v botě poskládají a na dvacátém kilásku to začne dřít. Dobrá velikost a kvalitní sklad i střih je na dlouhé trati znát.<br />
<br />
Všimněte si na závodech, že je zpravidla vedou ti největší "hastroši". Když opomenu závodníky sponzorované nějakou značkou, ti nejrychlejší nosí staré věci, žádné novotou zářící zázraky moderního sportinženýrství. Důvod je prostý: to oběhané, onošené a seprané mají dlouho, důvěrně se s tím kusem znají a vědí, co od něj čekat. Na závodě se zbytečně neriskuje, že vás bude škrábat trencle nebo rozdírat hydrapack. Brát si vyzkoušené je racionální volba a nové kousky se nejprve otestují při tréninku, čímž se ale taky postupně otahají. Novotou svítící kousky mají začínající běžci a ti, kdo běhají méně - nedávno nakoupili nebo věc ještě neoběhali.<br />
<br />
Co jsem úvahou chtěl říct? Na začátku běhání nemá smysl sahat po drahých věcech. Ano, jen to nejlepší je pro vás dost dobré, určitě tu hlášku znáte a rozhodně nechcete, aby vás brzdilo tričko. Jenže tričko vás bude brzdit jen v případě, že bude vyloženě mizerné, žádný podstatný čas vám ale lepší model nenažene. Až při vyšším výkonu oceníte drobné vychytávky, kterých si při pětce - desítce v parku nevšimnete. Lepší střih, promyšlenější šití, funkce, zvláštní úprava materiálů jako nesmekavé pogumování na kratasech, které umožní se do nich zapřít rukama při výšlapu atd. Do té doby zbytečně přeplácíte za něco, co nevyužijete. A dost možná naopak minete něco, co pro zkušeného běžce není důležité, do vyšších modelů to nepřijde, ale začátečníkům to pomůže.<br />
<br />
Berte to jako moji soukromou filipiku proti tendencím kupovat si to nejlepší a nejdražší. Když začínáte běhat, sahejte po kvalitním, ale levném. Oblečení z Lidlu na deseti kilometrech je dobré dost. Ultra v něm ale nedávejte.<br />
<br />
<i>(Věnováno Jirkovi, který mi rozmluvil <a href="https://www.temposport.cz/termo-triko-on-off-s-kratkym-rukavem-p2153/?cid=44">koupit si tričko za dva litry</a>, abych vyzkoušel ultrapatentní větrání on-off efektem se slovy: To bude nějaká kravina, ne?)</i><br />
<br />Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-11502821415542077992017-06-10T22:01:00.000+02:002017-06-13T06:32:29.951+02:00Okolo vlasti 2017: Závod, kde jsem se ujal vedení, o vyhřezlé míše a grandiozním závěruOkolo vlasti je takový luxusní, jen mírně punkový běžecký závod. Najdete tady všechno, co máte rádi na posh akcích typu Pražský maraton: skákací hrad pro děti, fajnové občerstvení po trase, ozvučení i s moderátorem a taky řádnou sprchu po doběhu. Punkovost spočívá v tom, že tu sprchu vyřešíte tím, že hupsnete do požární nádrže (což jsem nakonec nedal), chybí tu celebrity všeho typu, občerstvení podávají babičky, jimž probíháte přes dvůr (a masivně vám fandí). Je tu běh pro děti, běh do stacionář Tereza, kros pro ty, koho nudí delší trasy a radši si dají něco terénního nebo půlmaraton pro ty, co je delší trasy nenudí, ale nemusí brutální kopce (takže je tu jeden, maximálně dva či tři).<br />
<a name='more'></a><br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzJl4wt5ww97ORsW1VUL7HH0AMUfmCGdYxqrWyt86sSji8exhYoXAifB8T9lRzFgpjt3iqBDwunqbLciH0aLs4Z37f9YUMjJSyI4gxITDL-kujgnl6um1KnvOSrI28VeaLcgigZ5V2lWOF/s1600/IMG_20170610_132742.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzJl4wt5ww97ORsW1VUL7HH0AMUfmCGdYxqrWyt86sSji8exhYoXAifB8T9lRzFgpjt3iqBDwunqbLciH0aLs4Z37f9YUMjJSyI4gxITDL-kujgnl6um1KnvOSrI28VeaLcgigZ5V2lWOF/s400/IMG_20170610_132742.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vpravo bazén a registrační místo, vlevo posezení a za ním skákací hrad pro děti :)</td></tr>
</tbody></table>
Dal jsem si půlmaraton a zjevně to byla dobrá volba. Už po proběhu vesnicí jsem se docela nečekaně dostal do vedení startovního peletonu, což mě zmátlo. Situace se vysvětlila za chvíli: skupina borců co byla ve vedení původně přede mnou, letěla tak rychle a vysoko nad zemí, že přehlédli uhýbací šipku a zakufrovali. Já šipku nepřehlédl, zahnul a pár set metrů se těšil z pocitu vedoucího pořadí, než se přese mne převalila letka potracených stíhačů, kteří mezi tím nabrali kiláček ztrátu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_3OQozNCswrZxS13ePYvqiXQ2533IGXpOdb6KH688Qqr1KInMi_N9uR_B7kjW2uGwOF-H5NX-oFuam4_VAsSLS0tOSxGk9kH4sWh1L-24oxyknjJYMiyUQWDQb-Kzo2jx-9lRZuSgT6sN/s1600/20170610-11-03-22-M.Smija%25C2%25A92017_0101.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1001" data-original-width="1500" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_3OQozNCswrZxS13ePYvqiXQ2533IGXpOdb6KH688Qqr1KInMi_N9uR_B7kjW2uGwOF-H5NX-oFuam4_VAsSLS0tOSxGk9kH4sWh1L-24oxyknjJYMiyUQWDQb-Kzo2jx-9lRZuSgT6sN/s400/20170610-11-03-22-M.Smija%25C2%25A92017_0101.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">To je teprve průběh Vlastiboří, krátce po startu. </td></tr>
</tbody></table>
Musím souhlasit s tím, že trasa byla obrovsky rozmanitá a skutečně kochací. Běželo se po loukách, údolími, kopci a roklinami. V jednu chvíli jsme běželi souběžně s dálnicí na Liberec (ne, žádné auto jsem nepředběhl), pak jsme zase běželi podél trasy vlaku na Liberec (ano, pochopil jsem, proč z téhle trati nikdy žádná rychlodráha nebude), proběhli kolem ozdravovny, prostě komplexní terénní nabídka snad s výjimkou lavinových polí.<br />
<br />
Výhodou trasy bylo, že se dalo kochat i za (na moje poměry) slušné rychlosti. Kopce byly běhací, seběhy nikoliv ozlomvazové, prostě tak akorát na to, abyste měli dobrý dojem z rozmanitosti. Po cestě byly čtyři občerstvovačky, takže jsem vsadil na dotankování na nich a rozhodl se neběžet s lahví vody, což jsem dobře udělal. Běžel jsem nakonec jen s gelem v kapsičce a tím jsem si přivodil tu vyhřeznutou míchu.<br />
<h3>
Vyhřezlá mícha - já jsem skvělý diagnostik!</h3>
Všiml jsem si toho někde na sedmém kilometru, když jsem načínal první gel. Prostě jsem měl totálně rozedřený záda na ploše velikosti mexického dolaru. Taková solidní díra do zad. Hned mi hlavou proletěly všechny varianty, co se mohlo pokazit, jak už to tak u mě bývá, přičemž za nejpravděpodobnější jsem považoval to, že mi vyhřezla mícha spolu s páteří. Naštěstí se záhy ukázalo, že nejde o páteř, ale o to, že v kapsičce, kterou jsem si dal pod kraťasy, se mi vyboulily gely a mobil a guma kraťasů mi tu bouli přimáčkla na záda tak, že mi vydřely do zad tu díru. Stačilo gely ujíst, přehodit, kapsičku přesunout a bylo po problému s míchou. Vlastní medicínská genialita mě potěšila!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqT1RUv1Lqrivs04k4__6CZTPVCoeAqnUOFMtBOXTbWLz5UyfkaOO2OvTjXP4hUHoyFx5x67UU8onsqiLONrg88peF6Le9e0YfTBEwy03Z8Q-YsO3nRyzyKWMzpmsIHfLfEu15Tr4DLGYI/s1600/20170610-11-25-56-M.Smija%25C2%25A92017_0248.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1001" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqT1RUv1Lqrivs04k4__6CZTPVCoeAqnUOFMtBOXTbWLz5UyfkaOO2OvTjXP4hUHoyFx5x67UU8onsqiLONrg88peF6Le9e0YfTBEwy03Z8Q-YsO3nRyzyKWMzpmsIHfLfEu15Tr4DLGYI/s400/20170610-11-25-56-M.Smija%25C2%25A92017_0248.jpg" width="266" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrWHo50r7lcmEclis9PVjl3hYvj8yjjEf0o5T4Yrud2CpnqZryYFWjbGpTszGA6rKBjDevLhgF4dOjx0lnk9YKXWddrABXOQb3rvuizltCdGeew9OVfhcp1zK3xYGkNnos1xZ3zY_78bUd/s1600/20170610-11-25-42-Z.Mikula%25C2%25A92017_0178.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1001" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrWHo50r7lcmEclis9PVjl3hYvj8yjjEf0o5T4Yrud2CpnqZryYFWjbGpTszGA6rKBjDevLhgF4dOjx0lnk9YKXWddrABXOQb3rvuizltCdGeew9OVfhcp1zK3xYGkNnos1xZ3zY_78bUd/s400/20170610-11-25-42-Z.Mikula%25C2%25A92017_0178.jpg" width="266" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sychrovský park: na kontrolní otázku, co uděláme, když bude zadní brána zavřená, odpověděl spoluběžec, že buďto uděláme z půlmaratonu krosový závod, nebo půlmaraton plus tři kiláky... </td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
A taky mě napadlo, že by se vyplatilo koupit si tričko s kapsičkama na gely nebo alespoň opravdovou ledvinku, protože ta moje je fakticky pouzdro na skryté doklady a rozhodně se do ní nemá dávat víc, než prachy a pas při návštěvě nebezpečné destinace (Václavák atd).<br />
<br />
Zajímavé bylo proběhnutí zámeckým parkem na Sychrově. Jednak se mi to nestane často, druhak tam bylo moře lidí, kteří koukali dost překvapeně, vstupenku nebylo třeba si kupovat. Kromě toho tu byla občerstvovačka, značně dobře vybavená, než se ukázalo, že je to bufet nějaké svatby, ale musím říct, že jsem si nepřišel mezi svatebčany příliš extravagantně oblečen, naopak můj ohoz patřil mezi usedlejší kreace (i přes to číslo na břiše).<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqJdwiQZyyFRWL7XzJzxXBdzX1re0LS0OV_IAgkYwEsssXJp5d7xvAwWbVuoFAIW59dYKqCWGQ0xtq13kqo-aikix4BScjm6ewOOD3D_Sei3bbAZB1r84e2fzQ8_C-3W9GCAxnlZd_400r/s1600/20170610-12-05-16-Z.Mikula%25C2%25A92017_0270.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1500" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqJdwiQZyyFRWL7XzJzxXBdzX1re0LS0OV_IAgkYwEsssXJp5d7xvAwWbVuoFAIW59dYKqCWGQ0xtq13kqo-aikix4BScjm6ewOOD3D_Sei3bbAZB1r84e2fzQ8_C-3W9GCAxnlZd_400r/s400/20170610-12-05-16-Z.Mikula%25C2%25A92017_0270.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">V pozadí železniční most, vše oku lahodící (až na běžce)...</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_yYrHqoEV8GJQ3yOm_6FX2xyjZFHcGKRn0zpmV_egi040QFqvH7KzdkN3e4XVQ9mCkRgZIlM6Ukw83Ten0XlaNR3_7aOIVO_0ntgk-ksYJgloHQay6yZcBcyzNlILcuO2sI8QddygZJfa/s1600/20170610-12-05-16-M.Smija%25C2%25A92017_0370.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1001" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_yYrHqoEV8GJQ3yOm_6FX2xyjZFHcGKRn0zpmV_egi040QFqvH7KzdkN3e4XVQ9mCkRgZIlM6Ukw83Ten0XlaNR3_7aOIVO_0ntgk-ksYJgloHQay6yZcBcyzNlILcuO2sI8QddygZJfa/s400/20170610-12-05-16-M.Smija%25C2%25A92017_0370.jpg" width="266" /></a></div>
<br />
<h3>
Velké závodní finále, jak má být</h3>
Zmíním ještě finále závodu, protože ani to se mi ještě nestalo. Abyste mi rozuměli. Celou tu trasu jsem se přetahoval o pozici s pěticí lidí, nakonec jsem všem až na jednoho zdrhnul. Ten poslední pán se mě držel jako klíště, v kopci před Sedlíšťkou mě trhnul, protože kopce mu prostě šly, jenže na rovině jsem byl lepší a z kopce jsem měl víc morálu to pustit, takže ještě v Sedlíšťce jsem ho zase předběhnul a vybudoval si stabilní třicetimetrový náskok, což kilometr před cílem znamenalo, že když se něco nevylágruje, nemá moc šanci. Mírně jsem se bál, aby mě nedal v nějakém menším kopci před cílem, jenže kopec před Sedlíšťkou je stometrové a docela ostré převýšení a to už se neopakovalo. Měl jsem to v kapse.<br />
<br />
Pak jsem si málem dal na hubu, jak jsem se o něco trhnul nohou. Na rovině. Rozvázala se mi tkanička na pravé noze a já si ji přišlápl. Rozvázala se mi za běhu poprvé v životě a to jsem na sobě měl <a href="https://krysabeha.blogspot.cz/2015/12/boty-koupeny-nb-1210.html">New Balance 1210</a>, které mají hrbolaté tkaničky, aby se nerozvazovaly. Otáčím se, je furt třicet metrů. Jak dlouho může trvat zavázat tkaničky? Zvažuju doběhnout to s rozvázanou tkaničkou, bohužel zrovna na téhle noze mám na tkaničce přivázaný čip a hrozí to, že se rozloučí, navíc nemám chuť si ji znovu přišlápnout. Shýbám se, bohužel jsem zrovna ve vyšší trávě, do zavazování se mi připlete tráva. Zbytečné vteřiny pryč. Muselo to trvat tak deset vteřin, protože mě míjí, kouká, proč jsem na zemi, pak konstatuje, že tkaničky jsou pech. Když vyletím na nohy, je už tak patnáct dvacet metrů přede mnou. Zabírám, ale cesta je mírně do kopce, náskok nestahuju. Štve mě to. Blbá smůla. Vbíháme do Vlastiboři, zatáčka ke hřišti, dvě stovky metrů do cíle. Pak mi to dojde. Za zatáčkou je mírná rovinka a klesání, něco přes sto metrů. Hlava šrotuje. V tu dobu máme tempo stabilně mírně pod 5 minut na kilometr, takže sto metrů dáme za půl minuty. Musel bych zrychlit hluboko pod čtyři minuty na kilometr, spíš ke třem, abych těch deset metrů sundal. Krávovina, jsem už slušně vyflusnutý, zkráceně blbost. Řvu "Banzai", protože mě nic jiného nenapadá a ždímám ze sebe všechno. Tempo jde na čtyři, pak klesá pod tři, už jsem za ním čtyři kroky, tři, letím fakt jak blázen. Cíl. Cíl proletím půl kroku za ním a hned za cílovou čárou ho konečně předběhnu. Podle oficiální časomíry jsem za ním ztratil necelou vteřinu, nesmírně těsný doběh. Diváci tleskají. Famózní finále, blahopřeju mu, byl lepší a ten závěr stál za všechno. Fakt.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKShwd6M5bgqjJWkFZF8zTdO0RCNZF-I5W_-ZSEK90XIW3Mpi5zal7iPtjc7kLY8woJ3GVHHOW-FhoN4cLcaaRR55Y_fvryuc9jBk8SGyg_4Wtmym0QUzweb5njve_Craeq3PmMqRteKXo/s1600/20170610-12-54-54-D.Koutnik%25C2%25A92017_0469.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKShwd6M5bgqjJWkFZF8zTdO0RCNZF-I5W_-ZSEK90XIW3Mpi5zal7iPtjc7kLY8woJ3GVHHOW-FhoN4cLcaaRR55Y_fvryuc9jBk8SGyg_4Wtmym0QUzweb5njve_Craeq3PmMqRteKXo/s400/20170610-12-54-54-D.Koutnik%25C2%25A92017_0469.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5jgyoTq4AdYa9bfjRzQm2C378X8GdU7w88rHf72xVcBTioJ3sLBRV7yC5cbY6u2-evAEIxG0WoOzD7uATtFrmwABU2MNkUN1vsUK5CzgKOA3jVuG9raY2mCHRrToDgFfTll5G-s7MMwfa/s1600/20170610-12-54-56-D.Koutnik%25C2%25A92017_0473.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5jgyoTq4AdYa9bfjRzQm2C378X8GdU7w88rHf72xVcBTioJ3sLBRV7yC5cbY6u2-evAEIxG0WoOzD7uATtFrmwABU2MNkUN1vsUK5CzgKOA3jVuG9raY2mCHRrToDgFfTll5G-s7MMwfa/s400/20170610-12-54-56-D.Koutnik%25C2%25A92017_0473.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgR_Bww-gQnJ4K21pISjuJv_Y8LZkOQD5fbigxSbVHIRS4BvPB7VsPKbtgMlIDWo2NA_3uaKNm7Lu7Rhg8honrEYj2axwKPMvJdzs39vjFnfl95_65OHyB0h4q_D_VvU-Sp3QGRmdMORmyr/s1600/20170610-12-54-57-D.Koutnik%25C2%25A92017_0475.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgR_Bww-gQnJ4K21pISjuJv_Y8LZkOQD5fbigxSbVHIRS4BvPB7VsPKbtgMlIDWo2NA_3uaKNm7Lu7Rhg8honrEYj2axwKPMvJdzs39vjFnfl95_65OHyB0h4q_D_VvU-Sp3QGRmdMORmyr/s400/20170610-12-54-57-D.Koutnik%25C2%25A92017_0475.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdM33uoT0o4hr6SYVk-rEEuR4tatsAnhqZX7J1GCWbLXwXizyI8y8EwIiaB294iEQXHZ3hthnS1ORdfi9K5VHr4UpTpvtw0LOcvhzf_9i5_okCnyzpfDN1uYMxHccNfhbCUK0nfwP4iJtm/s1600/20170610-12-54-56-M.Kucera%25C2%25A92017_0408.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1500" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdM33uoT0o4hr6SYVk-rEEuR4tatsAnhqZX7J1GCWbLXwXizyI8y8EwIiaB294iEQXHZ3hthnS1ORdfi9K5VHr4UpTpvtw0LOcvhzf_9i5_okCnyzpfDN1uYMxHccNfhbCUK0nfwP4iJtm/s400/20170610-12-54-56-M.Kucera%25C2%25A92017_0408.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
