Minus deset kilo čili interní rozprava o tom, jak zhubnout

Dneska jsem si stoupl na váhu a je tam mírně přes 97 kilogramů. To znamená, že jsem mínus deset od té doby, co jsem začal běhat. A mínus ještě víc od doby, kdy jsem si tak řekl, že by to chtělo zhubnout.
To je tak. Někdy na jaře a v létě jsem absolvoval nejrůznější kolečka po doktorech, konečně se ukázalo, že ten stín na rezonanci je v pohodě, ale doktor říká, že ať se stejně neraduju, že bych měl zhubnout tak alespoň deset, spíš patnáct kilo. A já, jak jsem ještě byl v tom šoku, tak jsem si říkal, že bych fakt měl. Že je to dobrý impuls. No a protože jsem analytická povaha, tak vznikl plán. Nejdříve jsem prozkoumal možnosti, analyzoval vědecké práce, řádně obodoval nejrůznější diety a postupy, až jsem zjistil, že jsou v zásadě dvě možnosti:

1. liposukce
2. nežrat víc, než vydám energie

Na margo liposukce: za prvé jsem dost líný, takže se mi nechtělo to řešit, za druhé mi bylo jasné, že tam přesně hrozí ten jojo efekt. Navíc mi to nepřišlo právě levné. Škrtám.

Ve věci energetického výdaje to bylo jednodušší, protože jsem rychle kouknul na net, jestli zákon o zachování energie nezrušili, ale furt platí, z čehož mi stále plyne zázračná poučka, že toho musíte sníst energeticky méně, než kolik energie spotřebujete. No a jelikož dlouhodobě používám Fitbit, hned jsem si to přes něj šel spočítat.

Ukázalo se několik věcí. Tak za prvé, proti předpokladům se pohybuju vcelku hodně, ve srovnáni Fitbitu jsem se svým průměrem 15000 kroků za den v jednom procentu nejaktivnějších uživatelů. To mám z toho, že jsem líný čekat na tramvaje, když to jde, jdu radši pěšky. Z toho také plynulo, že nebude jednoduché navýšit energetický výdej nějakým cvičením.

Takhle vypadá moje statistika kroků na Fitbitu v porovnání s ostatními lidmi. 

Za druhé se ukázalo, že nezřízeně žeru a že zvyk dát si ke kafíčku dortíček, na cestu banánek v čokoládě nebo ledový kaštánek a tak dále - že jsou to sice malý věci, ale neférově energeticky narvané. Jeden dortíček je asi tak jako oběd. A protože jsem povaha analytická, tak jsem je škrtnul ze dne na den a přestal jsem žrát sladké. Téměř důsledně, už ani nesladím kafe, jedinou výjimkou jsou návštěvy babiček a tak, kde si ke kafi vezmu kousek štrudlu, to by vypadalo divně a nic se nemá přehánět.

To zafungovalo dobře a za tři měsíce jsem zhubl asi dvě kila. Ne moc, ale dobrý začátek. V srpnu jsem se rozhodl, že abych proces urychlil, začnu si i vybírat jídla. Doma jíme vcelku zdravě - žena vaří, vaří dobře, ale horší to bylo v práci, kde člověk pořád tláskal hranolky s něčím. Tak jsem se rozhlédl a zjistil, že v Ugově Salaterii a Greenhouse factory dělají jedlé saláty, které jsou tak drahé, že po nich nemám chuť se něčím dojíždět. Tak jsem masově přesedlal na zeleninové saláty.

No a v září, když jsem přijel z dovolené, jsem si řekl, že bych mohl začít běhat. Proč běhat? Pro mě je to jediný pohyb, který mohu přidat vcelku bezbolestně. Fitko je zavřené, když já mám čas, kupovat si domů nějakou mašinu, to se mi nechce. Kolo mi ukradli a v zimě je to s ním blbé. Ale vyběhnout do polí, to jsem měl vždycky rád. Tak jsem začal běhat a na váze jsem měl 107 kg.

