27. 9. 2015

Takové to malé středočeské běhání

Nedávno jsem tu drobně zmínil, že občas běhám a už jsem si vysloužil poznámky, že jako už dneska běhá fakt každý. Tak abych to upřesnil. Běhám tak dlouho, že to ještě ani nebylo cool, jenže tak nějak obyčejně. Tak obyčejně, že to ještě ani není cool.
Samozřejmě, že nemůžu poměřovat své výkony s kamarádem, který obuje botky v ceně mého vozu, promasíruje svaly speciálním krémem, zakompresuje lýtka, navlékne tři vrstvy funkčního oblečení, rozcvičí se, zapojí hodinky, hrudní pás a ještě pár dalších pičičand a pak letí jako vítr, dvakrát tak rychle, jak já, jenže já už jsem dávno doma a on je nasranej, protože mě nebavilo čekat, až se porychtuje. Pak mu připomínám, že jeho příprava na maratonský běh je sice fajn, ale že je to trochu modernistická zmrdárna. U maratonu stojí za to dodat, že ten první jich běželo pět, čtyři umřeli ještě cestou, poslední umřel po doběhu, kromě toho běželi po bitvě a navíc v plný zbroji, akorát bez štítu. Takže takovýhle přípravy jdou proti duchu celý záležitosti, ale protože chápu, že ho to baví, tak ho neseru zdaleka tolik, jako on mě připomínkama, že v mých botách by se běhat nemělo.
Já totiž běhám tak nějak po středočesku. Vy pražáci, vystajlovaní do parků, to neznáte. Boty na běh za pět jsou v Brandýse k prdu. Hlavní silnice zde je ve stavu, aby zde hegemon středočeské ekonomiky mohl testovat jízdní vlastnosti svých nových SUV a kopřivničtí nemuseli hledat brutální terén příliš daleko. Dokreslím to tím, že před třemi lety, když jsem chtěl prošlápnout postarší pohorky, jsem na náměstí urval podrážku. Při běhu zde se tedy vyplatí používat celolitou obuv, například holinky, kde se hůře odtrhává podrážka, navíc při zapadnutí do pískové kaverny na hlavní ulici nebo propadlé sousedovy žumpy máte mírnou technickou převahu, kterou ještě zvýší podvázání holinky. Středeční zapadnutí do neznačené a nezaschlé rychleschnoucí směsi betonového potěru mě v tomto přístupu jen utvrdilo. Při běhu je navíc potřeba operativně střídat strany koryta (značeného v mapě jako silnice první třídy) podle požadované skladby povrchu, hloubky brázdy a zdrsnění někdejší kombinace asfaltu a kočičích hlav. 
Přitom právě očekávání jsou zrádná. Jiný můj kamarád se před mnoha lety rozhodl, že si udělá web o něčem tak obskurním, jako je běhání. To bylo ještě v době, než to on udělal cool. Bohužel se také rozhodl, že by nerad, aby si jej s tím lidé spojovali a že to bude mocky anonymní počin, což ovšem koliduje s potřebou identifikace osoby při registraci webu. Takže poprosil mě a já nevěda, co mě čeká, jsem tedy doménu registroval na svoje jméno. Výsledkem bylo mnoho kuriozních situací z doby, kdy web už byl legendární, což já vůbec netušil, neb to šlo zcela mimo mě. Takže jsem dorazil na schůzku s pánem, který mimo jiné pořádal nějaký fajnový maratonský běh a urgentně toužil projednat věc osobně. Když jsem do kavárny vstoupil, tak zíral naprosto konsternovaně na člověka mírně přes sto kilo váhy a pak začal vykřikovat, jak jsou ty moje výkony úchvatné a já jsem vůbec netušil, o čem mluví. Většina jeho promluvy se motala kolem zvyšování výkonnosti, já předpokládal, že hovoří o výkonu jeho webové farmy, tak jsem mu dal pár hintů, které ho naplnily nadšením, jak umím problematiku i slovně přiblížit člověku z IT světa. Když mě prosil, abych odstartoval v čele závodu, dalo mi opravdu hodně práce mu to vymluvit a když jsem říkal upřímně míněné věci jako “to já bych fakt nedal”, tak se tvářil hodně naštvaně, že se debilně vymlouvám.
Takže jak to říct. S běháním bacha. Do toho mě netahejte. Zůstanu u toho svého malého středočeského, v lepším případě ve zbroji a s mečem přes záda … a vy zapomeňte na to, že jsem o tom kdy mluvil…

1 komentář:

  1. Ale kecy - prdy, to je úkol z první hodiny večerní školy tvůrčího psaní? Takto se začíná psát blog? Klišé za klišé: budu si tu psát o běhání a bude to méně trapné, když se sám snížím a řeknu, že mi vlastně o TO běhání nejde, že si tu budu psát jen o svém pobíhání (tak mluvím o svém běhání já), o tom, že nejsem běžec, ale běhu neznalý lama (tak píše o svém běhání 12Honza), nebo když se vymezím vůči běhajícím metrosexuálům. Takovéto žánrové klišé obsahuje kdejaký první post na leckterém blogu. Vím to, pár jich pravidelně sleduji a několikrát jsem se zamýšlel, zda bych si "pro sebe" také nějaký nepsal. Protože se však sám toho neumím vyvarovat, tak nic nepíši, jen komentuji :)

    Jasně, že nám všem jde o běhání - o tu radost, která někdy přichází už při pohybu, někdy až po něm, vždy ale ve chvíli, kdy naše postřehy spojené s během můžeme s někým sdílet. Jsi jeden z nás, kamaráde, tak žádný ofrňování!

    Ať ti to běhá lépe, než píše, brandýský vlku!

    OdpovědětVymazat

Doporučuju si přečíst:

Placené funkce Runkeeperu a Stravy a jejich přínos pro běhání

Vedli jsme tuhle s Jakubem debatu o tom, jaké softy na běhání používáme a zda mají pro nás hodnotu jejich placené funkce. Leží mi to v hlavě...