Víte, tohle jsem si vždycky říkal, že se přiřítím do cíle, ještě to ze všech sil rozbalím a někoho trhnu. Jenže houbičky. Když na dvaceti kilometrovém běhu doběhnete do cíle, zpravidla máte zhruba stejné rezervy, jako ti lidé, co s nimi běžíte. A ani odstup pár metrů se nestahuje snadno, pár metrů je pár vteřin rozdíl a výrazně přidat, na to už většinou člověk nemá. Zkusil jsem to v Nymburce, byl jsem rád, že jsem chvíli před cílem nevypustil duši. Tady mi pomohl kopeček dolů, adrenalin, vybičování se. Šestiletý syn Vojta, když jsem mu to vyprávěl, se mě pak ptal, jestli mě to nemrzelo a jestli to nebylo nespravedlivé. Nemrzelo. A nebylo. Byly to moje tkaničky, můj problém. A jestli jsem skončil 32 nebo 31 nebo kolikátý vůbec, pro mě není rozdíl, to není jako být první nebo druhý. Zato to finále, kdy se rvete o metry, kdy se ždímete a vyhecujete, to je neopakovatelný pocit, který se nedá oklamat, nedá napodobit.<br />
<br />
Strava konstatovala, že těch posledních sto metrů byl můj druhý nejrychlejší běh. Prvenství drží, když jsem vloni přeskočil zábradlí u mostu a dole byl nikoliv kopec, ale volný prostor.<br />
<br />
Samozřejmě si uvědomuju, že je fajn, když nevím, jak to viděl "soupeř" - dost možná si na jiném blogu můžete přečíst něco ve stylu "tak jsem si za běhu řešil Fourierovu transformaci a vometal se tam nějakej tlustózní týpek, co si snad myslel, že mě předběhne nebo co, takže jsem na konci zlehka přidal, abych si v cíli stihl přepsat výsledky na papír" nebo tak něco... <br />
<br />
Výsledek: 1:51:56 je jen čtyři minuty za časem <a href="https://krysabeha.blogspot.cz/2017/04/nymbursky-pulmaraton-podruhe-cili.html">z rovinaté Nymburské půlky</a>, takže naprostá spokojenost. K tomu mi mírně zalichotilo, že jsem se přesunul do první poloviny mezi doběhnuvšími, protože jsem byl něco jako dvaatřicátý ze sedmdesáti. Ano, ošidnost této statistiky si plně uvědomuji, ale přeji si zůstávat v klamu :)<br />
<br />
Abych to shrnul: Okolo vlasti stojí za to podniknout. Kdo jste nebyli a máte to alespoň trochu při ruce (pražáci a sever), příští rok to nevynechejte. Pokud už jste dali deset kilometrů, tady je to dobrá šance, jak si v pohodě dát dvacítku v příjemném prostředí, se zajímavou trasou a skvělou organizací. Jenom vám doporučím vzít si s sebou peníze (to bylo to, proč jsem se chtěl stavit v Tescu - vybrat z bankomatu!!!) - byl tam skvělý výběr jídla a pití, jenže když má člověk akorát dvanáct korun, tak jsem alespoň u dětí koupil muffina a nechal dyško :) Čili langoš mi na závěr ušel.<br />
<br />
Prosba: stále častěji mě na závodech zdraví různí lidé. Je to fajn (tady mě bůhvíjak odhadli už při registraci) - akorát mě naťukněte informací o tom, odkud se známe typu "Já jsem ten z Twitteru, co vám psal, že jste fašistické hovado" a tak podobně ... Já lidi ze sociálních sítí bohužel nepoznávám snadno, protože z profilovky nepoznám nic a i řadu lidí, které znám z reálného světa, mě vůbec nenapadne spojit si se světem běhání, takže mě to netrkne. Tož se nezlobte a naťukávejte ...<br />
<br />
Fotky prý budou, tak je doplním, až je někde vystaví pořadatelé, fotilo se tam na každém kroku!<br />
<br />
<i>A závěrečná poznámka korporátního charakteru. Na tento závod (i nějaký předešlý) jsem si jako tým vyplnil CZ.NIC a někdo se mě nedávno ptal, jestli z toho nebudu mít v práci malér, když své mizerné výkony bez schválení marketingu spojuji s renomé firmy. Samozřejmě, že to budu konzultovat, ale obecně bych řekl, že v CZ.NICu vám prostě kryjeme záda a tomu moje pozice na výsledkové listině odpovídá :)</i>Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com7463 44 Vlastibořice, Česko50.618715599999987 15.05201179999994650.578420599999987 14.971330799999945 50.659010599999988 15.132692799999946tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-75270658441580844272017-06-06T09:04:00.001+02:002017-06-06T09:04:19.186+02:00Běhání lokálpatriotů čili čemu dát přednostBěžeckých závodů je čím dál více. Někdo je dělá pro radost, někdo pro reklamu, jiný pro peníze, těžko se v tom zorientovat, když ty lidi osobně neznáte a běží se to poprvé. Momentálně řeším otázku, nakolik má člověk dát přednost závodům v místě.<br />
<br />
To je tak. Říkám si, že bych rád komunitu v místě svého bydliště podpořil, protože je samozřejmě příjemné, že lidi kolem běhají, potkáváme se v polích, kývneme na sebe, prohodíme pár vřelých slov či máme chvíli společnou cestu. K čemuž lokální závody patří a takový závod samozřejmě městečka jako je Brandýs oživí.<br />
<br />
Však se také Brandýs do běhání opřel. V květnu se tu běhá <a href="http://mestskybeh.cz/">Městský běh</a>, což je pět kilometrů a čtvrtmaraton, ten jsem letos zbaběle zazdil, protože ten samý den jsem běžel na mácháči šedesátku a jak jsem se tak vlákal, už jsem se nestihl přesunout na odpolední start.<br />
<br />
Kromě toho se tu nově pořádá <a href="https://www.zatopkova10.cz/">Zátopkova desítka</a> 12. srpna, tento víkend <a href="http://www.labskavyzva.cz/zavody.html">Brandýský běh</a> a ve středu 21.6. má <a href="http://www.olympijskybeh.cz/olympijsky-den/">T-Mobile pobočný běh</a> svého seriálu běhů ve vedlejší Brázdimi, což je pět kilometrů.<br />
<br />
O víkendu se ovšem běží hromada jiných závodů, já jsem naštěstí včas doma nahlásil účast a těšil se na Okolo Vlasti, nějakých dvacet kilometrů v kopcích. Teď mi ovšem leží v hlavě, zda bych neměl odběhat ten Brandýs - a zkombinovat to nejde, kryje se to i časově. Proti Brandýsu hovoří fakt, že se běží docela nudná trasa po rovince kolem Labe k probošťáku a je to jen desítka, kde se naplno projevuje, že jsem běhací lemra, zatímco dvacítka v kopcích kolem Vlastiboři, tam už si ledaskdo zvrtne nohu a já ho předejdu. Takže ve mě bojuje osobní zábava s lokálpatriotismem.<br />
<br />
Jinak je to s tím T-Mobile během. On se to jmenuje Olymxxx běh, jenže to slovo se nesmí samozřejmě vyslovovat, nebo na vás naběhnou hovada z Českého olymxxx výboru a budou vás buzerovat. Už to je nesympatické, že se to pojí s nechutnou institucí, čímž nemyslím T-Mobile. Sympatické naopak je, že je to vedle ve vesnici, přes kterou běhám, na startoviště to mám osm kilometrů, mohl bych tam z domova doběhnout, dát si pět kiláčků v ostřejším tempu a vyklusat osm domů, po cestě pozřít zasloužený chmelyonťák a tak vůbec.<br />
<br />
Nu, budu rozvažovat o míře svého lokálpatriotismu a nelásce k buzeračním institucím typu ČOV. V každém případě, pokud bydlíte na východě Prahy, zvažte to, zda si to k nám nedáte. Z Černého Mostu či Letňan to je do Brandýsa či Brázdimi hezkých patnáct, to se akorát zahřejete, pak interval a otáčíte domů :)Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com0250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Česko50.1863259 14.65924440000003450.1050014 14.497882900000034 50.2676504 14.820605900000034tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-83027490667747210162017-05-25T10:37:00.000+02:002017-05-25T10:45:39.762+02:00Lehké zotavování po ultramaratonu Když jsem v sobotu <a href="https://krysabeha.blogspot.cz/2017/05/muj-prvni-ultramaraton-cili-sedesatka-s.html">odběhl svůj první ultramaraton</a>, nejdříve jsem si myslel, že týden nebudu chodit a vážně jsem se zabýval myšlenkou, vzít si v pondělí dovolenou. Pohled do kalendáře mě ujistil, že si to nechci dovolit a naštěstí mě jen v neděli pobolívaly svaly, nijak zásadně nad normál. A tak jsem si nařídil běhací klid do středy s tím, že pak se uvidí. <br />
<br />
Nejvíc se mi zajídala bolest kolen. Ne snad, že by bolely trvale, ale při námaze typu chození do schodů, se ozývala nejdříve nejistota, pak mírná bolest. Googloval jsem to, doporučuje se klid, postupně zlehka zatěžovat, nakonec to i časově nevyšlo jinak, než že by mi první běh vyšel ve čtvrtek. Jenže to jsem si neuvědomil, že jsem se rozhodl očkovat se proti klíšťatové encefalitidě a po ní se dva dny zapovídá fyzická námaha. To očkování byla slušná darda. Tři dny jsem nemohl pořádně zdvihnout ruku, takže se nedivím, že se k tomu hodí trocha klidu. <br />
<br />
Takže i čtvrtek jsem odpískal a s běháním to vypadalo nahnutě, protože má drahá žena vyráží se studenty na terénní praxi a to znamená, že budu doma s dětma sám, přičemž ponechat je samotné bez dozoru, ačkoliv spí, si ještě nelajsnu. <br />
<br />
Nakonec jsem si udělal běhací neděli. Ráno jsem se odpravil vlakem od Nymburka s tím, že seběhnu po Labské stezce podél Labe do Čelákovic, kde buďto přeběhnu zadem do Staré Boleslavi přes Káraný nebo podél řeky po už dost narvané a mnou neoblíbené cyklostezce do Brandýsa. Počítal jsem s tím, že si vyberu něco v rozmezí 20-40 kilometrů trasy dle situace. <br />
<br />
Den byl jak vymalovaný, batůžek jsem naložil vodou, proprietami a vyběhl na cyklostezku z parkoviště, kde jsem parkoval před Nymburským půlmaratonem. Tedy, před tím jsem si dal snídani v Biografu na posilněnou, asi jediný místní otevřený podnik v neděli dopoledne. <br />
<br />
Podél Labe se běhá luxusně, rovinka, příjemná cesta, při pravém břehu je to navíc hliněná vyjetá cesta, po které nelétají cyklisti honící smrt ani inlajnisti, tu a tam občerstvovačka formou stánečku. Po patnácti kilometrech jsem se stavil v jedné na pivečko, chvilku poseděl a běžel dál. Kolena se začaly ozývat za Ostrou, někde na dvacátém kilometru, takže když jsem připajdal blíž Čelákovicím, rozhodl jsem se to dál nepokoušet a přes lávku jsem došel na vlak do Brandýsa. Výrazně přes dvacet by bylo asi moc proti principu jemného oživovacího výklusu, usoudil jsem. <br />
<iframe allowtransparency="true" frameborder="0" height="405" scrolling="no" src="https://www.strava.com/activities/998714771/embed/12078dd6ce81480e890e3bd319c7cc03a04c0369" width="550"></iframe>
<br />
Od té doby se snažím kolena nepřepínat a dopřát jim trochu klidu, beztak se mi nedaří nic většího, než proběhnout se na odchodu z práce, ale říkám si, jestli bych přeci jen neměl zajít za doktorem a poradit se. Na druhou stranu si říkám, že po šedesáti kilometrech běhu prostě kolena bolí a je to normální. Navíc odpočinek bych jim dopřával tak jako tak kvůli časovému zaneprázdění a jestli se mi podaří za květen odběhat 150 kilometrů, budu rád. <br />
<br />
Tak uvidíme, co dnešní běžná porada po včerejší desítce … Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-51325888762778897502017-05-14T22:26:00.000+02:002017-05-15T21:08:40.595+02:00Můj první ultramaraton čili šedesátka s MáchouV sobotu jsem odběhl svůj první ultramaraton. Díky všem, kdo jste mi drželi palce nebo i sledovali <a href="https://www.facebook.com/patrick.zandl/posts/10158487014040018">“přímý přenos” na Facebooku</a>. Dovolím si několikero dojmů alespoň zprostředkovati…<br />
<a name='more'></a>Padla otázka, proč tu šaškuju a to hned dvakrát: proč běžím šedesát kilometrů v terénu a proč o tom ještě dělám přímý přenos, kdy za běhu píšu a publikuju, jak mi to jde. Tak začnu tím druhým: po pravdě řečeno mi nešlo ani tak o vaše informační obohacení, jako o zpomalení sebe sama. Dobře jsem si spočítal, že abych šedesát uběhl, musím běžet výrazně pomaleji, než jsem zvyklý. A to není zrovna jednoduché. V proměnlivém terénu mi moc nepomáhá ani odměřování skrze Garmin: tepovka tady není zrovna dobrá míra, stačí kopeček a hned vám hodinky řvou. Takže jsem si řekl, že nejlepší bude, nějak se zpomalit a zabavit. <br />
<br />
A proč jsem si šel zaběhat šedesát kilometrů, když normální lidé nic takového nedělají? Především proto, že nejsem normální, to je snad jasné. Zajímalo mě, jestli se něco takového dá podniknout. Ještě před dvěmi lety by mi to přišelo neuvěřitelné. Před rokem představitelné, ale vzdálené. Před půl rokem dosti náročné, ale zkusitelné. <br />
<br />
Začít běhat je ta nejjednodušší věc. I když budete běhat bez bot a nazí, klidně dáte pět, deset kilometrů po pár měsících tréninku. Odběhat maratonské a delší vzdálenosti už ale taková trivialita není. Prostě to bez tréninku nejde. Vždycky, když se připomíná Feidippidesův přiběh, an běžel se zprávou o vítězství z Marathonu do Athén, já zpravidla podotýkám, že podle (už tak dosti nespolehlivé) legendy běželi čtyři, tři nedoběhli a sám Feidippides po zvolání <i>Zvítězili jsme</i> zemřel. Krom toho běžel ve zbroji, ačkoliv jen té lehčí. <br />
<br />
Už odtud se bere varování, že marathonské vzdálenosti nejsou taková prdel a chtějí přípravu. Abyste je přežili, nedoporučuje se toho podstatně více, než těsně před během porazit perské vojsko. Pokud si teď říkáte, že si to taky lajsnete, když to dokázal ten obtloustlý ajťák (jako já), tak doporučuju přečíst poznámky pod čarou: třeba, že jsem od té doby odběhal přes 2500 km, než jsem si něco takového troufnul a také to, že jsem se přípravě dost věnoval. Plus poznámky nad čarou (všechno, co napsal Škorpil atd).<br />