Já jsem tedy vždycky nějak mírně běhal, dva kiláčky a tak, navíc se dost napohybuju přirozeně, takže začátek nebyl nijak těžký. Jen jsem musel brát ohled na to, že s váhou kolem sta kilogramů si nemůžu dovolit to, co o dvacet kilo lehčí běžci.

Výpadek na přelomu října a listopadu kvůli antibiotikům a veletrhu - tři týdny v čudu. Ale rychle se to zacelilo. Po čtyřech měsících je deset kilo pryč.

S tou váhou je to vtipné. Samozřejmě, jsem geek, mát na ruce Fitbit, tak jsem si říkal, že si koupím tu váhu od Fitbitu, co mi data hned přenese na internet. Jenže stojí třiapůl. Žena na to kouká a pak mi říká, že když si koupím normální váhu bez WiFi za pětikilo a budu si data opisovat do Fitbitu ručně, tak ušetřím trojku, za kterou si můžu pořídit boty. A tak se i stalo a měla pravdu - fakt mě to nesere, vlézt na váhu a ty dvě čísla (váha a BMI) z ní opsat. A boty už taky čekají pod stromečkem :)

Co s tím dál?

Nedávno jsem byl u svého kardiologa, ten kouká do mojí zdravotní karty a pak říká, že jsem nějak dost zhubnul. Tak mu vysvětluju situaci, popisuju postup. Kývá hlavou. Vypadá udiveně. Tak mu připomínám, že to byl on, kdo mi doporučoval zhubnout. 

“To jo,” říká ten vážený pan doktor, “jenže to já tady doporučuju každýmu. A za tu dobu, co to dělám, jste první, co mi sem po půl roce nakráčí a opravdu zhubnul, ostatní jen řeknou, že vědí, ale nic s tím nedělají.”
“No a co teda se mnou,” ptám se.
“Nic, zhubněte na sedmaosmdesát a pak to budeme řešit dál,” směje se doktor, jenže já jsem dost dobrý manager na to, abych věděl, čemu se říká relokace problému v čase.

Dávám si krátkodobé cíle. Teď třeba bez velkých následků přežít vánoce, tedy nežrat a když, tak to vyvážit běháním. Pár triků mám. Například vím, že se změnou stravy je dobré v podstatě jíst pořád. Dříve jsem si nedělal svačiny a když, tak to byly právě dortíčky a sladkosti. Nahradil jsem to jogurtem, mussli, banány, jablkem, vím, že žádná sláva to není, ale je to pořád lepší, než dort. Špenát jsem se jíst nedonutil, zato dobrý salát je dobrý salát.

Pomáhá hodně pít. Pocit plného žaludku to přinese, takže průběžně na stole sklenice vody nebo čaje. Kafe, který mi dřív neslazené nechutnalo, už zase chutná. Naopak smažené věci na hospodském přepáleném starém oleji, z těch už je mi totálně blivno. On se nakonec ten jídelníček upravuje sám.

Pomáhá, když vidíte, že vám oblečení, co jste před půl rokem kupovali a stěží dopnuli, najednou není. Když musíte udělat do pásku další dírku nebo z něj deset čísel uříznout, aby se dal nosit. Vlastně mi ani nevadí, že mi ty kalhoty nepadnou, že v nich vypadám jak strašák, baví mě, že ještě před tím půlrokem to bylo jediné číslo, co mi bylo.

Tož tak. Tohle mi pomohlo. Důležité bylo začít a neskončit. Jak na to, to je podle mě nepřenosné a každý si musí najít své. Stíny na rezonanci pomáhají, ale nedoporučuju to. Asi proto je miliarda diet. Placebo efekt funguje, je skoro jedno, jakou byste si vybrali, hlavně kdyby vás víra v její funkčnost udržela v kolejích.

Držte mi palce na dalších deset.