<br />
Konkrétně mě zajímalo, zda mi pomohou data. V posledním momentě, kdy to ještě šlo, jsem vysosal data o stovkách běžců a jejich bězích ze Stravy a vezu se na vlně datové analytiky. Měl jsem téměř osmdesátiprocentní pravděpodobnost, že doběhnu a prakticky nulovou, že na následky běhu zemřu, víc si těžko přát. Vycházím z běžců podobného výkonnostního profilu a s podobnou historií. Co ukrývá těch dvacet procent, jež následně spadnou pod DNF (Did Not Finish)? Většinou úrazy, nakumulované zdravotní problémy nebo špatná psychika. Zrovna ta psychika se těžko vysvětluje lidem, co neběhali, ale představte si, že máte za sebou půlku, jste už dost vyčerpaní a najednou si říkáte, co tam vůbec děláte, že je to celý kravina… <br />
<br />
Zhruba takto poučen jsem do toho šel s tím, že je třeba dorazit na start skvěle naladěn po poklidné přípravě a to že je základ. Nakonec příprava nula, pár dní slušný nervák a měl jsem na zabalení všech věcí zhruba pět minut, takže polovinu toho, co jsem chtěl podle situace zvážit na místě, zda by se to nehodilo, jsem zapomněl doma. Padla morální opora v Jakubovi (kolena), takže mi na pátečním koordinačním obědě jen předal vestu a hromadu doporučení, která jsem si ukládal do paměti. Ještě v pátek večer jsem byl nedalek toho to odpískat rovnou a neblamovat sebe ani jiné. <br />
<br />
Běžecké pravidlo číslo jedna zní: Co nemáš, nepotřebuješ (CNN).<br />
<br />
V pátek odpoledne se situace obrací v lepší. Na start se dostaví Honza Kadeřábek i Honza Slavík, oba zkušení běžci, takže morální podpora zajištěna. <br />
<br />
Převážím děti do Liberce, vstávám u tchána v šest, ovesná kaše dle osvědčeného receptu a litr kafe. Před sedmou vyjíždím, chvíli před zahájením zápisu jsem na místě, záhy doráží Honzové. Timing perfektní. Předpověď naznačuje déšť, beru si v pátek zakoupenou nepromokavou bundu Northfinder Northkit jako rezervu do vesty, vestu až po strop pěchuju směsící gelů, tyčinek a dvěma půllitrovkama ionťáku. Chvíli rozmyšlím i nad čelovkou, ale pak si říkám, že do setmění to buďto doběhnu, nebo vzdám. <br />
<h3>
Na startu</h3>
Vybíhá se v devět, bylo to tak komorní, tak decentní, že jsem start málem přehlédl. První kolo je po trase desítky a je pěkně ostré. Uplatňuji ihned Jakubovo pravidlo “kopce se chodí” a omlouvám se Honzovi, že ho zdržuju. Poskakuje kolem mě a vypadá v pohodě. Drápeme se do kopce, kde by se hodilo lano, o pár set metrů dál už to lano opravdu dali, ale spíš kvůli pádu.<br />
<div>
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhufraMOyjlj5aGwcq42_FCj4rmBGgz4PiI0Cs9W6-ai5RE57OaS58m_R7lZSRurPsVj6sI2YZ0InktJtUb66D5siRHuqV-bbF1-Akdukwn3wa9tovB2BMOyUd7gE6mcHFnarcqoFW-e6ul/s1600/IMG_20170513_100120.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhufraMOyjlj5aGwcq42_FCj4rmBGgz4PiI0Cs9W6-ai5RE57OaS58m_R7lZSRurPsVj6sI2YZ0InktJtUb66D5siRHuqV-bbF1-Akdukwn3wa9tovB2BMOyUd7gE6mcHFnarcqoFW-e6ul/s320/IMG_20170513_100120.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dvojité selfie po výstupu na kopeček. Kdo říkal, že je tu rovina???</td></tr>
</tbody></table>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Konstatuju, že trať je parádně značená igelitovýma páskama Zákaz vstupu, pán vedle nás konstatuje, že igelitové jsou od té doby, co se na textilních někdo zkusil oběsit. Nevím, jestli si dělá prdel.<br />
<div>
<blockquote class="tr_bq">
Pravidlo dvě: kopce se chodí. Nahoru vždy a dolů taky. </blockquote>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhswAOgGauofRRmL5o7Q9nyHwzYSSDcpy3ULaJ1A4aTT1x4eC4AbSKh0TfTJixQz9of0FwKX_brLcbQ-EPHlPmM6ctUx_so1_4rPdYJK3-OxYO7xBcE8ECYWmLfAX-cChBEZuNRMkIM4dK/s1600/IMG_20170513_100028.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhswAOgGauofRRmL5o7Q9nyHwzYSSDcpy3ULaJ1A4aTT1x4eC4AbSKh0TfTJixQz9of0FwKX_brLcbQ-EPHlPmM6ctUx_so1_4rPdYJK3-OxYO7xBcE8ECYWmLfAX-cChBEZuNRMkIM4dK/s320/IMG_20170513_100028.jpg" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Další příklad rovinky :)</td></tr>
</tbody></table>
Po desetikilometrovém okruhu přichází pětadvacetikilometrový. Až ho skončím, budu kousek za půlkou trasy. Najíždím na zásobování energií a cpu se tyčinkou, která mi zůstala ještě z loňského Ještědu. <br />
<br />
Pětadvacítka začíná špatně, Honzu chytá koleno a odpadá. Ztratil jsem se mu na občerstvovačce, myslel jsem, že vyrazil dopředu, ozývá se časem, že odstoupil. Jsem v tom sám, naštěstí okruhy do třiceti kilometrů mám vyzkoušené, takže nepanikařím a mažu dál. Začínají mě masově předbíhat lidi, dost mě to děsí, než mi dojde, že to jsou ti, co vyrazili na pětadvacetikilometrový okruh. Většina z nich tleská nebo slovně povzbuzuje, jeden si stěžuje svému vnitřnímu já, že by snad mohl běžet o něco rychleji, než ten týpek, co běží šede a ono ne.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIT5DlsciRPA_KckTRSFb5wpJ-XlUnO-z05483-UVbjy9nCXAxk1OB3Tl-7_aPTXCCwqcXNOLo2T1mpMldkjOTlzoJThz5478OXA0KFr6DBQisNZvJn2GcTx7qfh_8hwQDknpHwdtjdNdg/s1600/34274725350_d89146acf0_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIT5DlsciRPA_KckTRSFb5wpJ-XlUnO-z05483-UVbjy9nCXAxk1OB3Tl-7_aPTXCCwqcXNOLo2T1mpMldkjOTlzoJThz5478OXA0KFr6DBQisNZvJn2GcTx7qfh_8hwQDknpHwdtjdNdg/s320/34274725350_d89146acf0_o.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Občerstvovačka na pětadvacítkové trase, tady někde ztrácím Honzu. Povšimněte si, jak si způsobně beru kelímek za běhu :)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
Bahenní koupele na devětadvacátém mě překvapují. Na bahno jsem zvyklý, ale ne na to, že je ho zhruba po pás, v úzké cestě mezi skálama. Je to osvěžující. Začíná krápat. Smějeme se vespolek, že to není déšť, ale hydratace pokožky. Je to dobrý, blbý fórky nás ještě neopustily. <br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6nR5J9SDUONOQjyahFwAJZscQWOB4InrQydhvscP79h_pKioNx55ue7T6-6vzfaY9vanx3cV89Vu6Mz2qLt1llAG1cQXp8tjuxQ-2YV1q_9L3E-BGa974xqYGhTCVJlEQ42dUa6D-PbZL/s1600/33850405023_96c64bddf2_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6nR5J9SDUONOQjyahFwAJZscQWOB4InrQydhvscP79h_pKioNx55ue7T6-6vzfaY9vanx3cV89Vu6Mz2qLt1llAG1cQXp8tjuxQ-2YV1q_9L3E-BGa974xqYGhTCVJlEQ42dUa6D-PbZL/s320/33850405023_96c64bddf2_o.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vypadá to tak poklidně a jako by měl fotograf nakřivo fotoaparát. Ve skutečnosti je to takový menší seběh (=cesta po hubě dolů) v rozhňahňaném písečku, takže to šmyká. Jediný, co odpovídá, je, že vypadám, jako když to běžím fakt zvolna. Fotku dělal Michael Dobiáš, který mě trochu deptal tím, že kolem všech lidí pobíhal a fotil je, jako by se nechumelilo a jako bysme neběželi závod :)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
Přehoupávám se přes třicítku a to si uvědomuju, že jsem nejdál, jak jsem kdy byl. Víc jsem najednou neuběhl. No a kromě toho jsem v polovině. Ozývá se stará znám bolest, které interně říkám roztržení, protože mi to připadá, jako by mě někdo trhal na dvě poloviny od zadku hezky nahoru. Taky se mi zdá, že jsem si do boty dal rajče. Až v cíli zjistím, že se mi jen utažené tkaničky prokousaly kůží a zakrvácely fusekle, to jde vyprat, takže žádná škoda na zelenině. <br />
<br />
Končí druhé kolo. Dobíháme po pískové pěšince ke kempu, kde je cíl a pro nás průběžná kontrola s občerstvovačkou. Míjejí mě ti, kdo běží do třetího kola, vede v protisměru. Tleskáme si, plácáme si, povzbuzujeme se. “Poslední třicítka, to dáš v pohodě,” volá na mě mladík polovičního výtlaku a dvojnásobné rychlosti. <br />
<br />
<br />
Cíl probíhám se dvěma lidmi, pořadatel čte jejich jména, u mě se zasekne, jméno radši nečte a pak konstatuje, že tenhle člověk by snad mohl pokračovat dál. Na občerstvovačce tankuju litr vody, cpu se banánem a pikovteřinu přemýšlím o tom, jestli bych neměl skončit. Nožičky už trochu bolí. Pak konstatuju, že ještě kousek popoběhnu, západ Mácháče jsem ještě neviděl. Cpu se svou potravou, roste hladina cukru i nálada. </div>
<div>
Kolem sedmatřicátého kilometru přichází pověstný náraz do maratonské zdi. V mém případě doslovný a zeď má podobu pískovcové stěny. Při doběhu ke stěně se mi zvrtne noha na kořenu a i když se to snažím vyrovnat, v bahně to napálím přímo do pískovcové stěny. Týpek, kterého jsem právě dobíhal, se starostlivě ohlíží a ptá se, jestli jsem v oukeji. Ladím na tvář takový ten výraz, aby pochopil, že oceňuju jeho starost, ale vletět v plné rychlosti ksichtem do pískovcové skály nestojí za větší zmínku. Je to takový ten moment běžeckého souznění, transferu myšlenek, samozřejmě že se mi chce řvát bolestí, padnout na kolena a bulet do jehličí, samozřejmě, že to ví, samozřejmě že na to sereme - a kdyby tam v tu chvíli byl fotograf, na tvářích by nezaznamenal jediné pohnutí emoce, protože co za emoci může mít obličej po takové štrece.<br />
<br />
Probíhám vesničkou, jsou tu zahrádky, všichni popíjejí a zvědavě koukají. Dal bych si pivo. Safra já bych si dal pivo. Mám určitě dvě kila pro tenhle případ. Stavím u stánku, zoufale hledám dvě kila. Nejsou (po doběhu je najdu v druhém báglu). Postarší pán se ptá, co si dám. Vysvětluju situaci, ptá se, jestli Kozla nebo Gambáče a ať mu tam sedmnáct vočí hodím příště. Dobří lidé nevymřeli, fotím si cedulku stánku, abych ho příště našel a peníze doručil. Mažu dál. Cestou potkávám Kateřinu se psem. Teda, ona se nejmenuje Kateřina, ale připadá mi, že by se tak měla jmenovat a tak jí tak říkám. Pes je Pogo. Došla jí voda, dávám ji napít tu bez Gambrinusu, trocha mi ho na stánku zbyla a dolil jsem ho do softflašky, pitím se neplýtvá. </div>
<div>
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4MwQINGmuN6GTKTkU2Sz7m_Xe65llmFGq6fs9rn_XWc0qdnFjqHu6rk6PDCtQw4Q_yetjUJ1RlN64nbWCG7nk90PPvXns45ytyRa4btxSO0kLQHeuwQpGPertlzAzsCApjBErJB0dZLpQ/s1600/IMG_20170513_143657.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4MwQINGmuN6GTKTkU2Sz7m_Xe65llmFGq6fs9rn_XWc0qdnFjqHu6rk6PDCtQw4Q_yetjUJ1RlN64nbWCG7nk90PPvXns45ytyRa4btxSO0kLQHeuwQpGPertlzAzsCApjBErJB0dZLpQ/s320/IMG_20170513_143657.jpg" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lesní pěšinky, po těch to jde. Bohužel takhle rovné jsou málokdy ... </td></tr>
</tbody></table>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Mažeme dál, takhle se budeme s Kačkou předbíhat až do cíle, kde zjistím, že se jmenuje spíš Ladislava (pes zůstává Pogo), ale asi teď nikoho malé společenské přešlapy netrápí. Před náma kopce a přede mnou bolest kolenou. Už toho mají dost. Podle odhadu jsem v největší prdeli, takže pokud teď odstoupím, stejně musím dojít zpět a nic si neušetřím. Cpu si do pusy šátek, protože mě ruší vlastní křik bolestí. Pomáhá to. Tou dobou už mám za sebou maraton, podle mé časomíry za 5:31, což teda není nic moc čas na maraton po rovině. Tady po rovině ale není nic. </div>
<div>
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMVKRBTRjYTE9d2hvbghCkjVhcq555cU1k8STX7tux1D24ZvlzYDvFeEZZ9YfG74XDH-ZkTDW2cFE1rFdZWQZMMM0abUFuOpEvFyzE6S3PWZpCy88J-Iis9UDoPYXnXws6pzYyNHUF133-/s1600/IMG_20170513_150436.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMVKRBTRjYTE9d2hvbghCkjVhcq555cU1k8STX7tux1D24ZvlzYDvFeEZZ9YfG74XDH-ZkTDW2cFE1rFdZWQZMMM0abUFuOpEvFyzE6S3PWZpCy88J-Iis9UDoPYXnXws6pzYyNHUF133-/s320/IMG_20170513_150436.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Občerstvovačka. </td></tr>
</tbody></table>
<div>
Občerstvovačka na cca pětačtyřicátém kolometru, dobírám vodu, čeká nás štěrková cesta na vypáleném slunci a zase kopce. Pogo se občas zaběhne podívat, zda jsem v pohodě. Jsem. Někde v průmysku na nás bafnou dva vlčáci a vyjedou na Poga. Kudlu mám v ruce takřka okamžitě, křičím na Poga, ať se stáhne, naštěstí mě poslouchá a naštěstí ihned přijde majitel vlčáků i Kateřina., co není Kateřina. Vzájemné omluvy psovodů, běžíme dál. <br />
<br />
Posledních patnáct kilometrů, musím se přiznat, mi poněkud splývá. V pravidelném rytmu jím, piju, na to se nesmí zapomínat, protože když pijete a jíte tehdy, až pocítíte potřebu, zkolabujete, tělo si to nestihne zpracovat. Na 54. kilometru jsme zpět ve Starých Splavech, stánečky s pivem, lidi na teráskách. Pohoda. Já už mám vidinu konce a jediné, na co se soustředím je to, jak moc mi podměřuje Garmin. Opravdu se běží 60, nebo 63? V tuhle chvíli mi to vůbec nepřijde podružné. Vbíhám do lesa nad Mácháčem a očima hypnotizuju cedule, když se trasa seběhne s trasou druhého okruhu, je jediné, na co jsem schopen myslet, úvaha, zda teď neudělají dva kiláčky do pořádného kopce, jako na rozlučku. Vždycky, když vidím papíry oranžové naší trasy a pod ním žlutou trasu pětadvacítkového okruhu, modlím se, aby se ty šipky nerozdělovaly, protože to už by mě fakt vydeptalo. <br />
<br />
Dopíjím poslední zásoby vody, cíl už by měl být kousek. Potkávám Kačku, která mě někde v seběhu trhla, já už musím kvůli kolenům seběhy dávat stejně opatrně, jaký stoupáky. Volám něco povzbuzujícího, jako že to už dojdem. Až, když ji míjím, si všímám, že boty nese v rukách a nohy má rozedřené do krve. Pogo se tváří vyčítavě, ale v tuhle chvíli už nemám, jak bych jí pomohl a tak s vnitřníma výčitkama běžím dál. <br />
<br />
<br />
Už slyším tlampače kempu. Očima fixuju ceduli. Jestli to půjde teď doleva, tak se na tři doby zjevím, protože to je na ten debilní kopec tady, co už jsem na něm dneska byl asi tak před sedmi hodinama. Nakonec si plánovači trasy tenhle fór odpustili a přede mnou je plot kempu. Snažím se vzmužit, snažím se vyrazit bojový pokřik, který naznačí, že trasu absolvuju v naprosté pohodě a tak dlouho mi trvala jen proto, že jsem se kochal, ale zapomínám, že jsem si hubu před dvěma hodinama ucpal šátkem, takže něco dávím. Naštěstí to svátečnosti okamžiku nebrání, probíhám cílem, kde mě vítají oba Honzové. Přemýšlím, jestli mám spadnout na zem a bezvládně tam ležet, ale trochu sprchlo, nebudu si mazat své nejlepší oblečení. <br />
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj031VPTT-_H8s4WBz0YzUFSlchmmXM_rar5s_im0ag9ipt8wtx-RQAV4cY9ooFBxjkvq3xyYJCJEzyctYPjDsU0fk3vK0gUUyS_zMQevpVxgMLheGom4ABhX-6Egg0KdpXm5in7ZhN4n1T/s1600/IMG_20170513_171525-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj031VPTT-_H8s4WBz0YzUFSlchmmXM_rar5s_im0ag9ipt8wtx-RQAV4cY9ooFBxjkvq3xyYJCJEzyctYPjDsU0fk3vK0gUUyS_zMQevpVxgMLheGom4ABhX-6Egg0KdpXm5in7ZhN4n1T/s320/IMG_20170513_171525-01.jpeg" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Fotil Honza Kadeřábek, hadr v hubě included.</td></tr>
</tbody></table>
Moje ruční časomíra ukazuje 7:52, až o den později najdu <a href="https://docs.google.com/spreadsheets/d/1r5fCwKSUaSl39FLBbPg0qNaMrENqJQDnqdAKfSfQ8_c/pubhtml#">v oficiálních výsledcích</a>, že jsem to zaběhl za 8:14 na 27. místě z 35. doběhnuvších. Důvod rozdílu? Mám na Garminu zapnutou autopauzu, takže když stojím, nepočítají čas, přiznám se, že jsem čekal mnohem menší prostoje, nikde jsem se dlouho nezdržoval, ale co už. O dvacet minut mi nejde. Jsem happy, že jsem doběhl.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3AHrVGyj8-jU0Vn8_-eDLmQ6J1T7nrERt77AAKYRcQOJRbX2UOR-QIHEG5-s47dXQbNvBxXVj4f1q8e9BkP9DFbxELdjheDRACZx3F4OUU_3Aix4tJAcb85H5B94yQ1PIPn91dosnPbSt/s1600/Screenshot_20170514-084324.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3AHrVGyj8-jU0Vn8_-eDLmQ6J1T7nrERt77AAKYRcQOJRbX2UOR-QIHEG5-s47dXQbNvBxXVj4f1q8e9BkP9DFbxELdjheDRACZx3F4OUU_3Aix4tJAcb85H5B94yQ1PIPn91dosnPbSt/s400/Screenshot_20170514-084324.png" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Výškový profil trasy neodpovídá úplně rovince, sto až dvěstě metrů se nastoupalo co chvíli... </td></tr>
</tbody></table>
Překvapivě jsem v lepším stavu, než bych původně doufal. Pravda, ukázalo se, že se tkaničky zakously do kůže, ale to bylo tím, že jsem tam sedřel nohu před týdnem na Sicílii, jinak by to asi nehrozilo. Bolí kolena, ale svaly i hlava ještě mohou, čili napříště poladit ty kolena. Drobná běžná zranění a oděrky, čekal jsem to vážnější. Taky si uvědomuju, že vlastně nepřišla žádná velká krize, o kterých jsem tolik čítal a tolik jsem se jich obával. Zatím nevím, čemu to přičíst, zda přípravě, náhodě nebo zajímavé trase. <br />
<br />
Tady se sluší hluboké poděkování všem. Organizátorům i účastníkům. S každým se dalo normálně mluvit, všechno bylo dobře připravené, trasa luxusně značená, nepodařil se mi jediný kufr. Počasí vyšlo na běh naprosto skvěle. Výborní lidé, i k mému naprosto tragickému času mi hromadně gratulovali, pětadvacítkáři vzdychali, kéž by to jednou taky tak dali, ačkoliv dobře věděli, že by to dali taky a v čase lepším. A tak podobně a tak dále. Jediné, co mě mrzí, že už bylo pošmourno na to, abych vletěl do jezera, jenže to byla moje chyba, neměl jsem se kochat cestou, měl jsem být v cíli o dvě hodinky dříve, když ještě sluníčko šajnilo jak nad Černobylem. Budiž mi to ponaučení pro příště. <br />
<br />
Šedestáka je za mnou. Úžasný zážitek, se kterým se ještě teď nemůžu srovnat ani podělit. Taky by to asi bylo marné. Buďto víte, o čem mluvím, pak je to zbytečné opakovat, nebo nevíte, pak bych vám to stejně nezvládl přiblížit.<br />
<br />
Honza Kadeřábek doběhl první ve svojí kategorii (čtyřicátníci) a celkem pátý, dvě hodiny přede mnou. Blahopřeju. Ještě vloni touto dobou žádné takové dlouhé trasy neběhal a je dobrým příkladem zázraku, který se rodí přes noc, protože pro své dobré výkony vlastně nikdy nic jiného neudělal, než že se deset let chodil každý den proběhnout na hoďku-dvě do zámeckého parku. <br />
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVUarc2wuZKow5r7wRV9A7mpr-3SAHErDQL84wsV6hJFPBN56SLheDFI48VexWGz-_OjriWf8NWukvZwTOFmhSaVO42hJRbbHwc_EN85ouhG1hPPVGLuG3L9f71pKil6AEtMVHw1rNcHI7/s1600/IMG_20170513_181705.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVUarc2wuZKow5r7wRV9A7mpr-3SAHErDQL84wsV6hJFPBN56SLheDFI48VexWGz-_OjriWf8NWukvZwTOFmhSaVO42hJRbbHwc_EN85ouhG1hPPVGLuG3L9f71pKil6AEtMVHw1rNcHI7/s320/IMG_20170513_181705.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Honza první. Příště prosím nedávejte lampu za focenou scénu, blbě se to fotí :)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Roman Otta, který by jinak vyhrál svoji kategorii padesátníků, nakonec časově skončil druhý, protože narazil na cyklistku, která se vymlela v rokli. Dvacet minut ztratil tím, že jí pomáhal a doběhl s desetiminutovu ztrátou nad vítězem kategorie Ivanem Šmídem. Ten ovšem rozhodně při předávání cen odmítal vylézt na první stupínek, že za těchto okolností nemůže být první. Takže po delší debatě, kdo si to zaslouží, se na stupínku prohodili. I takové je běhání :)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0FGs-p1dc0Ci6hYwU1xeM-Bj1k5E76JAFocuCOS9dH1ZCzfeYW7NFqW0BSMRv_OON0lt1xrej4kz55Wmo8gn8QhDl9DXxfslq44zcYo6mOdHGwYdebjVyOTJlBGJj66N6NbMbkunX_hU_/s1600/IMG_20170513_181347.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0FGs-p1dc0Ci6hYwU1xeM-Bj1k5E76JAFocuCOS9dH1ZCzfeYW7NFqW0BSMRv_OON0lt1xrej4kz55Wmo8gn8QhDl9DXxfslq44zcYo6mOdHGwYdebjVyOTJlBGJj66N6NbMbkunX_hU_/s320/IMG_20170513_181347.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
<br />
A co příště? Na moje narozeniny <a href="http://trailmaniacs.cz/harrachov/">EPO Trail Maniacs v Harrachově</a>, 50 kilometrů s převýšením 2500 metrů. Takže je zase na co trénovat :)</div>
</div>
Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com6Máchovo jezero, 472 01 Doksy, Česko50.5812736 14.6502889999999350.5611091 14.609948499999931 50.6014381 14.690629499999929tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-5971902262885806872017-05-11T15:42:00.000+02:002017-05-11T15:42:03.494+02:00Další předstartovní panika: o víkendu 60 km na Mácháči... :)Dlouho jsem nic nepsal o běhání. Po pravdě řečeno hlavně kvůli studu. Nedávno jsem našel pořad, kde Jiří Paroubek učí nějaké čínské cvičení. Třeba kloktat pusou. Sorry jako, fakt. S ohledem na to, že je to bývalý premiér, mi to přišlo extrémně trapné a hluboce blivné. A uvědomil jsem si, že takhle moje zápisky běžce - začátečníka mohou také působit. Takže brzdím psaní na téma běhu, nakonec jsou to jen moje úvahy, které mi pomáhají si utřídit dojmy.
V sobotu mám běžet šedesát kilometrů na Máchově jezeře. Moje první "ultra". Jsem smířený s tím, že to nedám, ale zkusit to chci. Vždyť jsem nedal ještě ani maraton. Kromě toho je možné po 10 a dalších 25 km to zabalit a tvářit se, že třetí kolo nebylo v plánu a je to za jednu dobrou cenu.
Začínám zase mírně panikařit. Znáte to, co na sebe, co na nohy, jaké jídlo a pití. O víkendu jsem běhal ve skalách a na pláži na Sicílii, od toho mám trochu puchýře a tenzi ve svalech, zkuste si dát pět kilometrů v písku na pobřeží a bosky. Tomáš Zahálka by záviděl (a taky zvládl bez puchýře).
Boty budou skoro nové, ale už rozběhané NB1210, od Jakuba si půjčím hydratační vestu a dám si do ní camelback, protože zkušenost ze Sicílie je jasná: nic není v kýblu, dokud je voda. Já vím, že s tím budu za důchodce, ale kategorii koule-senior mám zřejmě jen pro sebe :)
Držte mi palce. Šedesát je fakt hodně, spočítal jsem si, že za něco jako sedm hodin bych to v optimálním případě mohl dát, už teď má ale situace do optima daleko. Například proto, že žena nečekaně letí na víkend pryč, v sobotu se o děti naštěstí postará tchán, ale večer a celou neděli už musím kmitat sám a to se nikdo neptá, jestli mě nebolí zlomená noha drhnoucí o látku kalhot nebo proč na podlaze nechávám krvavé šlápoty... (Ano, počítám s tím, že i tenhle humor mě na čtyřicátém nejdéle přejde, už při dnešní firemní běžné poradě mě v tom vedru přecházel...)
Smiřte se s tím, že v sobotu bude přímý přenos. A znáte mě, když Nike chtělo tlačit maraton pod dvě hodiny, bylo to promo k tomu jen šeptanda oproti tomu, co tady rozpoutá moje snaha neztratit se u Macháče... :)
Držte palce.
Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-58810383987344094912017-04-24T09:56:00.002+02:002017-04-24T11:11:47.511+02:00Nymburský půlmaraton podruhé čili ajťácká krysa vítězí datovou převahouV neděli jsem si podruhé zaběhl nymburský půlmaraton a tím jsem otevřel závody, které běžím podruhé. To zní velkolepě.<br />
<div>
<a name='more'></a>Nakonec to velkolepé bylo. Před startem jsem důstojně natrénoval, odběhal 500 kilometrů, ale stejně se mi to zdálo trochu málo. Navíc jsem ve středu neuváženě vyrazil na kruhový trénink, abych nedělal jen běh, přičemž jsem se dal zaslepit reklamním názvem "Hardcore kruháč" a řekl jsem si, že to bude něco pro nás ajťácký lemry, taková trocha reklamní nadsázky. Když jsem se po čtyřech plazil do šatny, napadlo mne, jestli se do neděle seberu. No, sebral alespoň tak, že mi fungovaly nohy, ale bylo třeba si říct, že žádný velký uklánění na bedně, masivní potřásání rukou a jiné hluboké či prudké pohyby bych realizovat neměl.</div>
<div>
Takže na mne v pátek padla mírná deprese z toho, zda to uběhnu alespoň za stejný čas, jako vloni (1:53), kdy jsem "běžeckou kariéru" začínal. Jenže co my ajťáci děláme s počítatelnou depresí? Spočítáme si to. Ponořil jsem se do dat, vypočítal jsem si, že mám nárok zaběhnout trať v rozmezí 1:46-1:48 a jediné, co pro to musím udělat, je klást jednu nohu před sebou v tempu 5 minut za kilometr (+/- 2%) a čtyřikrát zatočit, což není nic těžkého. Teď ještě ty nohy uživit. Další chvíle práce v Rku ukázala, že se budu pohybovat na tepové frekvenci 170, což je o dost více, než uživím okamžitým spalováním tuku, takže buďto po třinácti kilometrech výrazně zpomalím, nebo po osmnácti padnu na zem a budu se svíjet v křečích, takže bych si měl vzít nějaké pohodlné oblečení. No a jelikož takový závod je cca 1700 kcal, rozhodl jsem se vzít si sebou čtyři tuby energogelu po 300 kcal, což by mělo stačit. Mělo to jedinou matematickou nevýhodu, že už jsem je nestihl koupit, neboť dorazili přátelé a dal jsem přednost skleničce s nimi, takže jsem s sebou měl dvě. To jsem se rozhodl šalamounsky vyřešit tak, že každou si dám na půlku.<br />
<br />
Tradiční problém běhu v dubnu: co si asi tak vzít na sebe. Ještě když jsem se šel proběhnout k Labi půl hodiny před startem, poprchávalo a foukalo, takže jsem si oblékl větrovku. <br />
<br />
Na startu byly mraky lidí. Prý přes 550 závodníků, většina z nich ale běžela čtvrtku. Navíc letos organizátoři nevyznačovali koridory podle času doběhu, takže si tam lidi stoupali tak nějak od oka. Řada nováčků se nacpala na začátek, těsně za borce, já si uvážlivě stoupl mírně za půlku startovního pole, takže jsem se doslova brodil přes lidi, kteří prvních pár kilometrů odpadávali nebo vůbec nestíhali. Ale to k tomu patří, jen se to tímhle systémem přes kapacitu pětiset lidí už moc hnát nedá. </div>
<div>
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQm5GCzQ_97oc7uhcb_hfhb9U7s968-xubL6JlKy8-7cWM6_uPDDPVeZaHagXbSOWWKO5hXOnaEoA-vqWP6OiH1Fzye9f9bPtdOCtPX5vLTCUmIHZrdCDmb9Q0Q_VLFco3VDs2vP_yo47D/s1600/nymbursky-pulmaraton-2017-6-narvano.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQm5GCzQ_97oc7uhcb_hfhb9U7s968-xubL6JlKy8-7cWM6_uPDDPVeZaHagXbSOWWKO5hXOnaEoA-vqWP6OiH1Fzye9f9bPtdOCtPX5vLTCUmIHZrdCDmb9Q0Q_VLFco3VDs2vP_yo47D/s400/nymbursky-pulmaraton-2017-6-narvano.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Občas bylo na cestičce kolem Labe trochu narváno, já jsem předbíhal i v tom břehu, abych se dostal někam dopředu... </td></tr>
</tbody></table>
<div>
Při startu pálilo sluníčko ze všech sil, takže jsem si vyslechl pár komentářů "podívej na toho magora, co má na sobě bundu, ach tihle amatéři". </div>
<div>
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghRPXLe9B56ahQIaPguLrINhcKxe5S-4hNbN03VJR2Vrh2jXHakV2Ttk27eQIrdl0rknQitmlzmCojj4TNUP8rw-DZeP9EvczoayjXSGZfLBP7LRFnd2l2AHgR8HTafe4j0P9xWBjpSQbr/s1600/nymbursky-pulmaraton-2017.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghRPXLe9B56ahQIaPguLrINhcKxe5S-4hNbN03VJR2Vrh2jXHakV2Ttk27eQIrdl0rknQitmlzmCojj4TNUP8rw-DZeP9EvczoayjXSGZfLBP7LRFnd2l2AHgR8HTafe4j0P9xWBjpSQbr/s400/nymbursky-pulmaraton-2017.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Rozebíháme se, startovací pole je poměrně natažené, já pro jistotu čumím, jestli jsem si zapnul hodinky, protože se budu držet plánu. </td></tr>
</tbody></table>
<div>
<br />
Pak už se běželo a to já znám, takže pohoda. Akorát u Labe se ukázalo, proč jsem si bral větrovku: vítr na hranici zamrzajícího tajfunu, později ještě přibral kroupy ve dvou kolech. Mezi tím ovšem svítilo slunce na plné koule, takže ... takže mi alespoň oschla větrovka a nevymrznul jsem, ovšem to je důvod, proč občas běžím s větrovkou, občas bez. <br />
<br />
Hlavní vlastností Nymburského půlmaratonu je, že se skoro celý běží po asfaltu, takže ti, kdo trénují na pěšinkách, mají domlácené nohy. Ale jak to říkal Panwerich <i>"běžec má běhat na tom, co je a ne na tom, co není, jak tomu v mnoha případech je"</i>.</div>
<div>
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkqAyXWAcU6j7rYslU_GkMTZlHhf0jKBXUsGmv3xF__aP9taFABdjGD_lgHlKSNDJHkWxO6qafuxF1YVe2bGcCNSP5WtXkc2lVoxRPuRCc4BcQPwh5OHwpstLlvvOSrPaWM7-nrp6OQpUS/s1600/nymbursky-pulmaraton-2017-5-mustek.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkqAyXWAcU6j7rYslU_GkMTZlHhf0jKBXUsGmv3xF__aP9taFABdjGD_lgHlKSNDJHkWxO6qafuxF1YVe2bGcCNSP5WtXkc2lVoxRPuRCc4BcQPwh5OHwpstLlvvOSrPaWM7-nrp6OQpUS/s400/nymbursky-pulmaraton-2017-5-mustek.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Přeběh můstku, tohle je druhé kolo, protože v tu chvíli mám sundanou větrovku, za chvíli ji budu v kroupách oblíkat... </td></tr>
</tbody></table>
<div>
<br />
Všechno proběhlo letos vcelku podle plánu. Na osmém kilometru jsem dotankoval gel a zasral si jím ruce, podruhé na třináctém a zasral si jím i kalhoty. V obou případech bylo po čtvrthodině znatelné, jak se dostavila vlna energie, takže technologie fungovala, deficit dvou dalších tub jsem se rozhodl vyřešit tím, že si na občerstvovačce v druhém kole něco naberu. Zkusil jsem čokoládu, ale tláskání se čokoládou za běhu není zrovna jednoduché, pár kousků jsem vdechnul, pár vyprskal, něco možná pozřel. <br />
<br />
Když jsem vbíhal do závěrečných třech kilometrů, potkal jsem několik lidí, kteří už jen šli. Zřejmě přepáleno. Tak jsem se pokoušel je pozbudit, roztáhnout, koukal jsem pak, že to dali za slušný čas, dojal mě tedy jeden, na kterého jsem řval, aby pohnul, že už to je za pár, tak se rozeběhl, předběhl mě a v cíli byl deset vteřin přede mnou. A protože já jsem zapomněl, že se ještě běží kolečko na takový výběžek, tak přesně vypočtené síly zhruba došly a už jsem ho nedohnal. Čas 1:47:10 a tempo 5:05 nakonec dopadlo podle plánů, předpokladů a bylo to zhruba to, na co jsem měl. Příjemné bylo, že jsem nebyl tak zrychtovaný, jako minule, mohl jsem se po běhu hýbat a ne jen nesouvisle mektat. Cestou domů jsem si říkal, jestli jsem se nešetřil, ale pohled na průměrnou tepovku 173 a rozmezí 142-182 mě ujistilo, že jsem do toho dal vážně všechno. Minule jsem na tom byl zhruba stejně. <br />
<br />
Profrčel jsem cílem, padl jsem na trávu, chvíli si čuměl do mraků, pak jsem se přesunul na lavičku. A tady přichází moment na příběh, kterých jinak bylo při běhu vlastně na můj vkus málo. Na lavičce sedí babička, těch deset minut, co tam sedím, mi něco vypráví a vede se mnou konverzaci. Loučíme se, já se zdvihám, že se půjdu převléknout. Říká mi, že je taková pohádková babička. Směju se tomu. A ptám se jí, jestli nezapomněla popřát včera synovi k narozeninám. Dívá se na mě vykuleně, jak to vím, jestli ho znám, což by bylo divné, říkám, že neznám, ale že jsem já zase kouzelný starý běhač a odcházím, nechávám ji rozjímat nad mystičností situace na lavičce. Bylo mi v tu chvíli líto jí prozradit, že jsem si vzpomněl, že jsem si k ní na lavičku sedl i vloni, což vypadá, jako náhoda, jako prase, kdyby se nepřiznala, že tam sedává den co den. A o synových narozkách mi vyprávěla. Konec předposledního hlubokého lidského příběhu. Poslední si nechám na závěr. </div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj82YDHE8lmpgIkqDVyIxN7qEMGaiVSAGS3Ow0BIwB0LEje9hV7CGAaMyXna9Z5iTNw4TxlxTOFj-sbDnf1I-ZjiU8nZDSCbN214XAQZwRjcCdRoOr3WzolGAvZDAvfDVEdRhOaIi-Tx8kS/s1600/nymbursky-pulmaraton-2017-3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj82YDHE8lmpgIkqDVyIxN7qEMGaiVSAGS3Ow0BIwB0LEje9hV7CGAaMyXna9Z5iTNw4TxlxTOFj-sbDnf1I-ZjiU8nZDSCbN214XAQZwRjcCdRoOr3WzolGAvZDAvfDVEdRhOaIi-Tx8kS/s400/nymbursky-pulmaraton-2017-3.jpg" width="266" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">A jede se do cíle. To už se vážně netvářím příčetně, původní strategií bylo zabrat a cílem profrčet ze všech sil, ale ty právě došly... </td></tr>
</tbody></table>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglrqy93m533t42bv511IajydxEP2YEH_XdKtwuI1125xgmpfnJBxCzO2Wm2ipx2suMJuwvKcRSa29cbiIFFRS_AAnqcxxLyfNurOaA6NaZZ2pAeUY0Hjq25qsdfdtGAQ3nv9t-Rj-9Ts2F/s1600/nymbursky-pulmaraton-2017-4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglrqy93m533t42bv511IajydxEP2YEH_XdKtwuI1125xgmpfnJBxCzO2Wm2ipx2suMJuwvKcRSa29cbiIFFRS_AAnqcxxLyfNurOaA6NaZZ2pAeUY0Hjq25qsdfdtGAQ3nv9t-Rj-9Ts2F/s400/nymbursky-pulmaraton-2017-4.jpg" width="266" /></a><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div>
<br />
<br />
<b>Dvě letošní zlepšení v Nymburce: </b>dělal se přímý přenos z trati (<a href="http://www.tvcom.cz/Zapas/Sport-Ostatni/148789-Nymbursky-pulmaraton.htm">našel jsem ho zde</a>), takže i diváci něco viděli, navíc tu byl prima komentátor, který to zvládl užvanit a při cílovém doběhu si i otevřel startovací listinu a povzbuzoval dobíhajícího jménem. Myslím, že slušné zlepšení oproti loňsku bylo to video. Kromě toho byla v cíli stage, kde se bubnovalo a hrálo, takže trocha zábavy i pro ty, co neběželi. Dobré bylo jídlo, porce rýžového nákypu sedla, postřižinské pivo (nealko pro řidiče) taky. <br />
<br />
Skončil jsem celkově 93 ze 192. mužů, tedy mírně před půlkou, o pět minut lépe, než vloni. A kromě toho vloni jsem skončil v poslední třetině, letos před půlkou, i to je příjemné povzbuzení. Nejlepší Viktor Podškubka (je o rok starší) to dal za hodinu dvacet, asi ho ale v tomto roce nebudu dotahovat. Kdybych skončil běh čtvrtkou, byl bych v první třetině, ještě o něco lépe, protože mezičas jsem měl na 49 minutách. Tady je dobře vidět přelom: velká část hobby běžců si nedává půlmaraton, ale čtvrtku, takže časy na čtvrtce jsou v průměru horší, než na půlce, kterou už přeci jen běží větší machři (a já).<br />
<br />
Když se tak dívám na fotky, musím souhlasit, že při běhání moc fotogenicky nevypadám, měl bych na tom s nějakým style-poradcem zapracovat... (dělám si prdel, je mi to fuk).<br />
<br />
Když jsem po jídle odcházel, postál jsem ještě chvíli u cíle, kde dobíhali další běžci a tleskal jsem jim. Jeden zrychtovaný běžec ke mě přišel, poděkoval, znal mě podle jména, načež se ukázalo, že to byl známý z jednoho ISP, s nímž jsme před lety začínali ... svět běhu je malý a o překvapení není nouze. <br />
<br />
<iframe height='405' width='590' frameborder='0' allowtransparency='true' scrolling='no' src='https://www.strava.com/activities/954236898/embed/83c9cd416480d1c5a4eeeff42e64a927635232cb'></iframe>
<br />
<h3>
Závěrečný hluboký příběh?</h3>
Když jsem se u auta převlékal (pohodlné parkování kousek od startu je další super deviza Nymburku), položil jsem si svůj bílý tunel CZ.NIC na střechu auta, aby mi proschnul s tím, že to bych musel být kretén, abych ho tam zapomněl. Neuhodnete, co se stalo. Překvapivě jsem ho tam zapomněl a vzpomněl jsem si na to, až když už jsem byl autem u Sadové. Představil jsem si, jak by se tvářil Vilém, vyhodnotil jsem, že i mizivá šance ho najít stojí za zdržení a jel jsem zpět. Válel se v Nymburku na přechodu, takže jsem zahamtnul brzdu, vyběhl z auta, zastavil provoz, nasedl a frčel domů. Haleluja, oblíbený firemní hadr na hlavu zachráněn. <br />
<br />
A teď babo raď. Je už pro mne Nymburk tradicí, nebo dost bylo Nymburku? Je to příjemný silniční maraton, dobře zorganizovaný, nedrahý, nedaleko bydliště, navíc mezi prvními jarními závody, kdy se dá položit nohám otázku, copak dělaly v zimě. Ale taky je to pořád stejná trasa, vlastně spíš nudná, nepřekvapující. Jenže člověk se nemusí pořád při běhu chlámat od zábavy. Rozhodnuto v sobě nemám, jen se mi tak zdá, že i příště poběžím. <br />
<h3>
Závěrečné ponaučení? </h3>
</div>
<div>
Když už si pořídíte kompresní ponožky (byť ve slevě) a po doběhu si pochvalujete, jak netlačily a dobře fungují, zkontrolujte si příště před startem, zda jste si je vyrolovali nahoru, nebo je máte ještě srolované dolů, aby vám nevadily při řízení...<br />
<h3>
A kontrolní otázka pro zkušenější</h3>
</div>
<div>
Jak kurwafix dostanete do Stravy oficiální čas doběhu a délku trati, aniž byste si závod přidali ručně? Lze to nějak docpat do existujícího běhu? Hodinky mi ukazují o pár metrů méně, než je půlmaraton, takže se mi ve výsledcích tenhle běh neukazuje jako výsledek půlmaratonu a taky čas nesedí. Jenže když běh přidám ručně, zaprvé si zdvihnu naběhaný objem, za druhé v běhu nevidím data jako tepovku atd. Dá se to nějak řešit? A na SmashRun?<br />
<ul>
<li>Report z prvního <a href="https://krysabeha.blogspot.cz/2016/04/nymbursky-pulmaraton-muj-prvni-bezecky.html">mého půlmaratonu v Nymburku je zde</a>. </li>
<li>Oficiální článek s výsledkama <a href="http://www.bezvabeh.cz/clanek/5335-nymbursky-pulmaraton-vyhral-podskubka">je na BezvaBěhu.</a> </li>
<li>Oficiální výsledky <a href="http://vysledky.irontime.cz/vysledky159/">jsou na IronTime</a>.</li>
</ul>
<div>
Za fotky děkuju <a href="http://nicoller.rajce.idnes.cz/Nymbursky_pulmaraton_a_ctvrtka_23.4._2017/">Nicoller</a> a <a href="http://pavel1400.rajce.idnes.cz/Nymbursky_pulmaraton_2017">Pavlovi Zábranskému,</a> ta ze startu je <a href="http://nymbursky.denik.cz/galerie/nymbursky-pulmaraton-2017.html">ukradená z fotogalerie Deníku</a>. </div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com7Nymburk, Česko50.1855816 15.04366040000002250.1042441 14.882298900000022 50.266919099999996 15.205021900000022tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-40099323512906848292017-04-10T19:07:00.000+02:002017-04-10T19:08:50.088+02:00Přeběhaná druhá zima: co se změnilo, jaké jsou zkušenostiBěhám druhým rokem a přeběhal jsem podruhé asi nejnáročnější běžeckou sezónu, zimu. Dovolím si shrnout pár zkušeností, nad kterými se budou zkušení ošklíbat, nováčkům snad přijdou vhod. <br />
<a name='more'></a>Tahle zima byla podstatně chladnější, než ta předchozí. Jenže už jsem s tím měl víc zkušeností. Uměl jsem lépe odhadnout, co si obléknout. Zásada číslo jedna: když vylezete oblečení ven, měla by vám být mírná zima. Ne proto, že vás to nutí běžet, ale proto, že se za chvíli dohřejete a nepřehřejete.<br />
<br />
Naučil jsem se vždy nosit v kapse sbalenou větrovku Salomonu, je maličká, lehká a pro případ větru nebo ve chvíli, kdy se fakt musím zastavit či se ochladilo, se sakra hodí. Pokud v zimě běžím kolem dvaceti kilometrů a více, beru si ještě alufolii do kapsy. Je to spíš psychická podpora, zatím jsem ji nikdy nevybalil, hlavně proto, že bych ji už nikdy nesbalil.<br />
<br />
<div>
Přestal jsem šaškovat s dýcháním přes šátek, když je do mínus deseti. Není mi to pohodlné, ačkoliv všude čtu, jak je to důležité pro ohřátí dechu, tak se mi to v praxi ani podstatné nezdá. Nemůžu se ani nadechovat nosem, protože mám většinou trochu rýmu, takže nádech nosem je pomalý na potřebu při běhu. Už to neřeším, do mínus deseti v klidu nadechuju studený vzduch do plic. Jediné, co řeším důsledně, je látkový tunel na krk, který v zimě nosím běžně i přes den. Přijde mi, že jsem na krk nějaký háklivý a tunel mi pomáhá. Zase: lze namítnout, že je to placebo efekt, ale taky je pravda, že jsem přes zimu vážněji nezastonal a platí zde ajťácké "Co funguje, neměň."<br />
<br /></div>
<div>
Výrazně poladěné oblečení je výhoda. Koupil jsem si moira tričko, ultralehké, mohu si ho brát jako nultou vrstvu, na něj dám tričko s krátkým rukávem, na to zateplenou běhací bundu Nike Shield s dlouhým a to mi vcelku dobře stačí do mínus deseti. Pokud je víc ostře zima, beru si místo Moira trička kompresní triko s dlouhým rukávem, na to teprve triko s krátkým a bundu. Pod mínus patnáct jsem neběžel. Stejně tak do mínus pěti nosím jen dlouhé kalhoty, pod mínus pět přidám ještě Moira pletené podvlékačky či co to je.<br />
<br /></div>
<div>
Hodně příjemné překvapení je zdraví. Zatímco do téhle doby jsem prakticky každou zimu posledních deset let zůstal týden na antibiotikách, tentokrát i v nejhorší sezóně chřipek jsem jen trochu pokašlával a v záchvatu paniky si tři dny bral aspirin. Teplota sice šla nahoru, ale na jeden dva dny, kdy jsem zpomalil či běh o den odložil, pak se to samo srovnalo a šlo se zase běhat. To je příjemná změna, zvládnout zimu bez zásadního ochoření, ještě vloni jsem přes týden musel zůstat v posteli. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Celkově největší nevýhoda zimy je psychologická. Když je tma už ve čtyři hodiny, neláká to k běhání, člověk se musí víc nutit. Fakt je, že mi pomáhalo, když bylo počasí něčím zvláštní. Třeba se vykopnout to hustého chumelení, abych otestoval, jak to pokryje bunda a fénixácká čelovka - to má něco do sebe. Jenže většinu dní je prostě jen zima, tma a přihnusněle, to se člověku nikam akorát nechce.<br />
<br /></div>
<div>
V zimě se mi osvědčilo běhat v trailových botách. Mají neprofoukavý svršek (aspoň ty moje NB1210), takže je v nich příjemněji. A navíc drží lépe na namrzlé silnici. Běhat na ledu a sněhu je navíc osvěžující, člověk se rychle naučí nenašlapovat na paty, ale na střed nohy...<br />
<br /></div>
<div>
Ve výprodejích jsem ukořistil tlustší ponožky na běh a pak také kompresní ponožky. Ty z Lidlu jsem během pár běhů protrhnul, ty od Nike za dvojnásobek drží podnes, fakticky se mi zdálo, že fungují obě stejně, jen ta výdrž je podstatný rozdíl. <br />
<br />
Další finta: po výběhu v mrazech jsem se naučil lézt do sprchy, aniž bych si sundával čepici. Dost se potím, v mínus deseti se mi stalo, že mi čepice přimrzla ke kusu ucha a jak bylo znecitlivělé, tak jsem si až podle krve ve sprše všimnul, že jsem čepici sundal i s kusem ucha. V horské sprše se led na čepici rychle rozpustí a čepice jde sundat i bez ucha. <br />
<br />
Na teplo hlavy jsem háklivý. Zatímco nohy mi nemrznou, moje hlava má ráda akurátní teplotu. To má každý jinak. V letňanském SportDirectu jsem si koupil fajnovou zateplenou čepici Karrimor za dvě stovky. Má vzadu poutko na blikačku, koupil jsem k tomu fénixáckou <a href="https://www.kronium.cz/celovka-fenix-hl05/prod_1389.html">blikačku HL05</a>, která se do toho poutka přesně zatnout. Čepice je vykrojená, dobře kryje uši, takže k nim nepřimrzá jako Asics, který vykrojení pro uši nemá a tak se jich dotýká zamrzajícím lemem. Do zimy se mi vykrojená zateplená čepice osvědčila. </div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiE3Dw6bPl1P_LUxi9Lpq_kRppW276UQ80LThGtbeqxcreq9Qepl88-8FCrqql8wHzFvDPgPi6MMbUr91C-iRUtuiKx-E8GgNFgV-9WVWWYKoADDOO6PckjGILgZX1djtMRM9IQTfTKSRaf/s1600/76513390_l_a2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiE3Dw6bPl1P_LUxi9Lpq_kRppW276UQ80LThGtbeqxcreq9Qepl88-8FCrqql8wHzFvDPgPi6MMbUr91C-iRUtuiKx-E8GgNFgV-9WVWWYKoADDOO6PckjGILgZX1djtMRM9IQTfTKSRaf/s320/76513390_l_a2.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">tahle <a href="http://cs.sportsdirect.com/karrimor-skull-cap-adult-765133">Karrimor čepice</a> se do zimy osvědčila, ale je fakt teplá :)</td></tr>
</tbody></table>
<div>
<br />
Musím říct, že druhá zima, ačkoliv byla mnohem chladnější a ostřejší, mi vůbec nevadila. Největší nepříjemností je nedostatek světla, ale i to má své výhody: na cestách je minimum bezohledných cyklistů, ti, co cyklují, jsou ti otrlí, co vědí, že nejsou sami. Pejskaři se nevydávají daleko od domovů a i řidiči jsou opatrnější. I tak jsem ale jednou hodil takzvanou preventivní šipku do škarpy, když se mi zdálo, že pan řidič nevyhodnocuje správně vzdálenost. <br />
<br /></div>
<div>
Také bych řekl, že míra mojí teplotní paniky se posunula o deset stupňů níže. Vloni jsem se před výběhem do teplot pod nulou speciálně rozehříval, připravoval. Letos jsem do nulových teplot vybíhal bez větší kontroly a teprve pod mínus deset jsem se speciálně rozehřál abecedou doma a bedlivě kontroloval, jak mám na sobě natažené prádlo. <br />
<br />
Fakt, že jsem v zimě naběhal až o polovinu kilometrů méně přičítám hlavně tmě a obtížné možnosti běhat domů z práce (neměl jsem pořešený transport věcí, vyřešil jsem ho až koncem zimy). A taky problémům se svátky.<br />
<br />
<i>Čili shrnuto a podtrženo, zimy se při běhání nebojte. Nakonec je s ní sranda jako s každým jiným obdobím. </i></div>
Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-81085891105495987172017-04-02T19:35:00.002+02:002017-04-02T19:35:31.261+02:00Jaro začalo, to se to běhá, jen ty termíny kolidují...Poslední měsíc jsem nic nepsal. Vlastně nebylo co. Běhám, nic zajímavého se nedělo. To nejlepší je asi počasí. Konečně je vidět do osmi, takže se dá běhat i odpoledne bez čelovky. Za březen se mi tak podařilo naběhat 165 kilometrů, na dosavadní časové zaneprázdnění je to pěkný výkon, i když si říkám, že odteď bych se rád držel zase ke dvěma stovkám.<br />
<br />
Začínají se blížit první termíny závodů. A už první konflikty. Tak především chci zase běžet Nymburský půlmaraton. Byl to můj první běžecký závod, takže bych si ho chtěl "tradičně" dát znovu. Jenže je ve stejnou dobu, jako Lázeňský běh v Toušni, který jsem chtěl dát s dětma. No, asi zůstanu u toho Nymburku.<br />
<br />
No a pak v květnu mám běh kolem Mácháče, je to šedesátka. Rád bych z toho uběhl alespoň ten maraton, ale samozřejmě mám určité pochybnosti. Zrovna v tuhle chvíli je to rok, co jsem si dal poprvé třicítku při Polabském uprchlíkovi, takže na to jdu asi nějak zhurta. Samozřejmě jsem připraven to vzdát uprostřed běhu, když se mi bude jevit, že to přetahuju.<br />
<br />
Hloupé ovšem je, že ten samý den je i čtvrtka v Brandýse, kterou bych si rád dal. Ovšem dát si jeden den první ultra a hned odpoledne čtvrtku v ostrém tempu, to i mně přijde poněkud ambiciozní plán, takže se bojím, že letos to s Brandýským městským během nevyjde. Škoda přeškoda.<br />
<br />
No a protože mám narozeniny 26.8., dostal jsem k narozeninám předem dárek, zaběhnout si v Harrachově <a href="http://trailmaniacs.cz/harrachov/">EPO Trail Maniacs</a>, 50 km s převýšením 2500 metrů. Mírně se mi zdá, že to Jakub trochu s dárkem přehnal, ale zase: proč to nezkusit, když už jsem dárek dostal. Určitě to bude v pohodě, rovinka, kus dojedu autobusem a tak ... :D<br />
<br />
Abych representoval, ukořistil jsem v práci firemní tunel na krk/hlavu: vydává se pracovníkům, kteří dají desítku pod padesát, odírám na tom uši, ale dám to ... :)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-UVj3K22lQHPhO28r4_h6lExzaC7gVDLvOuRuQ6-fAMXuBB25PMbboyFGlfcVs5gmtSXZ_6oYcZVPIs7KDrEEXJPGgjGPCYJb4ytezdQVpkyPYUVkecTfliujPUpryLFDI9dCULjnPFrd/s1600/IMG_20170331_064610.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-UVj3K22lQHPhO28r4_h6lExzaC7gVDLvOuRuQ6-fAMXuBB25PMbboyFGlfcVs5gmtSXZ_6oYcZVPIs7KDrEEXJPGgjGPCYJb4ytezdQVpkyPYUVkecTfliujPUpryLFDI9dCULjnPFrd/s400/IMG_20170331_064610.jpg" width="333" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A jedna nostalgická: vyhodil jsem první boty, co jsem si koupil. NB1210 šly do popelnice, měly za sebou skoro tisícovku a sešláplé byly slušně. Do kategorie "na zahradu" díky menšímu smradu a větší stabilitě se přesouvají Voomera, které ještě nosím do práce na čtvrteční "běžnou poradu" - ty už jsou taky na chodidle prošlapané až na vložky. NB1210 jsem koupil znovu, jen novější model, co se jinak jmenuje, místo Voomera jsem pořídil Asics Cumulus, což jsou fakt luxusní bačkorky, jen nejsou tak nenápadné. Ve výsledku se mi ukazuje, že na boty naštěstí nejsem tak citlivý a běhám prostě v tom, co mám... </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Tož příjemné jarní běhání!</div>
<br />Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-8944830062389196932017-02-28T11:12:00.000+01:002017-02-28T11:12:06.067+01:00Panika z nedostatečných běžeckých posunůProcházím si svoje běžecké výsledky od léta. A nějak se mi zdá, že nic moc. Trochu panikařím. Zatím tedy jen trochu.<br />
<br />
Nevypadá to, že by se mi dařilo nějak zlepšovat časy. Pořád běhám kolem šesti minut za kilometr, když je to po rovince a desítka kilometrů, tak blízko k pěti. Vloni v květnu jsem brandýskou čtvrtku měl ve stejném čase a dubnový nymburský půlmaraton jsem dal v tempu mírně přes 5:10. Dokonce si říkám, sakra sakra, jestli já vůbec letos ty časy zlepším.<br />
<br />
Logické důvody to nemá. Pravda je, že přes zimu jsem se stěží dostával přes stovku kilometrů za měsíc, tedy v listopadu konkrétně 72 kilometrů, ale pak už stabilně přes stovku. To je více, než vloni ve stejný měsíc většinou tak o třetinu. A víc to prostě časově nešlo. A stejně jako vloni jsem prděl na nějaké sofistikované tréninky, prostě jsem si řekl, že si tu vzdálenost odběhnu v tempu nebo na tepovku, což u mne znamená do 150 tepů.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2n8MPBFlBN_2uoNyhEZVZvzfcgWU1t0BMJFRehA0xpVLrA6X5W0COLnaOMUaWMSb0UiQ9mjYCTqbHazeEB893Dzv3O_Ckur1fY4wonRUZM1Nx4_Jai-EFr2KCY3rpXdYqShzuabJ1b-mW/s1600/Sni%25CC%2581mek+obrazovky+2017-02-28+v%25C2%25A011.07.25.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2n8MPBFlBN_2uoNyhEZVZvzfcgWU1t0BMJFRehA0xpVLrA6X5W0COLnaOMUaWMSb0UiQ9mjYCTqbHazeEB893Dzv3O_Ckur1fY4wonRUZM1Nx4_Jai-EFr2KCY3rpXdYqShzuabJ1b-mW/s400/Sni%25CC%2581mek+obrazovky+2017-02-28+v%25C2%25A011.07.25.png" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Nejlepší časy jsou z jara a léta loňského roku. Podzim a zima jsou fakt bída - lineární regrese sice ukazuje vzestup, ale táhne ho právě hlavně to léto. </i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6ImsxqS_9s6vBgeUdfuC9OcG-F52t6-DngG6ZhsCGpL4z9grKOyVQSPcUIbW5Cg6yoy2pMNKXRSivkX_Ks2VfrKXjpsDES1uTps3Czb1Rb9Rq4L1csBLEgysZCNd_DH2bBUfr-2xhId42/s1600/Sni%25CC%2581mek+obrazovky+2017-02-28+v%25C2%25A011.08.24.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="283" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6ImsxqS_9s6vBgeUdfuC9OcG-F52t6-DngG6ZhsCGpL4z9grKOyVQSPcUIbW5Cg6yoy2pMNKXRSivkX_Ks2VfrKXjpsDES1uTps3Czb1Rb9Rq4L1csBLEgysZCNd_DH2bBUfr-2xhId42/s400/Sni%25CC%2581mek+obrazovky+2017-02-28+v%25C2%25A011.08.24.png" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Jo, taky je vidět, že jsem zase přitlačil a víc se cpu do anaerobního pásma - oranžová křivka. </i></td></tr>
</tbody></table>
Přemýšlím, co je za tím. Pravda je, že v zimě se mi běhá subjektivně pomalu. Letos byla tuhá zima, oproti minulé sezóně jsem často běhal na sněhu a téměř bez výjimky všechno za tmy, v noci. A v noci jsem statisticky pomalejší minimálně o půlminutu na kilák, spíš ještě více. Včera, když jsem běžel při západu slunce, za světla, jsem v příjemné světelné i teplotní pohodě dal desítku za 51 minut.<br />
<br />
Teď doufám, že se to s jarem zlepší. Vrátím se k běhání delších tratí do tepovky 130 (v zimě bych při ní zmrznul), vrátím se k rychlejším krátkým tratím kolem pěti minut za kilák, zkusím zase obnovit fartlegy.<br />
<br />
Zdá se, že skutečné poměření mi přinese až nějaký závod, kde mě strhne a vybičuje atmosféra. Když běžím sám, hlídám si zpravidla jiné parametry, než rychlost.<br />
<br />
Jestli se někde naběhání projevuje, je to vzdálenost a výdrž. Vloni v zimě jsem po dvaceti kilometrech byl na celodenní odpis, proto jsem tehdy běhání ráno vzdal. Letos dám dvacet ráno a pak jdu s dětma na procházku a celý den v pohodě. Jenže už jsem se taky přihlásil na květnový Mácháč run, okruh 60 kilometrů, chtěl bych z něj dát alespoň maratonskou vzdálenost. A to je můj cíl na letošek. Uběhnout maraton. Ne ujít. Uběhnout. Mimochodem, termín Mácháče koliduje s brandýskou čtvrtou, kterou běhám tradičně od doby, co ji běhám (=běžel jsem ji jednou). Jak poznamenal kamarád, je to v pohodě, protože Mácháč se běží dopoledne, to se stihnu přesunout do Brandýsa a odběhnout ještě desítku. No to ale sorry jako :)Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-15829001545155816082017-02-18T19:27:00.000+01:002017-02-18T19:28:59.606+01:00Konečně pracuju v docházkové vzdálenosti od domu (čili běh z práce domů)Po tomhle jsem toužil dlouho: doběhnout z práce domů. Má to své nevýhody: bydlím v Brandýse nad Labem, pracuju v centru Prahy, teď na Jiřího z Poděbrad. Ale v práci jsem zavedli "běžné porady", při nich jsem zjistil, že deset kiláků běhu znamená, že doběhnu už před Černý Most no a odtamtud už je to jen něco přes šestnáct kiláčků domů. Takže jsem si ve středu udělal plán, že vypadnu o půl čtvrté z práce a budu za dvě hodiny doma.<br />
<br />
<div>
Zlatý voči.<br />
<a name='more'></a>Problém jedna: samozřejmě jsem vypadl až po čtvrté, protože se nakupilo neodkladného. <br />
<br />
Problém dva: obleva jak svině, takže kde neležel ušlapaný zmrzlý sníh, tam bylo deset čísel vody nebo bahýnko eňoňuňozní.<br />
<br />
Jenže kdo jsem já, abych se hádal, běží se, protože jest třeba běžet a trocha vody prospívá hydrataci pokožky. </div>
<div>
Problém tři: brzy se smráká. To jsem pořešil čelovkou porychtovanou v kapse k rychlému nasazení. Jenže jsem zapomněl, že vyběhnu v příjemném slunci asi tak v plus deseti a doběhnu v noci kolem Hrušovského rybníku, kde bude kosa jak svině. <br />
<br />
Rozhodl jsem se při té příležitosti <a href="https://krysabeha.blogspot.cz/2017/02/iamrunbox-backpack-pro-batoh-na-behani.html">otestovat nový batoh</a>, který jsem si speciálně na tuhle příležitost pořídil. Moudře jsem ovšem usoudil, že do něj nebudu cpát na cestu notebook a nechám ho v práci ve skříni, což mi bohužel ušetřilo to kilečko a kousek, stejně měl batoh s oblečením pět kilo. V každém případě se osvědčil, kromě toho, že furt nechápu, jak se může k batohu připnout vak na bundu. Musím pokorně napsat výrobci, jak to vymyslel. Prozatím jsem to nějak přivázal, ale radši pravidelně kontroluju, že mi ten vak nespadl, protože bych o bundu docela nerad přišel. <br />
<br />
Jinak běh velmi příjemný. Provedl mě kusama Prahy, který jsem si do téhle chvíle nijak nespojoval či v nich ani nebyl. </div>
<div>
<br /></div>
<p>
<br />
<iframe allowtransparency="true" frameborder="0" height="405" scrolling="no" src="https://www.strava.com/activities/867431666/embed/e36eb1ccf837405b62ca4d598f53750792f7541e" width="590"></iframe></p>
<div>
<br /></div>
<div>
Z Jiřího z Poděbrad jsem běžel kolem vinohradských hřbitovů na Želivárnu a dál do Malešic a Malešického parku. Tady mě začala zlobit GPSka a zledovatělý povrch, takže bylo nutno zpomalit a v tempu kolem šesti minut na kilometr už jsem zůstal. Pak jsem běžel kolem botanické zahrady v Malešicích, což bylo pro mě překvapení, že tam něco takového je - věděl jsem jen to, že někde tam proběhla bitva u Štěrbohol, nejkrvavější bitva osmnáctého století (kterou nikdo nezná, víte, kdo se tam mydlil?). </div>
<div>
<br />
Pak jsem přeběhl na Smetanku, tu znám podle jména, ale nikdy jsem netušil, kde to v tý Praze je. Zajímavý je běh po úzké hrázi Hořejšího rybníka, je tam segment Stravy, který jsem rychlostně prokoučoval hlavně proto, že na hrázi byl ušlapaný zledovatělý sníh a já spíš tančil, než běžel. Pak podběh pod tratí a přes Hloubětín do zahrádkářské osady mezi Cihelnou a Bažantnicí. Jednak zajímavý kopec, ale taky zajímavý kus Prahy, částečně trvale obývané či houmelessné trvalé ležení ve velmi autentické úpravě. <br />
<br />
Přes Hutě (tywe, prvně v životě tady!) jsem proběhl do Satalic, to už jsem přeběhl i Vysočanskou spojku a v Satalicích se dostal do bažantnice, odkud už to znám, je to stará vesta Projektu Černý Most. To už se začalo stmívat a tak jsem vytáhl čelovku a běžel s ní. Dlužno dodat, že právě celé Satalice až do vinořské obory byly po zledovatělém sněhu, na němž stála vrstva vody, byl to asi nejpomalejší úsek cesty, protože to fakt nešlo běžet rychle a když jsem z jednoho kopce dvacet metrů klouzal dolů, neviděl jsem to moc dobře. Nakonec jsem všechno ustál bez pádu a výhodou bylo, že počasí nelákalo ven pejskaře, takže i bez problémů se psy. Ovšem když na ledu běžíte mírný trail, tak je to ... inu, zábava.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtVhC9VGZLVRqVcDABwbKboebxVkFWuEKN1iODRbQzZXM1NlcLO1dcstp51BlwmD1CB2nS_ZVCJPsb5YJKuIaU4Oevnd2_RADngVw5QgbLt88bB4KVnEwjxLLqmy7iGsUDvzeMHaUs2Ki4/s1600/IMG_20170215_174736.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtVhC9VGZLVRqVcDABwbKboebxVkFWuEKN1iODRbQzZXM1NlcLO1dcstp51BlwmD1CB2nS_ZVCJPsb5YJKuIaU4Oevnd2_RADngVw5QgbLt88bB4KVnEwjxLLqmy7iGsUDvzeMHaUs2Ki4/s400/IMG_20170215_174736.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Udusaný zledovatělý sníh. Na běhání nic moc, brzdit se na tom nedá vůbec. </td></tr>
</tbody></table>
Ve Cvrčovicích mi došla baterka v hodinkách, myslel jsem si, že dvě hodiny ještě patnáct procent utáhne. Chyba. Takže naměřeno je 21 kilometrů běhu, odtud je to domů dalších šest, takže door to door z práce domů je to 27 kilometrů. No, asi si to nedám každý den. Musím se přiznat, že jak šla dolů teplota, tak už jsem cítil hodně zatuhlé svaly, měl jsem relativně tenké kalhoty a ve sprše doma na mě už šly křeče. Takže jsem si dal horkou sprchu, hořčík, čaj a příště budu muset oblečení mírně doladit.<br />
<br />
Vyhodnocení: batoh obstál, jen je třeba poladit ještě přidělávání vaku na bundu. Jenže tahle vzdálenost je už dvě a půl hodiny běhu a v zimě je to přeci jen nutno víc uvážit, neboť teplota i osvětlení jsou dost proměnlivé. Nový boty jsem si nevzal, abych je nezprasil, jelikož v nich chodím i po městě, tak si beru stará Vomera, která se na chození a běh osvědčují a není mi líto, že je ošoupávám.<br />
<br />
Pokud časové možnosti dovolí, zařadím běh práce - domov na program jednou za dva týdny, snad i jednou za týden.</div>
Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-48341612349922771092017-02-03T09:50:00.000+01:002017-04-09T07:54:12.454+02:00IAmRunbox Backpack Pro - batoh na běhání do práce s notebookemBěhání do/z práce má zelenou. Dorazil mi batoh, do kterého nacpu oblečení i notebook a dá se s ním běžet z práce či do práce a všechny propriety odtransportovat, aniž byste pak vypadali, jako krávězhuby vypadlý vandrák. Zatím první dojmy a pár úvah?<br />
<a name='more'></a><div>
V létě jsem běhal s malým cyklobatohem značky Nokia. Vešly se do něj pláťáky a tričko a šel pak i dopnout. měl bederní i hrudní pásek, takže moc na zádech nelítal a když jsem si někde v práci nechal notebook, byl to úplný luxus v prostoru šesti litrů. Pro studená rána stačilo připnout mikinu do úvazů a při troše elaborování s sebou moc neházela. </div>
<div>
<h3>
Zima je problém, mnoho vrstev navíc, malý batoh nestačí</h3>
Pak přišla zima a nutnost mít sebou tlustší kalhoty, zimní bundu, svetr. A někdy i notebook. Cyklobatůžek Nokia byl rázem ze hry. Chvíli jsem zkoušel běhat s mým běžným batohem na notebook, ale to se nedá víc jak pár kilometrů, doběhnu s tím ze Zelenče do Brandýsa, tedy těch sedm osm, ale od poskakování batohu na zádech jsem rozlámaný. <br />
<br />
Myslel jsem, že problém "dobíhání" do práce řeší kdekdo a nabídka dobíhacích batohů na trhu bude obrovská. Houby houby zlatá rybko. Najdete batohy, které mají kapsu na camelbag, jenže ta je hodně úzká. Prošel jsem Ospreye, Salamony - a třináctipalcový Macbook Air se do těch kapes nevejde. Což je samozřejmě škoda, protože je potřeba, aby notebook byl na zádech, ne na přední straně batohu, kvůli pádu i kvůli poskakování a těžišti. Batohy, které měly kapsu ne na zádech, ale na přední stěně, jsem ani neuvažoval. <br />
<br />
Pak jsem u 12Honzy zahlédl odkaz na <a href="https://iamrunbox.com/">IAmRunbox</a>, zjistil jsem, že dávají slevu 30% z vysoké ceny, čímž se cena stává pro mne únosnou. A šel jsem do toho. Koupil jsem si největší model Iamrunbox Backpack Pro za 155 euro (mínus sleva).</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilYSuyupQlCXIpxuNQ5Be8h4H4M-qHTzhmn9PWm9vShwXHtJPSciqWB1M0SsZqj_1Si2OrjTbY-kvH1FBhbPGnHUJGEgeomuHng1eeZEUXXnBcc6bOuHg6bSkgNV8JDNCy766roRqwamc1/s1600/Backpack-LT-persp.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilYSuyupQlCXIpxuNQ5Be8h4H4M-qHTzhmn9PWm9vShwXHtJPSciqWB1M0SsZqj_1Si2OrjTbY-kvH1FBhbPGnHUJGEgeomuHng1eeZEUXXnBcc6bOuHg6bSkgNV8JDNCy766roRqwamc1/s400/Backpack-LT-persp.jpg" width="343" /></a></div>
<div>
Iamrunbox původně proběhl kampaní na Kickstarteru, ale batohy už byly vyrobeny, zaplatil jsem a rovnou se mi odesílal. Co selhalo, byla přeprava, protože pošta mi zapomněla hodit do schránky lístek o tom, že mě nezastihla (jako vždy) a až po týdnu se mi podařilo balík dohledat. Takže včera jsem vybaloval a dneska jsou tu první dojmy. <br />
<h3>
Co do batohu nacpete</h3>
Tak za prvé. Žena se divila, zda se mi "tam" oblečení vejde. Inu, není to batoh pro bordeláře, což naznačuje i cedulka s návodem, jak do batohu skládat oblečení, přičemž cedulka slouží také jako sheldonovská šablona. Stála deset éček, jen tak bajdevej. <br />
<br />
Batoh je z takové té lehké skořepiny, co nevím, jak se jmenuje. To znamená, že více méně pořád drží tvar, nejde nedestruktivně zmačkat. Znamená to, že ho nelze příliš přifouknout, na druhou stranu se v něm věci ale taky nezmačkají a vypadá stále pěkně. Koupil jsem černo-oranžové provedení, přiznám se, že bych očekával, že prostor na povrchu se více využije pro reflexní plochy. Reflexní jsou jen poutka na stranách pro gumicuk, v podstatě nejsou vidět. Trochu škoda, ale nic, co by nespravila reflexní nálepka, jen když už se klade důraz na design a funkčnost, mohlo to být pořešené v základu. </div>
<div>
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisdLGJ6F8tXHiuFWOsohdM2YIkfystWGCxagm4tIfKAX7QYCkL8sEwnNojBa9HxTLld8BjQ8hwJQQ3Lcye0HVtEIVq9toVV_HnvaSobD1AJXseSpQ3cSTkSU2YkHa3l3Vve-uVRU59PYzf/s1600/IMG_20170303_162610.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisdLGJ6F8tXHiuFWOsohdM2YIkfystWGCxagm4tIfKAX7QYCkL8sEwnNojBa9HxTLld8BjQ8hwJQQ3Lcye0HVtEIVq9toVV_HnvaSobD1AJXseSpQ3cSTkSU2YkHa3l3Vve-uVRU59PYzf/s400/IMG_20170303_162610.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Takhle vypadá můj Runbox v praxi. Dva notesy (kalendář a poznámky), mezi nimi nabíječka macka a pod tím Mac Air. Vpravo pak kompletní běžecké oblečení. Pokud běžím domů, vejde se tam celé oblečení civilní, jen bundu musím dávát do pouzdra původně určeného na boty...</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div>
Iamrunbox má dvě oddělení. Do toho prvního, jištěného plochými gumami, lze bez potíží uchytit 13,5 palcový notebook, Macbook Air měl kolem sebe ještě místo, mírně větší by se taky vešel. Bál jsem se, že budu muset notebook nějak kolem zajistit, v prázdném batohu mi poskakoval. Kromě toho jsem potřeboval do oddělení nacpat plochý čtvercový zdroj macbooku a dvě ápětkové knihy (diář a zápisník). Čtvercový zdroj musel jít na Macbook, ale ke knížkám se vešel, vyzkoušel jsem zdroj od Lenova, který je protáhlý a ten se i s kabelama pohodlně vešel pod notebook.<br />
<br />
Až potud jsem batohu věřil a nečekal větší nehody. Potíže jsem čekal v druhém oddělení, kam se má dávat oblečení na převlečení. Velikost batohu nasvědčuje tomu, že se předpokládá pohublý běžec a velmi tenké hadříky. Tohle oddělení se fixuje síťovanou přepážkou na zip, aby se oblečení nemačkalo a nelétalo z batohu při otevření, což ale také znamená, že tam nemůžete všechno házet jen tak, abyste nevytrhali zip. <br />
<br />
Složil jsem vzorově džíny, tričko, svetr, slipy a normální ponožky a spolu s páskem jsem to do oddělení naskládal a zapnul zip. Zpáteční cesta tedy jde. Drobnou nevýhodou je jen nutnost vyndat můj pásek, má velkou kovovou sponu a těžko se ohýbá, tím by se kalhoty staly neskladnými. Pásek zamotaný a samostatně uložený byl v pohodě. Co se samozřejmě do batohu nevejde, je zimní bunda. Zakoupil jsem s ohledem k běhání v Decathlonu takovou tu buřtovou péřovku, která se dá nacpat do obalu a má pod kilo váhy, přitom je mi v ní dobře do mínus deseti. Tu holt budu nosit přidělanou na batohu. <br />
<br />
Za druhé jsem vyzkoušel, zda se vejde běžecké oblečení. Takže dvě trika (spodní Moira s dlouhým, svrchní s krátkým rukávem, k tomu dlouhorukávová mikina Salamon Trail Runner Warm. Pak dlouhé kalhoty na běhání, tlusté ponožky, čepice, hrudní pás, tenké rukavice a čelovka Fenix HL55 s blikačkou. To všechno se tam vešlo. Zapnuto, připraveno k odpolednímu výběhu z práce. <br />
<br />
K výběhu zatím nedošlo, takže jen zkušenost z transportu do práce. Batoh sedí. Na popruhách jsou další kapsy, kam jsem narval tuby s krémama na ruce a na pusu - to je po jedné kapse na každé straně bederního pásu. Na ramenních popruhách je malá kapsička také na zip a jedna otevřená stahovací, asi na softlasky a tak. Zatím jediné, co mě mrzí a je viditelné hned, je chybějící gumička kolem hrudního pásu, takže si nemůžu zadělat odstávající konec popruhu pod gumičku. Všude jinde jsou - a zrovna lítání konečku hrudního popruhu nemám rád. <br />
<br />
Až vyběhnu, dám vědět. Celý batoh má být samozřejmě nepromokavý (uvidíme, na to bude dobrý výběh někde v Liberci), má i zipy zatřené silikonem, takže se na to snad myslelo důkladně. <br />
<h3>
Různé modely</h3>
Bacha ovšem na to. Já jsem si koupil největší model batohu o objemu 10 litrů. Iamrunbox se prodává ve dvou provedeních, jako vsádka do batohu existujícího a jako samostatný batoh. A každé provedení má dvě velikosti. Vsádky fungují prostě tak, že si je vložíte do batohu, který už máte - a v nich máte hezky srovnané oblečení. Jsou dost malé. Batohy jsou ve velikosti bez a s přihrádkou pro notes, tedy 8 a 10 litrů. Osobně bych řekl, že pokud nepotřebujete tahat notes, seženete levnější a na běhání stejně příhodný batoh, jen se vám v něm bude oblečení víc mačkat. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6R1dpL13JBjL2xDXfWMSyi6wzKVkZwIl1v0UmOkvsjh-_VnRcTWdOAyF-UPva8Y5AC8hfJlutnemSHbBC-iiZrN3cNZplO9sGBrJVi6NGiRJIV5s-sbBLpSwek-F_UeLTSRZ0kOrXDD5Z/s1600/Sni%25CC%2581mek+obrazovky+2017-02-03+v%25C2%25A09.41.03.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" height="259" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6R1dpL13JBjL2xDXfWMSyi6wzKVkZwIl1v0UmOkvsjh-_VnRcTWdOAyF-UPva8Y5AC8hfJlutnemSHbBC-iiZrN3cNZplO9sGBrJVi6NGiRJIV5s-sbBLpSwek-F_UeLTSRZ0kOrXDD5Z/s640/Sni%25CC%2581mek+obrazovky+2017-02-03+v%25C2%25A09.41.03.png" width="640" /></a><br />
<br />
K batohu jsem si ještě přikoupil pytel na boty, který se dá přidělat gumicukama na batoh a měl by pojmout druhé boty nebo třeba právě bundu. Neplánuji to příliš používat, snažím se brát si stejné boty na chození i běh, ale ještě uvidíme. <br />
<br />
Tož tak. Uvidíme odpoledne, až se proběhnu. Pokud máte nějaké zkušenosti s batohy na dobíhání do práce, dejte samozřejmě vědět. </div>
Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-33553865160704888082017-01-28T08:25:00.001+01:002017-01-28T08:25:22.559+01:00Nákup nových silničních bot: Asics Gel-CUmulus 17 Lite-ShowJestli něco při běhání zatím nepoznám, tak je to sešlapaná bota. Zatím jsem to vyřešil tak, že jsem ve Stravě dostal hlášení o tom, že obě moje boty, jak terénní NB1210, tak silniční Vomera, mají přes 800 kilometrů a začal jsem hledat náhradu. Trailové jsem volil ty samé (jen o generaci novější), tam nebyla pochybnost a navíc jsem je sehnal za fajnovou cenu. Se silniční botou byla větší potíž. <br /><br />Nedá se říct, že bych s Vomerama nebyl spokojen. Jak jsem nevěřil, že bota může být ten rozdíl, tak i když se dívám do statistiky, mám ve Vomerách průměrně o 20 vteřin na kilometr lepší čas (po silnicicíh) oproti NB1210. A to není málo. Samozřejmě, když jsem si je vzal na výběh s Jakubem do Prokopáku, z něhož se stal tanec po sněhu a ledu, tak to nebyla dobrá volba, ale na silnici mně nutí přidat do kroku. Létají. <br /><br />Jenže z nich mám taky divný pocit. Zatímco NB1210 zapomenu, že mám, Vomera se pořád něčím připomínají. Někdy dobře: cítím, jak mi obepínají chodidlo, to je fakt technologie, která funguje hezky. Ale taky mají tvarovaný to, na čem stojím, je tam takový hrbol na podporu nožní klenby a ten mě znervozňuje. Nevím ani proč. A spička je dost utažená, už i dvakrát puchýře byly za situace, kdy bych je ani nečekal. Možná náhoda, ale řekl jsem si, že tentokráte bych mohl zkusit něco jiného. <div>
<h3>
Asics botky</h3>
Udělal jsem preselekci, moje zadání bylo aby ve čtyřciferné cenovce byla na začátku dvojka. Nakonec jsem jel kolem štěrboholského outletu, stavil se v Asicsu podívat se, jestli nemají rukavice, které jsem potratil (mají, drahé jak prase, koupím zase ty z Decathlonu) a skončil jsem u obuvi. Pokukoval jsem totiž po FuzeX a to z prostého důvodu. Mají černou verzi a mě by se hodilo mít boty, které si můžu vzít do práce na nohy k džínům a pak v nich běžet, aniž bych musel mít druhé boty. <br /><br />FuzeX mi nesedly. Sice jsou černé, ale jsou tvrdé, neměl jsem z nich vůbec dojem pohybu a dynamiky. Ale pán byl vemlouvavý, vytáhly Nimbusy a Cumulusy a Cumulus 17 byly jiná liga. Měli je ve výprodeji za osmnáct stovek. Bohužel oranžové, cirkusový design. Vedle měli o litr dražší verzi Lite Show, která byla na první pohled mnohem decentnější, rozzáří se až pod světly. A tak jsem vzal ty. Sedí dobře, mají rovnou stélku bez podpory klenby, cítím v nich odraz, vypadají jako silničky, na které zapomenu. A jelikož Vomera nemám sjeté tak, že v nich je díra, budu oboje boty střídat a alespoň poznám, jak se skutečně různé druhy bot liší. </div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjtRdi037wD4ERIROaJC4pFStnHhXuFTZ9R7-qxvfCZaN3LuDfolKM8aqF4k4eOlgrpIRx6r5LYMIRBhwv6Z16NPKe5pitpODPpoeSszzP97J_YRZOKHObn3YzblDXqaicmSz5M6ACs6yt/s1600/asics-gel-cumulus-17-lite-show-t51pq-9093.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjtRdi037wD4ERIROaJC4pFStnHhXuFTZ9R7-qxvfCZaN3LuDfolKM8aqF4k4eOlgrpIRx6r5LYMIRBhwv6Z16NPKe5pitpODPpoeSszzP97J_YRZOKHObn3YzblDXqaicmSz5M6ACs6yt/s400/asics-gel-cumulus-17-lite-show-t51pq-9093.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i>Asics Gel-CUmulus 17 Lite-Show v ceně 2800 Kč. Ano, loňský model</i></div>
<div>
<br /><br />Teď přemýšlím, jestli mohu nové miláčky vzít do toho bahna a sněhu, nebo mám ještě počkat :)<br /><br />Koupil jsem si je na oslavu dvoutisícého uběhnutého kilometru. A napnutě čekám, jestli mi přijde batoh na běhání do práce, který mi PostNL někam potratila a druhý týden mi ho není schopna doručit z Holandska. Pak budu na jaro kompletní, teda jestli seženu nějaké neelastické druhé příjemné běhací kalhoty místo těch, které jsem dotrhal. Na jejich hledání se teprve chystám, nemohu si vše příjemné vyplácat v jednom měsíci, že ano. </div>
Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-42397820152258527862017-01-20T10:31:00.002+01:002017-01-20T10:31:41.919+01:00Jak jsem na Mistra pokřikoval "přidej"Včera jsem „slavnostně“ odběhal dvoutisící kilometr. Zvládl jsem to za patnáct měsíců, takže to není ani moc, ani málo. Myslel jsem, že to zvládnu o něco dříve, jenže se navalilo práce a lítání kolem dětí a zjistil jsem, že když jdu běhat po půl jedenácté (v noci), tak už to není ono (to jsem se takhle probudil o půl hodiny později na lavičce, kam jsem se při běhu posadil převázat si tkaničky). No a protože to včera byl výroční běh, tak jsem si to v duchu rekapituloval. A příběh o běhání s Mistrem taky bude, nebojte ... :)<a name='more'></a><br />Jaký byl můj nejzajímavější zážitek za loňský rok, můj první celý běhací rok? Nejdřív ty drobnosti: pořád je to jiné. Když začínala zima, říkal jsem si, že zimu jsem už odběhal a mám to v paži. Jenže vloni byla zima teplá a měl jsem relativně dost času. Letos udeřily mrazy a najednou to bylo velké nucení, protože jsem venku mrznul a nechápal, proč. Pomohl René Kujan jednou větou: vem si rukavice. Kravina. Ale na mě fakt funguje. Beru si tenoučké rukavice, které jsou totálně na prd, ale najednou jsem v teplíčku, jak v bavlnce (teda spíš v Moiře). Samozřejmostí je tunel na krk, na to už jsem přišel vloni. V mínus deseti je mi příjmené teplíčko. Druhou radostí je spolupráce s CPEX. Tedy, ta oficiální (prodávají naši RTB reklamu) běží v pohodě. Ale na nový rok poslali s přáním nějaký krém, kolega usoudil, že je to termopasta na procesory. Pak se ukázalo, že je to ochranný krém do mrazu. Je luxusní. Nemrzne mi nos a když si natřu uši, tak nemusím do sprchy v čepici (aby si ji zase neurval i s kůží z ucha). Pokud jste to taky od CPEXu dostali a není to na nic, tak ho klidně vykoupím, fakt to není termopasta <br /><br />Nejzajímavější běžecký zážitek za loňský rok? Celá řada. Závody. Z nich samozřejmě první půlmaraton v Nymburce, desítka v Brandýse, půlmaraton v horách. K tomu drobný příběhy a radosti. Většinu z toho jsem vyprávěl. Ale tohle jsem nestihl. <br /><br />Koncem roku mi zavolal známý z jedné reklamky, že budou točit nějaký materiály s jedním z nejslavnějších ultramaratonců světa. Že jede běhat někam do Norska a tady se staví při přestupu a všechno se tu nafotí, protože to tady vyjde levně. Jasně, že jsem souhlasil a tak jsme o pár dní později vyrazili autem na sever Čech, kde se měl fotit Mistr ve Velehorách. Slovo Mistr tady nepoužívám jako ironii, je to chlap, který běhá sto kilometrů v rychlosti, jakou já stěží sprintuju na autobus sto metrů, k tomu všemu obecně hodnocen jako skromný sympaťák, dlouhodobě nejlepší výkony a výsledky. Byl jsem zvědav, ačkoliv jsem samozřejmě nečekal, že bych s Mistrem ztratil slovo. <br /><br />Když jsme dorazili, Mistr se zrovna převlékl. Postavili mu na kopci takový převlíkací stan, aby ho neofouklo a měl soukromí. Bylo jasno, asi osm stupňů, foukalo, podzim jak vymalovaný. Asistentka přinesla hromadu hadrů od šalamounů, asi tak v ceně mého měsíčního platu a strčila je mistrovi do rukou s úctou příslušející k ceně toho všeho. Mistr hadry hodil na zem a na místě se převlékl, stan nestan. Fascinovaně jsem ho sledoval, protože každý jediný pohyb měl na milimetry odladěný. Víte, když si člověk obléká kompresní lýtkové ponožky (odhadem za 1500 Kč), tak si je prostě trochu shrne v ruce a pak si je tím pohodlněji přetáhne přes špičku, patu a vyhrne nahoru. Mistr to udělal stejně, ale v momentě, kdy je začal vyhrnovat, je vyhrnoval jen třemi prsty, ukazováček měl natažený a jel jím po ponožce. Zůstalo mi to ležet v hlavě. Musí to být nějaký trik. Asi tak za tři vteřiny byl mistr převlečený a začal pobíhat podle instrukcí a vypadalo to, že budu jen očumovat. Jenže tak za půl hodinku se ukázalo, že mě nepozvali úplně náhodou (což mi do té doby leželo v hlavě). Do té doby totiž Mistr pobíhal po hřebeni (fotila se nějaká letní kolekce, Mistr v kraťasech nehnul ani brvou), jenže teď se někdo zasnil, že Mistr poběží po takové kamzičí stezce dolů, pak přes suťové pole a dolů do strže, přičemž to budou fajnový záběry. Aby to byly fajnové záběry, stačí postavit těch pětset metrů kopcem dolů koleje pro kameru nebo dobře naprogramovat drona s kamerou. Jako na potvoru produkce neměla ani koleje, ani drona. Takže se vymyslelo, že se v příhodných vzdálenostech postaví kameramani a kromě toho jeden kameraman poběží s Mistrem, aby byly záběry i z blízka. A tady se ukázalo, proč mě nezištně pozvali „Ty běháš, co? Přiděláme na tebe kameru, na dálku ji budem ovládat…“ No tak jo. Většina mých běžeckých známých by si nechala uříznout nehet za to, aby s Mistrem běžela, kdo jsem já, abych ofrňoval. Produkční vysvětluje situaci Mistrovi. Mistr pokyvuje hlavou a kouká na mně a pak jde ke mně. Podává mi ruku, zatímco já si sundávám flísku a nechávám na sebe kurtovat nějaký držák kamery. „Ty umíš běhat?“ ptá se mě anglicky a já přemýšlím. Odpovědět Mistrovi světa v běhu, že jasně, to mi přijde dost neskromné, takže mu říkám, že ne. Mistr kývá hlavou do srázu, kterým máme běžet a říká, že poběží dost rychle, jinak by to na fotce vypadalo blbě. Říkám, že jasně, no problém. Produkční nám nakazuje, že máme vyběhnout pomaleji a na pokyn rádiem mám dát Mistrovi signál, aby zrychlil. Mistr vysílačku neponese, byla by vidět na fotce. <br /><br />Mistr vybíhá, já běžím vedle něj. <br /><br />Musím říct, že kopce dolů mi jdou, nemám ještě takovu tu bezpečnostní záklopku v sobě. Ale už to pomalé rozběhnutí bylo na hranici toho, co bych si normálně troufnul. Kamera vrčí, všechno super. Pokyn přes rádio, volám na Mistra, že může rychleji. Mistr přidává. Vzpomínám si na historku, že ho někde chtěli diskvalifikovat kvůli podezření z levitace a jak koukám na jeho nohy, začínám věřit tomu, že to nebyl vtip. Myslím, že se obhájil tvrzením, že levitace bez použití technický prostředků není proti pravidlům ultra. Dvakrát zrychlujeme na pokyn přes rádio. <br /><br />Sypeme se dolů už šílenou rychlostí. Ještě před pár minutama bych kvičel hrůzou jen při pohledu na tu rokli, ale adrenalin funguje. Vbíháme do úseku, kde už se nevejdeme vedle sebe, řadím se za Mistra a metu to za ním. Z rádia na nás křičí, že dobrý, že se můžeme vrátit. Volám na mistra, ať zastaví, že se máme vrátit. Zadupne to na pětníku, málem do něj vrazím, otáčí se a vybíhá cestou nahoru v podstatě v nezměněném tempu. Pokouším se ho držet, dobře si uvědomuju, že běží pomaleji, abych neběžel nahoru sám. Dávám do toho všechno. <br /><br />Nahoře mě kameraman odstrojuje a prohlíží si záznam. Snažím se neomdlít a udržet srdce v hrudi. Kameru na stabilizačním postroji si ovládali rádiem a nakonec z toho vybrali dvě nebo tři fotky, takže asi spokojenost. Přichází ke mně Mistr a podává mi ruku. Prý to bylo dobrý. Považuju to za zdvořilost, kterou tu srší celou dobu, je to prostě zdvořilý profík. Ale stejně mě to těší. Pak mi říká, že jsem to dolů sypal fakt slušně, že měl co dělat, aby se do té průrvy narval první. Smějeme se tomu, beru to za další zdvořilost, ale přeptává se mě, jestli fakt neběhám nějak víc. Co na to říct Mistrovi? Po pravdě odpovídám, že občas si jdu zaběhat s Jakubem, který běhá už docela dobře, tak jsem pár triků odkoukal. „Who the fuck is Džejkob?“ směje se mistr a říká, že se mu stalo poprvé, že ho honil z kopce maník v džínách a polobotkách (no, byly to Merelly, ale jasně, žádný Slaby) s kamerou přivázanou na rameni, kterej na něj pokřikoval, ať přidá. Vysvětluju mu, že je v zemi divů a zázraků a smějeme se tomu oba. Ptám se ho na ten trik s ponožkama. Proč je vyhrnuje třemi prsty. Zamyslí se, přezkouší si to. Zjevně už je to reflex, zvyk. Říká, že ukazováčkem jede po ozdobném lemu a kontroluje si, jestli má ponožku rovně, aby se mu pak nekroutila na noze. Ani se na ni tak nemusí dívat. Ptá se, jestli se uvidíme letos na Mont něco a já přiznávám, že mi to letos asi nevyjde, že letos poběžím svý první ultra kolem Mácháče. Zdá se mi, že Mistr prvně v životě slyší o běhu kolem Mácháče, ale živě ho to zajímá. Je to podle něj grejt ajdía, takový běh pro začínající běháče ve fajnový přírodě. Chvíli přemýšlím, jestli ho nemám pozvat, pak si uvědomuju, že lístků je málo kvůli omezením od ochránců přírody a není jistý, jestli bych ho pro něj sehnal, takže ho nebudu blamovat – a svého Ježíška bych mu nerad přepouštěl. <br /><br />Tohle je věc, která je na běhání fakt milá. Každého mistra se dá dotknout. Jsou to pohodoví a příjemní lidé. <br /><br />Poznámka pro škarohlídy: vůbec netuším, jestli běh kolem Mácháče dám, ale jsou tam vzdálenosti 10-60 Km a něco z toho bych dát mohl, takže proč to nezkusit, co dám, to dám a je to za stejnou cenu. Pocit a vzpomínka na to, jak pokřikuju na Mistra při seběhu „přidej“, mě tam bude popohánět <br /><br />Poznámka pro lidi, co znají Lopa: Mistr fakt vypadá jako Lopo, když se nenechá ostříhat. Jen myslím, že běhá o něco líp, i když jsem Lopa běhat neviděl.Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-91280382728437152582016-12-27T10:54:00.003+01:002016-12-27T10:54:40.192+01:00Běžecký JežíšekJežíšek se letos běžecky vytáhl. Tak za prvé Moira Ultralight New tričko s dlouhým rukávem. Lehká pletenina jako první vrstva do zimy propouští páru a pot, drží v suchu. Funguje fajnově, i když mezi tím zimní teploty zase vzrostly. Původně jsem si říkal, že si koupím tričko do zimy od Compressportu s On/Off systémem, abych to vyzkoušel, ale za dva litry mi nakonec přišlo jako past na důvěřivější, než jsem já. <br /><br />Za druhé jsem dostal fullservice ticket na Běh kolem Mácháče, tedy včetně ustájení dětí, tak na to se těším, i když zatím k běhu nejsou žádné podrobnější informace. <br /><br />Ke své radosti se mi přes vánoce daří občas vyběhnout. Za prosinec jsem zatím naběhal 100 kilometrů, doufám, že to půjde ještě nahoru, ale časový zásek je fakt brutální a zlomím to až někdy v lednu. Běžet z práce se mi minule nepodařilo, koukl jsem na hodinky a zjistil jsem, že bez MHD to prostě nestihnu.<br /><br /><div>
Naopak smutná zpráva je o mých botách. Strava mě taktně upozornila, že na Nike Vomero jsem naběhla přes 800 kilometrů, tedy za jejich životnost. Věřil bych tomu, těžký běžec je ošmajdá dost. Přemýšlím, co dál. Už se mi nechce cpát skoro čtyři litry za boty, mrknu se po výprodejích po starším modelu. Ostatně, desítka je dnes k sehání kolem dvojky, to už je únosná cena. Na druhou stranu si říkám, že vyzkouším jiné silniční boty, zase rok starý model by mohl vyhovovat. Vomera byly fajn, ale chvílema jsem měl dojem, že mi přeci jen nevyhovují (tu a tam dřou, jsou prostě úzké) - a chci se mrknout, jestli to je dojem z těsnosti, nebo realita. </div>
Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4956385274303173015.post-25510128117686074932016-12-19T12:22:00.003+01:002016-12-19T12:22:58.984+01:00Návrat k starému osvědčenému Co nemáš, to nepotřebuješ a co máš, to stačíMyslel jsem si, že když už mám rok odběháno, tak mě nemůže jen tak něco překvapit, protože vlastně typově všechny období jsem si při běhání zažil. Nu, loňská zima byla mnohem mírnější a bylo víc času, takže v listopadu jsem se potácel na sedmdesátce odběhaných kilometrů, v prosinci v lepším případě dám mírně nad stovku. <br /><br />Vinu lze tradičně hledat všude jinde, než v sobě. Je vlezlá zima, málo času, v práci mi ze sprchy udělali skladiště, nesehnal jsem batoh na běhání s notebookem. Nějak mě to minulý týden rozlítostnilo, protože to jsou důvody, za které zpravidla ostatní seřvu a asi není důvod, proč bych sebe neměl. Takže jinak. Dokud neseženu batoh, bude se běhat s tím, co na notebook mám, takový decentní menežerský. Na pár kiláčků je v pohodě, jen trochu hopsá po zádech. Problémem bylo ošacení, protože moje zimní bundy do batohu ani náhodou nenarvu a jezdit do práce v tričku, to je v tomhle počasí přeci jen na mne odvážné. Průzkum trhu ukázal, že v Decathlonu prodávají takové ty bundy, které se mi ze všeho nejvíc nelíbí a co vypadají jako vodácké vesty. Jsou lehké, teplé, dají se sbalit a stála devět stovek, takže zainvestováno. <br /><br />Do třetice zima. Minulý týden byl u nás ve firmě na návštěvě René Kujan a tak jsem slídil po zkušenostech. Prý rukavice a čepice. Jo, už jsem to někde slyšel, že jsou pro tepelný komfort zásadní, takže jsem fakt vyběhl v rukavičkách a zásadně to pomohlo (asi proto jsem si je dneska zapomněl vzít).<br /><br />V práci jsem znárodnil nově zakoupený zamykací šuplík, ve kterém můžu skladovat notebook. A navíc jsem začal přemýšlet, jestli z kanceláře v Římské lze najít nějakou slušnou běhací trasu, co bych si mohl po Praze dávat místo oběda či večer. Poněkud jsem odvykl pobíhat po ulicích města, tak je možná dobré si to osvěžit. <br /><br />Takže tradičním pravidlem <i>"co nemáš, to nepotřebuješ a co máš, to stačí"</i> jsem se připravil na obnovení běhů z dopravy domů, dneska z vlaku v Zelenči. O výsledku sebevyjednávání budu informovat :)Tangerohttp://www.blogger.com/profile/07255412436179029219noreply@blogger.com0